Opevnění Domažlic vzniklo patrně již v době založení města v 60. letech 13. století. Skládalo se z hradební zdi, která kopírovala půdorys města - tedy tvar otupeného obdélníku. Zeď byla zesílena 3 válcovými věžemi v nárožích a 22 půlválcovými dovnitř otevřenými věžemi po obvodu. Jejich rozestup činil cca 30 metrovou vzdálenost. Před hlavní linii opevnění předstupovala parkánová zeď a 20 m široký příkop s valem, jenž byl přirozeně napájen z říčky Zubřiny protékající na jižní straně města. Do města se vstupovalo 3 hlavními branami a výpadní brankou.

Opevnění Domažlic vzniklo patrně již v době založení města v 60. letech 13. století. Skládalo se z hradební zdi, která kopírovala půdorys města - tedy tvar otupeného obdélníku. Zeď byla zesílena 3 válcovými věžemi v nárožích a 22 půlválcovými dovnitř otevřenými věžemi po obvodu. Jejich rozestup činil cca 30 metrovou vzdálenost. Před hlavní linii opevnění předstupovala parkánová zeď a 20 m široký příkop s valem, jenž byl přirozeně napájen z říčky Zubřiny protékající na jižní straně města. Do města se vstupovalo 3 hlavními branami a výpadní brankou. Nedílnou součástí celého systému byl hrad a městská věž, jimž jsou věnované samostatné kapitoly. Nezbývá též připomenout úlohu věže, jejíž úloha spočívala v kontrole příjezdových cest a v ochraně městských ulic. Právě opevňovací charakter oválných věží, které vystupovaly z hradeb a umožňovaly tím boční a vějířovou palbu, dodal městu perfektní obranyschopnost, což platí zejména pro dobu předhusitskou, kdy nedošlo k rozvoji palných zbraní a kdy převyšující okolní návrší nepředstavovala zásadní ohrožení pro fortifikaci. Během husitských válek patrně vznikl parkán opatřený hranolovými baštami. Nicméně i po husitských válkách, na přelomu 15. a 16. století, došlo k vylepšení obranyschopnosti tím, že brány získaly předbraní a předsunuté brány a vnější opevnění bylo obohaceno o nové bašty. Je možno zmínit i hypotetickou existenci předsunutého opevnění. Není bezpečně doloženo, nicméně jeho přítomnost evokují základy stavby kruhového půdorysu, které se nachází na severozápadním ostrohu města nedaleko kostela U svatých. Tento obraz sevřeného města setrval až do první poloviny 19. století, kdy docházelo k bourání již zbytečných hradeb a bran. Zmizely i příkopy a historické jádro splynulo s městem. Nejzachovalejší zbytek hradeb se nachází v blízkosti Jižní branky, Chodského hradu, Dolejší brány a ve Steidlově parčíku.

Na jižní straně města je tedy zachována tzv. branka. Ta nedosáhla v minulosti významu ostatních bran, neboť z jihu nemířila do Domažlic žádná významnější komunikace. Patrně i proto se dochovala do dnešních dnů. V minulosti mimo jiné soužila k získávání vody z říčky Zubřiny. Branka je ve svém jádře předsunutou branou mladšího pozdně gotického opevnění. Je patrná na zobrazení z roku 1592, kde na sebe upoutá výrazným obloučkovým štítem, což svědčí o renesančních úpravách. Branka samotná byla přístupná po dřevěném mostě. Je jednopatrová a po barokních úpravách, které ji vtisky konečnou podobu, působí jako průchozí barokní dům. V 19. století byl okolní terén zvýšen a branka začala sloužit jako prosté obydlí. Z architektonických prvků stojí za zdůraznění vysoký obloučkový barokní štít a barokní segmentové portály v průchodu. Za pozornost stojí i odhalená nárožní bosáž, pocházející z pozdní gotiky. Za branou se nachází koridor vedoucí k budově Konšelského šenku.

Od Konšelského šenku se vám naskytne pohled na Domažlickou věž. Při pohledu na ní z různých světových stran je dobře patrné její odchýlení od svislé osy o 59 cm. Podle nepodložené domněnky došlo k naklonění věže již během její výstavby. To potvrzuje i předpokládaná přístavba kostela v 15. a 16. století. Naklonění věže způsobilo nekvalitní podloží. Říká se, že dělníci náklon zpozorovali a začali přikládat více materiálu na protější stranu. Věž se vyrovnala, ale vlivem větší hmotnost se překlonila dále, směrem k jihozápadu. Podle posledních průzkumů se věž již více nenaklání. K ochozu vede 194 schodů a věž se tyčí nad domažlickým náměstím do výše 56 m.

Mezi další domažlické brány v minulosti patřily Horní brána (západ opevnění) a Týnská brána (sever opevnění). Obě zanikly krátce před polovinou 19. století a obě měly podobu připomínající bránu Dolní. Hořejší brána bývala součástí městského opevnění u Hořejšího předměstí vedle kláštera. Někde je udávána též jako Císařská. Uzavírala město na západní straně. Výslovně je uváděna již v letech 1287 - 1288. Její důležitost tkvěla v tom že střežila stezku přicházející z Bavorska. Jednalo se o podobnou věžovitou vícepatrovou stavbu jako je dodnes dochovaná brána Dolejší, nicméně v průběhu 17. století byla patrně snížena. Brána měla předbraní s hranolovou věží. Vstupní koridor připomínal barbakán, který byl vychýlen k severu a po svém obvodu měl řadu střílen. S vnitřní branou jej v 16. století spojoval zděný klenutý most vedený přes hluboký příkop. Na poč. 19. stol., kdy se velké formanské vozy projíždějící Domažlicemi již touto branou neprotáhly, byl vjezd do města napřímen a příkop zčásti zasypán. Brána byla bezezbytku odstraněna v roce 1843, kdy byla po dohodě s řádem augustiniánů posunuta i klášterní zeď. Vznikl široký prostor dnes známý jako "Aleje". Složitý půdorys Hořejší brány je pod úrovní terénu dosud zachován. V roce 1995 byl pod dlažbou objeven základ zaniklého předbraní a velký soubor keramiky z 15. století.

Dnes z kdysi mohutného systému opevnění zbývají fragmenty na dvorcích či pozůstatky, které splynuly s mladšími přestavbami. To ale neplatí o dvou branách. Nejvýraznějším pozůstatkem městské opevňovací architektury na Domažlicku je především gotická Dolní brána. Dolní brána je raně gotická stavba ze 60 let 13. st.. Věž je cca 20m vysoká s hodinami, nad průjezdem jsou 4 patra. Vznikla souběžně s hradbami. Stavba je výsledkem jediné raně gotické fáze, která po staletí zůstala ušetřena výraznějších úprav. Teprve v r.1905 přistoupilo město k rozsáhlejší opravě. Nachází se na východním konci dnešního náměstí Míru. Vznikla již v 60. letech 13. století a nebyla výrazněji přestavována. Tato budova spolu s branou v Horažďovicích a Kouřimi se považuje za nejstarší dochovanou stavbu tohoto typu v Čechách. Dolní bránu později doplňoval koridor, zajištěný další věžovitou branou, což je součástí zdokonalovacích prací v závěru středověku. Teprve roku 1905 došlo k zásadní úpravě. Šlo o odstranění omítek a o instalaci nových oken s kamennými ostěními. Nezbytnou součástí úprav byla přeměna kdysi namalovaného nápisu Domažlice, pevná vlasti hráz, co jste někdy byly, buďte zas s městským znakem, W Vladislava II. Jagellonského a letopočtem 1481 na pískovcovou desku, která byla slavnostně umístěna nad portál brány roku Dolní brána je vysoká 20 metrů, nad průjezdem obsahuje další 4 patra. Věž je kryta krovem s prejzovou střechou, která je ozdobena věžičkou s lucernou a štítky s hodinami. Vraťme se ještě k průjezdu, jehož obě dvě strany zdobí raně gotické portály. Portál na vnější straně je velmi bohatě profilovaný a je vertikálně proťat širokým zářezem, kterým se pohyboval hřeben uzavírající bránu. Samotný průjezd je zaklenut křížovou klenbou. Za zmínku stojí ve 4. patře stopy čtyř rozměrných okenních otvorů (komorové střílny) pro stojící střelce. Mohlo se jednat též o vrhací otvory. Síla zdiva činí 3 metry v prvním patře. V druhém a třetím patře se jedná o poloviční hodnotu.

Zastávky:
1. Chodský hrad
2. Hlavní městská zeď
3. Branka
4. Domažlická věž
5. Horní brána u kláštera
6. Dolní brána na náměstí