Patrně nejvýznamnější regionální panské sídlo představuje renesanční zámek v Horšovském Týně. Původně se jednalo o biskupský hrad, kterému předcházel opevněný biskupský dvorec (neboli týn). Hrad vznikl okolo poloviny 13. století.

První zmínka o něm pochází až z 80. let téhož věku. Za arcibiskupů Arnošta z Pardubic a Jana z Jenštejna došlo k dílčím úpravám. Za husitských válek přešel do rukou šlechtických rodů. Nejvýznamnějšími vlastníky byli Lobkovicové, kteří hrad získali roku Po katastrofě, kterou přinesl požár roku 1547, byl honosně přestavěn v renesančním slohu. Po třicetileté válce přešel do rukou Trautmansdorfů, kteří udržovali jeho renesanční autenticitu. Následné úpravy byly nevýrazné a v 19. století došlo k novorenesančním úpravám, které jsou spojeny s architektem Josefem Schulzem. Archeologický výzkum objasnil počátky hradu. Mimo jiné byly odkryty i zbytky opevnění biskupského dvorce, jehož součástí byla jednolodní kaple s pravoúhlým závěrem. Budoucí hradní areál přirozeně integroval do svých nových budov i tuto sakrální stavbu. Vybudování hradu bylo otázkou několika fází. Jako první vzniklo západní křídlo s jihozápadní věží, přičemž obrana areálu byla zajištěna provizorním opevněním z bývalého dvorce. V druhé fázi vznikla severozápadní věž, která byla připojena k západnímu křídlu. Analogická věž na jihovýchodě vyrostla nad hmotou výše zmíněné kaple. Ve třetí fázi konečně vznikla hlavní hradba a zřejmě i hranolová věž v severovýchodním nároží. Z opevnění bývalého dvorce se stal parkán. Později patrně vzniklo křídlo i na východní straně. Drobné pozdně gotické doplňky jsou přítomné v západním paláci. Podél severní hradby byly zřejmě umístěny arkády. Když byl dokončen, představoval horšovskotýnský hrad takřka dokonalou ukázku středoevropského kastelu. Obranný systém byl relativně důmyslný. Do hradu se vstupovalo patrně z náměstí. Dále bylo nutné skrz parkán po jižní straně obejít jádro, jehož vchod byl umístěn v západním křídle. Tyto kvality by rozhodně podpořilo, kdyby věže vystupovaly z hmoty obvodové zdi, čímž by se staly věžemi flankovacími. I tak horšovskotýnský hrad představoval na poměry 13. století výstavný objekt s dobrými obrannými kvalitami. Nejvýznamnější pozůstatek ze středověkého hradu představuje náročná raně gotická kaple Nejsvětější Trojice ze 13. století. Jedná se o kapli umístěnou v bývalé jihozápadní věži, což už představuje první unikátní vlastnost, neboť se s takto umístěnými kaplemi setkáváme v širším měřítku až ve století následujícím a obsahuje dva portály, z nichž první představuje hlavní vstup a druhý vede na schodiště. Ačkoli je kaple jednolodní, její vnitřní členění je poněkud komplikované. Pomocí dvou sloupů a složitého klenebního obrazce prostor vyústil v trojlodní závěr, který je osvětlován třemi hrotitými okny. Podobný obrazec byl využit i v západní části kaple. Kaple byla patrně dokončena v 60. letech 13. století 123. V kontextu vývoje nejen českého, ale i evropského vývoje architektury hradních kaplí je unikátní trojosý závěr kaple, na 13. století, kdy převládaly polygonální či rovné závěry, zcela osamocený svým provedením. Co se týče biskupských hradů následujících staletí, nebyla kaple v Horšovském Týně svoji kvalitou překonána. Trendem u (arci)biskupských sídel ve 14. století byly spíše malé soukromé kaple.

Ačkoli byla uvedena hradní kaple jako nejvýznamnější pozůstatek z bývalého hradu, za středověké je možné považovat celé bývalé západní křídlo, které si uchovalo raně gotické členění. Suterény v paláci jsou klenuté křížovými klenbami, které jsou svedeny na střední sloupy. Rovněž je dochován již zmíněný průjezd, který obsahuje tři portály za sebou. Vlastní palác obsahoval střední sál, jenž byl zaklenut dvěma poli křížové klenby, přičemž byl z nádvorní strany osvětlován velkými hrotitými okny. Se sálem sousedila na severní straně krbem vytápěná komnata, která byla rovněž zaklenuta křížovou klenbou. Po roce došlo k renesanční přeměně horšovskotýnského panského sídla. Nejdříve byl zvýšen palác na západní straně areálu o jedno patro. Zdejší nástěnné renesanční malby je možné datovat již do roku 1558, vnější sgrafitová výzdoba je o osm let starší. Součástí této první fáze bylo vyrovnání terénu nádvoří a postupné budování bočních křídel. Po severní a jižní straně vystoupily renesanční novostavby z hmoty bývalých hradeb, aby nedošlo ke zmenšení nádvoří. Po úpravě západního křídla vzniklo mezi roky východní křídlo, jímž byl veden nový vstup. I zde se dochovaly dobové malby a raně renesanční portály. Po roce 1558 bylo i toto křídlo opatřeno sgrafitovou výzdobou. Rovněž bylo zvýrazněno majestátními štíty. V prvním patře paláce vznikl velký sál. Stavitelem na Horšovském Týně byl s největší pravděpodobností Agostino Galli, který pro Lobkovice vybudoval palác (dnešní Schwarzenberský) na Hradčanech. Za nejhodnotnější součást zámku se považuje jižní křídlo, které bylo dobudováno na počátku 17. století. Současně bylo vystavěno purkrabství na zadním dvoře a v parku míčovna a zahradní pavilon. Výsledná podoba zámku přežila takřka do dnešních časů ve své autentické podobě a v 16. století představovala velmi reprezentativní sídlo skutečného renesančního magnáta. Výjimečnost stavby se potvrdila 16. srpna 1995, kdy byla prohlášena národní kulturní památkou 130. Hrad a zámek Horšovský Týn tak patří k nejkrásnějším v České republice.