Folklor a tradice
Zdejší kulturní bohatství
Je toho více, co zde na Chodsku poznat a objevit. Dějinný vývoj tak vtiskl pečeť kraji i jeho lidu. Dodnes v řadě vesnic potkáte starší ženy oděné do prostého všedního kroje a ve dnech slavnostních uvidíte překrásné kroje i na těch mladších. Poznejte zdejší způsob života, kulturu a osobité nářečí. Chodsko, to nejsou jen Chodské kroje a dudy, ale také pestře malovaná keramika. Pokud si jí zde zakoupíte bude nejen krásnou ozdobou, ale také stálou připomínkou na Chodský kraj.
Chodsko je pohraniční oblast, která si zachovala vlastní ráz
Region Chodsko se nachází v západní části České republiky při hranicích s německou spolkovou republikou Bavorsko. Hlavním územním celkem je Domažlické Chodsko, nacházející se v okolí města Domažlic a jež si nejvíce zachovalo svůj tradiční ráz. Je oblastí, kde je možnost dosud vidět chodské kroje jako součást všedního oblečení místních obyvatel, zakoupit tradiční pestře malované hrnky, nebo talíře a také slyšet lidové nářečí. Chodsko je tak právem považováno za nejzachovalejší národopisnou oblast v Čechách. Nadchne vás a určitě se budete chtít jednou vrátit. Možná i proto je na městské bráně zlatě vyvedený nápis:
Domažlice, pevná vlasti hráz, co jste někdy byly, buďte zas.
Kroje na Chodsku
Chodsko je jedinou oblastí Čech, kde dodnes zůstává tradice lidového oděvu velmi živá a je jedním z mála krajů u nás, kde ještě můžete potkat někoho v kroji. A když ne ve všední den, tak v neděli ráno v kostele určitě. O pouti pak přijdou v kroji skoro všichni místní. V některých vesnicích pak denně oblékají starší ženy kroj a používají ho jako pracovní oblečení. S příchodem různých módních trendů se chodský kroj postupně dostává spíše do role svátečního oděvu. Nosí se zejména v blízkém okolí Domažlic a Postřekova. Do dnešní doby se nošení kroje řídí rodinným i liturgickým kalendářem. V období adventu a půstu nosí ženy kroje převážně tmavších barev, zejména černé. Od Božího hodu pak oblékají velmi pestré kroje, dominuje červená, zelená a ostře modrá barva. Při folklorních slavnostech můžeme spatřit sváteční kroj z poloviny 19. století u místních národopisných souborů. Podle barvy sukně bylo možné poznat, je-li děvče zasnoubené či těsně před svatbou, jde-li kmotra ke křtu nebo je-li Nový rok. Správná Chodka pak v ruce nosí malý bílý šáteček, většinou červené vyšívaný. Nejtypičtějším prvkem ženského chodského kroje je černý, bohatě barevně vyšívaný šátek, který ženy nosí na hlavě a který jim spadá přes prsa až k pasu.
Historie chodského kroje
První zprávy o chodském kroji pocházejí z 19. století. Muži nosili oblek z polovlněné šerky (tkaniny) šedavé barvy – šerkovou košili, nohavice pod kolena, někdy lajblík (plášť starého střihu), bílé nebo modré punčochy a na hlavě široký černý klobouk. Ženy nosily tzv. voblečku, dvojdílné spodní šaty z hrubého materiálu. Střih ženského kroje se postupně měnil od formy barokní, rokokové až k empírové. V polovině 19. století, tedy v době, kdy se ve většině oblastí Čech odkládalo tradiční venkovské oblečení, se chodský kroj stále nosil. Především ženský kroj. Základ dnešního kroje k významným svátečním příležitostem se vytvořil v 50. letech 19. století. Charakteristický je převážně díky převládající červené barvě. Pro ženský kroj jsou typické červené punčochy a kožené boty s nízkým podpatkem a různobarevné sukně. Mužský kroj tvoří modrý plášť, kazajka, vesta s červeným lemováním a lesklými mosaznými knoflíky, modré punčochy a vysoké boty. Jako výzdoba kroje se používala převážně výšivka. Vyšívalo se hedvábím, převládala červená barva, dále žlutá a zelená. Kromě výšivky se na výzdobě kroje podílela i paličkovaná a háčkovaná krajka.
Paličkování a kanafas
Postřekov býval vyhlášeným centrem výroby kanafasu a paličkovaných krajek. Výroba kanafasu se zde naštěstí udržela a u místní tkalcovny je i vzorková prodejna, kde si můžete zboží prohlédnout a zakoupit. Krajky se paličkovaly doma, jejich výroba vyžaduje velkou zručnost a trpělivost, proto se toto umění obtížně předává a postupně bohužel upadá v zapomnění. Paličkované krajky si můžete prohlédnout na exponátech v místním muzeu krojů v Klenčí pod Čerchovem, které je zde pro vás otevřeno po předchozím objednání.
Chodská keramika
Po třicetileté válce se Chodsko stalo hrnčířskou oblastí, keramika se vyráběla hlavně v Domažlicích, Hostouní a Kolovči. Zdejší výrobky se staly populárními a místní keramika dodnes zdobí nejen mnohé České domácnosti, ale i domácnosti našich sousedů v Bavorsku. Do dnešních časů je zachována výroba chodské keramiky. Je charakteristická bílým a černým podkladem, na který se malují vzory vycházející z motivů výšivek chodských krojů. Tradiční výroba zůstává zachována pouze v Bořicích na Chodsku. V Chodovii v Klenčí pod Čerchovem se již jen maluje. U výrobků z poloviny 19. století převládá užitková funkce, dekorativní funkce je zde potlačena. Tyto výrobky měly sloužit v domácnosti. Ve 20. století přichází rozvoj masové turistiky, který je doprovázen vysokou poptávkou po originální lidové kultuře. Spojením motivů z chodských krojů a známých dekorů keramiky z různých oblasti se ve třicátých letech 20 století dostaly na džbánky a pucláky rudé máky, zlaté klasy a modré pomněnky. Později byl dekor doplněn o černý podklad, který se dodnes těší velké popularitě. Mezi originální zboží lze také zařadit kolovečskou keramiku, která se stále vyrábí technologií z 18. století. Je charakteristická červenohnědým střepem a tradičním dekorem. Od roku 1900 se stala tradicí i výroba tmavomodré keramiky.
Chodské koláče
Velmi oblíbenou je nejen pro turisty bezpochyby místní gastronomická specialita chodské koláče. Ty se tradičně pečou o pouti a posvícení. Ale pozor, s tím co seženete jinde v republice pod názvem ,,chodský koláč", mají ty pravé málo společného. Ty pravé totiž existují ve dvou základní druzích: v oblasti tzv. horního Chodska (Klenčí, Postřekov) se koláče potřou vajíčkem a zbytek plochy se zdobí tvarohem, mákem a povidly. Na tzv. dolním Chodsku (Mrákov, Tlumačov, Draženov) se koláče vyrábějí ze stejných surovin, ale plocha se nejprve pomaže vrstvou tvarohu a teprve na ni se nanáší povidla. Tento styl zdobení vyžaduje zručnost hospodyně, která skoro nikdy nevytvoří dva stejné koláče. Horní Chodsko je z historického hlediska především podhorským chudším krajem, kde nebylo rozvinuté zemědělství. Proto se zde lidé věnovali převážně řemeslu. To souvisí i s chudší výzdobou chodského kroje a méně jsou i zdobené chodské koláče. Nejdražší suroviny tvarohu, tak bylo používáno v omezeném množství. V oblasti dolního Chodska byly podmínky pro zemědělství příznivé a tak byla tato oblast již bohatší, což lze vidět i na pestřejší výzdobě kroje a na koláčích. Ty už pak obsahují více drahého tvarohu a navíc jsou posypány rozinkami a mandlemi. No a Krchlebské koláče se navíc polévají smetanou s rumem a zdobí šlehačkou. Takže i v pravých Chodských koláčích jsou rozdíly. Celé koláče můžete sehnat jak v Krchlebech, tak v Domažlicích v pekárnách na náměstí.
Domažlický ponocný
Z celé České republiky se mohou pouze města Cheb a Domažlice pochlubit unikátní živou tradicí. V Domažlicích chodí večer co večer od šikmé městské věže k Dolní bráně na náměstí ponocný. Této tradice se ujal pan Roman Holub, který každý pátek a sobotu v historickém kostýmu s halapartnou a lucernou ohlašuje 21. a 22. hodinu. V minulosti měl ponocný hlídat město před požáry a nájezdy za války. V současné době se jedná převážně o velmi oblíbenou turistickou atrakci, která se do města vrátilo v roce 2001 po 35 letech.
Podmanivá hudba Chodska
První historická zmínka je z okolí Staňkova, kde se tradovalo
o Janu Klementovi, pod pseudonymem „Hondza Židouc“, že po boku neznámého houslisty hráli na korunovaci císaře Ferdinanta v roce 1836 v Praze. Další svědectví podává Božena Němcová – zejména ze zmínek v „Obrázcích z okolí Domažlického“, kde líčí, že každá důležitá životní událost (svatba, veselice, křtiny, …) byla doprovázena hudbou, provozovanou dudákem a houslistou. Sama Božena Němcová v Domažlicích pobývala v rozmezí let 1845-1847. V dnešní době se v Domažlicích a okolí na několika školách vyučuje na dudy. Velice často se na plno místech používají chodské zpěvníky. Zdejší Chodové velmi dbají na zachování své hudební tradice. Nejznámější je Konrádyho dudácká muzika, ale hudební a taneční soubory tu existují v každé vsi. Nejslavnějšími soubory jsou Mrákov, Národopisný soubor Postřekov a klenečský Haltravan. Do zpěvu se zapojují děti od nejranějšího věku ve svých vlastních souborech. Chodská hudba je zvláštní jak hudebně (Chodové například od svých bavorských sousedů převzali obdobu jódlování, jukačky), tak jazykově; v textech je patrný místní dialekt a některé písně dokládají blízké vztahy s německými sousedy tím, že jsou rovnou dvojjazyčné. V současné době je nositelem hudebního folklóru mladá generace.
Chodské dudy
Kozel, pukl nebo taky dudy. Ať už hrají sólo nebo jsou doprovod, vždy poznáte jejich specifický mečivý zvuk a hlava kozla na hudebním nástroji jen vaše tušení potvrdí. Dudy patřily k nejdůležitějším a nejoblíbenějším lidovým hudebním nástrojům na celém území bývalého Československa. Tradici dudácké hudby můžeme sledovat již od 13. století. Na Chodsku došlo v 19. století k oživení dudácké hudby, což přispělo k uchování dudácké tradice do dnešní doby. Nejoblíbenějším seskupením bylo v polovině 19. století duo: ústy nafukovací dudy a housle. Hrálo se ve vesnických hospodách, při svatbách, křtinách a jiných lidových obřadech. Později se objevily dudy s měchem. Po přidání Es klarinetu do chodské hudby vznikla tzv. „malá selská muzika“, což bylo vrcholem chodské lidové instrumentální hudby. Ve 20. letech 20. století vytlačily dudáckou hudbu dechové, smyčcové a jazzové soubory. Živý odkaz chodské dudácké hudby lze vidět při různých národopisných slavnostech a přehlídkách
Kulturní centrum pivovar Domažlice
Ve zrekonstruovaném Hvozdu domažlického pivovaru je otevřeno nové Kulturní centrum pivovar Domažlice, které návštěvníkům nabídne několik prohlídek. Ze vstupního loubí v pivovarském hvozdu se vstupuje do centrální vstupní haly. Na vstupní halu navazují prostory galerie s výstavními prostory na dvou podlažích. Na nároží ulice Komenského je prostor využitelný jako galerijní obchod. V druhém patře se nachází klubové centrum s víceúčelovým divadelním sálem. Restaurace v přízemí a pivnice v suterénu sousedí s minipivovarem, který je vizuálně propojen s prostory pro hosty. Nádoby varny piva jsou umístěny přímo v restauraci. V kulturním centru se nachází také městská knihovna se studovanou. Muzeum pivovarnictví a sklářství je umístěno v bývalé nové sladovně. V navazujícím podkroví hvozdu, kde se dochovaly části původní technologie, se počítá s trvalým umístěním těchto technologických artefaktů. V těsné blízkosti je rovněž situována sklářská dílna, která byla umístěna do prostoru bývalého hvozdu – přesněji do jeho horní zaklenuté části s napojením na původní komín. Do prostoru sklářské dílny mohou návštěvníci nahlížet prosklenými dveřmi nebo oknem na vyšším podlaží. Autentické zbytky původní technologie budou přednostně ponechány na původních místech nebo přesunuty do "lapidária" v půdních prostorech.
Chodská architektura
Architektura chodských vesnic se nijak výrazně nelišila od ostatních oblastí Čech. Byla charakteristická svými štíty nebo mohutnými zděnými či dřevěnými sýpkami, které se nazývaly sruby nebo sklepy. Základním materiálem pro stavbu domů, hospodářských budov či nářadí bylo dřevo z místních lesů. Chodský interiér byl charakteristický pracovním koutem okolo kamen a pece. V protilehlém rohu stál vždy stůl a na stěnách visely obrazy svatých. Lidová architektura zde nemá takovou sílu, jako třeba v jižních Čechách. Je to dáno tím, že odedávna zdejší zedníci chodili už v 19. století na práce do Bavor, a tak tam vlastně tradice zednictví zůstala. Doma tak neměli potřebu ještě své domy více zkrášlovat.
Zachovalost města Domažlic
Za prohlídku stojí typické náměstí protáhlého obdélníkového tvaru, na které vstoupíme dolní branou, která byla součástí městského opevnění, jež bylo v průběhu 19. st. zbořeno. Celková zachovalost historického jádra Domažlic přispěla k tomu, že bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Pozornosti pak neuniknou domy s barokními a klasicistními barevnými fasádami a štíty, jež lemují celé náměstí. Malebnost je pak umocněna domovním podloubím po obou stranách náměstí.
Kulturní památky
Na Chodsku a v českém lese nalezneme mnoho kulturně-historických památek. Jedná se o oblast bohatou na drobné sakrální stavby a kostely. V oblasti Českého lesa se v řadě sídlech dochovaly různé prvky lidové architektury. Staré domy s lidovou roubenou a zděnou architekturou nalezneme například v Trhanově, v Újezdě u Domažlic, v Klenčí pod Čerchovem či v Peci a několika dalších obcích. V turistickém regionu Český les se nachází několik městských a vesnických památkových rezervací a zón.
Městské a vesnické památkové zóny a rezervace na území Českého lesa:
Bor u Tachova, Poběžovice, Přimda, Tachov
Vesnické památkové zóny:
Horní Jadruž, Chodský Újezd, Kanice, Klenčí pod Čerchovem, Prostiboř, Stráž (DO), Trhanov, Zadní Chodov
Turistické cíle na Chodsku
Poznat zajímavá místa, vykoupat se v přírodním koupališti nebo si dát osvěžující pivo v některé z venkovních zahrádek. To je ta nejkrásnější forma objevů při pěší turistice na Chodsku. Ti všichni, kteří chtějí zažít kouzlo nedotčené a čisté přírody, krásné výhledy i nepřístupnost tehdejších míst z dob studené války, by měli zamířit právě sem.
Domažlice, Horšovský Týn