Slavná historie Chodů
Foto: Archiv Region Chodsko
Chodové u Domažlic v boji za práva a svobodu
Vydejte se za legendou o ztraceném kardinálském klobouku nebo příběhem slavné chodské rebelie kdy se statečný sedlák z Újezdu postavil vrchnosti a stal se tak českým národním hrdinou, stojícím jen nedaleko od Jana Žižky či Roháče z Dubé? A proč je symbolem Choda jeho čakana? Poznejte zajímavou a méně známou historii zdejšího kraje. Příběhy proslulých Chodů, kteří pečlivě vykonávali strážní službu na hranicích, jsou zde stále živé. Chodsko tak hlavně díky spisovateli Jiráskovi zakotvilo v našem povědomí jako hrdá krajina statečných hraničářů, kde obětoval život Kozina, bojovník za česká práva proti pobělohorským pánům. Možná samotná realita byla trošku jiná, možná že i urozený pán Lomikar nebyl až tak zápornou postavou, možná... Pravdou zůstává že žádná rebelie proti pánům se tehdy neodpouštěla a také to, že se tento příběh skutečně stal. Ponořte se tedy do zdejších příběhů Chodského lidu.
Památná bitva u Domažlic
Takřka před branami Domažlic v roce 1431 zahnalo husitské vojsko 5. křížovou výpravy od Domažlic do Bavor. Křižácké kontingenty při pohledu na blížící se husity propadly panice a daly se na útěk k blízké hranici. Zdrcující porážce velel Prokop Holý. Muž, který se zasloužil o to, že Domažlice v srpnu 1431 nebyly po čtyřdenním obléhání vojsky Fridricha Braniborského, srovnány se zemí. Přišel na pomoc se svým vojskem ve chvíli, kdy již hořelo západní předměstí, počalo zběsilé plenění a město již trpělo velkými ztrátami po ostřelování ze třech mohutných dobývacích děl. Dva dny po bitvě pak vstoupilo s velkou slávou do Domažlic vítězné vojsko s ukořistěnými křižáckými korouhvemi a insigniemi kardinála Cesariniho. Prokop Holý padl o tři roky později, 30. května 1434 v bitvě u Lipan.
Kardinál Cesarini ve spodním prádle ztrácí svůj klobouk
Při zmateném úprku křižáků již při pouhém zaslechnutí písně husitů a rachotu kol jejich vozů se kardinál Giuliano Cesarinise (duchovní Itálie, Norimberku, Basileje) pokusil několik houfů zastavit a přinutit je k boji. Ocitl se však sám v nebezpečí, protože prchající v něm spatřovali hlavního viníka nastalé situace. Kardinál se nakonec rovněž zachránil útěkem a to v přestrojení za prostého vojáka z družiny würzburského biskupa. Jeho ztracený kardinálský klobouk přivezli pak husité do Prahy jako vzácnou trofej. Cesarini zahynul roku 1444 po bitvě na neznámém místě, možná byl údajně zabit dunajskými piráty.
Od 14 stol. zdejší pivo nezná hranice
Pivo se v Domažlicích vařilo v pivovaru panském, u malé branky a v pivovaru u Týnské brány. Zdejší pivo ale zcela předčilo svojí produkcí ostatní odvětví ve městě. Proslulost zdejšího bílého piva z pšeničného sladu byla známa i v Německu. V Bavorském Chamu pro něj měli zvláštní skladiště. Čeští panovníci měli velký zájem o příjmy plynoucí ze cla tohoto piva, navíc chutnalo všem.
Malé foto: Adam Matyáš z Trauttmansdorffu z Horšovského Týna (1584–1650), jež povolil vaření piva v Horšovském Týně a Staňkově
Velké foto: Horšovský Týn
Nejstarší dějiny Chodů
Historie strážců hranic a rebelů proti panskému útlaku, osobitý způsob života a kultura jeho lidu. Nejstarší dějiny Chodů jsou dosud zastřeny v temnotách. O původu Chodů nemáme historických zpráv, první zmínka o Chodech je v Dalimilově kronice ze začátku. XIV století, kterak r. I040 přispěli a vítězství českého vévody Břetislava I. nad německým císařem Jindřichem III u Brůdku.
Malé foto: Královské město Domažlice
Práva chodského lidu
Chodové královští sídlili v krajině u Domažlic na území, které sahalo přes zemskou hranici do dnešních Bavor. Chodové byli polosvobodní obyvatelé jedenácti pohraničních vesnic poddaní přímo panovníkovi české země. Za své služby, především za střežení zemských hranic, požívali různých práv psaných i nepsaných i zvykových. Byli osvobozeny od roboty, neplatili cla ani mýta, směli lovit zvěř, měli právo vařit pivo, právo mlít, mohli se svobodně ženit a provozovat řemeslo. Od r. I325 do r. I612 dostalo se Chodům od českých panovníků 24 privilegií, která stvrzovala tyto výjimečné výsady chodských usedlíků.
Strážní služba Chodů nebyla lehká
Chod byl ozbrojen službě čakanou, píkou, kopím či dřevcem (špízem) oštěpem‚ sekyrou, kosou (rovnou), cepem a lukem. Poté užívali Chodové již pušek. Když roku 1576 zemský sněm zapověděl sedlákům nositi střelné zbraně, žádali Chodové aby u nich byla učiněna vyjimka. Odvolali se proto na to, že by nemohli bránit řádění německých lesních zlodějů, pytláků a škodám které působí na jejich statcích vlci. Znalost hranic se mezi Chody udržovala tím, že staří vodili mladší na zemskou hranici, aby je seznámili s hraničními znameními: prameny, potoky, hraničními kameny, příkopy nebo vysekanými kříži ve stromech.
Chodský pes ve službě Chodů
Samotný název Chodové byl odvozen z jejich služby - choditi po hranicích. Chodů hraničářů (ve zbrani) bývalo 400-500. Na stráž je doprovázel Chodský pes. Toto české národní plemeno a jeho historie se datuje již od 13. století, je tedy společně s pražským krysaříkem nejstarším českým plemenem. Pro Chody se pak stal vlastním symbolem na jejich zástavě.
Povinností Chodů nebylo jen hlídat hranice
Na starém chodském hradě měli své sídlo královští purkrabí‚ vybíraný obyčejné z rytířského stavu, který zastupoval panovníka a dával Chodům rozkazy a velel jim v době války. Tomu úřadu odváděli Chodové chycené jestřáby, z každého uloveného kusu zvěře pravou přední čtvrť, 21 hřívny stříbrných roční berně, později i jiné dávky. Ovšem všechna práva a výsady Chodům byly často již před 17 stol. rušeny. Právo že Chodové nesmějí být zastaveni žádnému šlechtici, v čas nouze královské koruny bylo porušeno a také když upadal i význam strážní funkce Chodů. Což bylo doprovázet cizí obchodníky od hranic po zemské stezce na celní stanici v Domažlicích a ochraňovat (glejtovat) cestující v pohraničních lesích. Z dalších povinností Chodů bylo opatrovat a střežit hraniční lesy do vnitrozemí, předávat rychlé zprávy o nepříteli‚ chránit zemské banky, stavět hrady (držadla a hradiska)‚ dělat v lesích příkopy, zrádné cesty, záseky, přeseky. Blízkost nepřítele oznamovali Chodové strážnými ohni zapalovanými na návrších a svolávali Chody a zemské vojsko s jezdci na koních. Chodové konali na hranicích stálou, nepřetržitou stráž ve dne v noci a to střídavě z jednotlivých vesnic a statků.
Vzdor proti panskému útlaku
Utlačování Chodů
Svobodný Chodům byli jejich výsady v průběhu doby oklešťovány. Útisk se stupňoval za vlády pánů ze Švamberka, vrcholu však dostoupil za vlády Lamingerů ( "Lomikarů"). Po bitvě na Bílé hoře získal Chody Wolf Vilém Lamingen z Albenreuthu. Chodové byli dány r. 1671 v zástavu za 7500 zl., a r. 1630 prodáni za 56 000 zl. Po smrti W. Viléma vládla nad Chodskem vdova Barbora s hejtmanem Melicharem z Aschenbachu.
Malé foto: Sídlo pánů Trhanov
Chodové zbaveni všech práv
Roku 1642 Wolf Bedřich (nejstarší syn) a od r. 1652 převzal správu jeho mladší bratr Wolf Maxmilián, největší nepřítel Chodů, který vládl do roku 1696. Jeho přičiněním byli Chodové zbaveni všech práv. V roce 1697 koupil Chody Jiří Jindřich Stadion a v majestátu Stadionské rodiny zůstali Chodové až do roku 1848.
Malé foto: Král Ferdinand 13. března 1549 domažlickým Chodům privilegia králů Jana, Karla, Václava, Zikmunda, Ladislava, Jiřího, Vladislava a Ludvíka.
Velké foto: Matěj Příbek z Dražinova, starý praporečník lidu Chodského z malebné
chodská vesnice Draženov.
Přichází doba zlá
V průběhu doby byli Chodům jejich výsady dále oklešťovány. Útisk se stupňoval za vlády pánů ze Švamberka, vrcholu dostoupil za vlády Lamingerů ( "Lomikarů"). Po bitvě na Bílé hoře získal Chody Wolf Vilém Lamingen z Albenreuthu. Chodové byli dány r. 1671 v zástavu za 7500 zl., a r. 1630 prodáni za 56 000 zl. Po smrti W. Viléma vládla nad Chodskem vdova Barbora s hejtmanem Melicharem z Aschenbachu. Chodové museli odvádět svým pánům velké zástavní platy (na sv. Jiří, sv. Václava, při sv. Havlu ) v penězích, dále platy z lesa (dřevné, pařezné) z luk, trávníků, z krčem, z piva a dávky neutrální.
Boj za vlastní práva
Za panství Lamingerů se jejich postavení ještě zhoršilo. Chodové museli robotovat 2 dny v týdnu, bylo jim zakázáno svobodné užívání pohraničního lesa a byli postaveni na roveň zcela ostatním nevolníkům. Lamingerové se stali majetníky Chodského hradu v Domažlicích, které vyměnili v roce 1671 za babylonské rybníky a Wolf Maximilián si dal v roce 1676 vystavět nové sídlo, zámek v Trhanově. Od roku 1680 stupňuje se znevolnění Chodů. W. Maximilián odebral Chodům valnou většinu majestátů. Dva majestáty však Chody zachránili a na jejich základě začali vést spor s nenáviděnými pány. Roku 1692 vypravili se Chodové do Vídně, aby zde dosáhli u Císaře spravedlnosti. Po nesčetných jednáních u vídeňského dvora i pražského místodržitelství roku 1692 a 1693 prohráli Chodové svou při.
Spor s pány vrcholí popravou a proroctvím
Chodové se ještě zmohli na odpor ve zbrani, ale jejich odpor byl potlačen. Pro výstrahu všem Chodům byl popraven J. Sladký Kozina, který byl označen za vůdce chodského povstání. S popravou tak vyvrcholil spor s vrchností, Jan S. Kozina byl popraven 28. listopadu 1695 na plzeňské šibenici, v místech dnešního pivovaru. Před popravou pak vyzval Lomikara na soud boží slovy: "Lomikare Lomikare! Do roka ha do dne tě volám na boží súd, hin se hukáže, hdo z nás!" A do roka a do dne Lomikar zemřel a to během hostiny, kdy si zrovna utahoval
z Kozinových posledních slov na popravišti.
Malé foto: Kozinova poslední slova na popravišti
Kde spočívá Lomikar
Lomikara postihla mrtvice, bylo mu 61 let. Jeho tělo bylo uloženo do krypty kostela svatého Martina v Klenčí pod Čerchovem. Podle pověsti zde má v noci strašit jeho duch coby bezhlavý jezdec, protože jeho hříšná duše nenašla po smrti pokoj. Lomikar po sobě nezanechal žádného mužského potomka. Jeho jediná dcera Marie neměla nikdy děti, a tak vymřel rod po přeslici.
Konec chodské rebelie, ale také roboty
Ani za nových pánů Stadionů se postavení chodských obyvatelů nezlepšilo. Chodové se bouřili celou dobu až do zrušení nevolnictví roku 1761 a i po tomto roce jejich odpor proti vrchnosti nepřestal. U Chodů přesto dále sílila památka na staré časy svobody a na neohroženost jejich předků. Až do roku 1848, kdy byli Chodové zbaveni robotní povinnosti, byli poddanými Stadionů. V tomto období dochází v lidové tvorbě na Chodsku ke vzniku tradice o „nevinně utraceném Kozinovi a o božím soudu nad jeho vrahem“.
Foto: Stadionové byli jihoněmecký panský a později hraběcí rod ze Švábska, který na české území přišel koncem 17. století. Rod vymřel v mužské linii roku 1908.
Foto: Österreichische Nationalbibliothek | wikipedia.org | Jaroslav Špillar | Archiv Region Chodsko