Katedrální pokladnice má ve své sbírce nejkrásnější zlatou výšivkou, vznešené krucifixy, poháry a mnoho dalších církevních sbírek z biskupství. Tyto poklady jsou tak odrazem Regensburgu jako vynikajícího centra zlatnictví až do 18. století. O existenci regensburské katedrální pokladny v raném středověku není známo. Lze jen předpokládat, že vzhledem k důležitosti Regensburgu v té době byly pro pontifikální bohoslužby v katedrále k dispozici drahé vybavení a ozdobné předměty. Koneckonců v Řezně vládly zlatnické dílny - zjistitelné od doby Ottonů, zejména v klášteře St. Emmeram. Například v roce 961 přinesl císař Otto Veliký do Řezna pozůstatky apoštolů, mučedníků a svatých panen a daroval je tak katedrále St. Emmeram. Oddanost ostatkům, která se vyvinula v 10. století, tyto vzácné dary ještě více učinila vzácnými. Předpokládá se, že při velkém požáru 1273 bylo ztraceno mnoho kusů katedrálních pokladů. Byl zde také doložen původ Ottokarkreuzů, které obsahují částice Kristova kříže. Zdejším klientem byl i český král Ottokar II., Korunovaný v roce 1261. Od 15. století přibývají některé velkorysé nadace, jako ta od pozdějšího papeže Pia III. a dar v podobě pozlacená relikvie sv. Andreas z období třicetileté války. Bavorský vévoda Albrecht IV představil v roce 1487 jako městský pán v Regensburgu některé tyto dary veřejnosti. Na výstavě před katedrálou bylo vidět asi 90 až 100 relikviářů, z nichž se do dnešní doby zachovaly některé jednotlivé kusy. Mezi ně patří mimo jiné i slavná smaltovaná krabice, soška Sebastiana a relikviář s rukou nevinného dítěte. V 16. a 17. století pokračovala katedrální pokladnice k rozšíření svých sbírek. Bohužel došlo zároveň i k roztavení četných kusů. Také během třicetileté války se tyto poklady stávaly častou kořistí Švédů, kteří zde loupili. Obětí se tak staly i dva stříbrné oltáře. Dary v následujících desetiletích již neposkytují biskupové, ale jejich zástupci, například stříbrná mísa Augsburg s džbánem a nádherný stříbrný paxtafel jako dárek od pomocného biskupa Alberta Ernsta Graf von Wartenberga, synovce kardinála křížová relikvie. Darem však duchovenstvo obohatila např. i hraběnka Maria Franziska Christina z Taufkirchenu zlaceným stříbrným pohárem s puncem Stadtamhof z roku 1767. Kolem poloviny 18. století utrpěla katedrální pokladnice další ztráty, byl úplně přepracován vysoký oltář a mnoho stříbrných předmětů bylo vytříděno nebo roztaveno. Následně pak za vlády knížecího primátora Carla Theodora Freiherra von Dalberga, zažil Regensburg během napoleonských válek oproti ostatním německým diecézím poměrně příznivý osud. Přinesl však finanční ztráty katedrální pokladně. Po bombardování napoleonskými jednotkami se Dalberg pokusil finančně podpořit majitele přibližně 150 vyhořelých domů, ale samotné poklady nechal nedotčené. V polovině 19. století se gotická katedrála v Řezně opět dostala do centra pozornosti. S biskupem Ignatiem von Senestréym byla zřízena unikátní a příkladná nákupní kampaň, která dovedla katedrální pokladnici do dnešního vyváženého inventáře. Hlavní kusy pokladů katedrály v Řezně byly veřejně představeny prostřednictvím velkých mnichovských výstav umění 1930, 1955, 1960 a 1972. A konečně 12. července 1974 bylo v historických místnostech biskupského dvora otevřeno katedrální muzeum pokladů. Poklad katedrály svědčí o historii, kostele a lidech, kteří jej vytvořili, ale především o historii města Řezno. Domschatzmuseum stojí opravdu za vidění!