Pro jednotlivce, rodiny nebo menší skupiny

Při procházce po šesti hradních nádvořích se seznámíte s historií a příběhy z tisícileté historie nejdelšího hradu na světě – získáte tak jedinečný vhled do středověké architektury v porovnání se současností.

​

Užijte si jednodenní výlet nebo krátkou dovolenou v Burghausenu! 

Prohlídky historického hradu, památkově chráněné staré město, plavby na člunech „Plätten“ po řece Salzach, výlety k barokním kostelním skvostům v Raitenhaslachu a Marienbergu, velká hradní slavnost.

​

Vánoční a zimní romantika

Navštivte lázně v Burghausenu, zažijte prohlídky muzeí s rytířskou večeří a vychutnejte si romantické předvánoční období a mnoho dalšího: ponořte se do rozmanitosti Burghausenu.

​

Jak se žilo a hodovalo za studenými zdmi pevností

Život za masivními kamennými zdmi středověkých a renesančních bavorských hradů měl daleko k romantickým představám. Zimní měsíce v Ambergu, Coburgu či Landshutu byly tvrdou zkouškou – sály byly chladné, plné průvanu a jediným zdrojem tepla byly obří krby, ve kterých muselo neustále praskat bukové dřevo. Aby si hradní páni, strážci a celé osazenstvo udrželi sílu a dobrou náladu v dobách míru i během dlouhých obléhání, tvořilo poctivé jídlo a dostatek pití samotný středobod hradního života.

Na středověkých a renesančních bavorských hradech, jako byly rezidence Wittelsbachů v Burghausenu, se zimní jídelníček šlechty a jejího dvora zásadně lišil od stravy běžných poddaných. Dominovalo mu konzervované maso, ulovená zvěřina, sušené ryby a silně kořeněné kaše či omáčky, které demonstrovaly bohatství a status tehdejších vládců. Zatímco poddaní v zimě přežívali na prosté kaši a nakládaném zelí, hradní kuchyně se musely vypořádat s nedostatkem čerstvých potravin s okázalostí, kterou vyžadoval renesanční a středověký dvorský ceremoniál.

Maso a zvěřina: Základ zimního stolu

Zima byla obdobím, kdy se na hradech spotřebovávaly zásoby z podzimních porážek a lovů.
• Solené, uzené a sušené maso: Hovězí, vepřové a skopové maso se na podzim masivně solilo do sudů nebo udilo. V zimě se z něj připravovaly husté masové směsi a ragú.
• Čerstvá zvěřina: Lov byl výsadou šlechty. V zimních lesích v okolí Burghausenu nebo Coburgu se lovili jeleni, srnci, divočáci a drobná pernatá zvěř (bažanti, koroptve). Čerstvá zvěřina byla v zimě nejluxusnější položkou na menu.
• Ptactvo a drobné delikatesy: V renesanci byli populární také dropi, kvíčaly nebo labutě, které se pekly v celku a zdobily se vlastním peřím pro vizuální efekt při hostinách.

Ryby: Půst a zimní nádrže

Středověký a renesanční církevní kalendář nařizoval v zimě přísné postní dny (včetně celého adventu). Ryby proto tvořily obrovskou část zimního jídelníčku.
• Solený a sušený sledď a treska: Do vnitrozemského Bavorska se dovážely tuny nasolených sleďů (Heringe) a sušených tresek (Stockfisch) ze severních moří.
• Sladkovodní ryby z hradních příkopů: Hrady jako Burghausen či Landshut měly vlastní rybníky a sádky. V zimě se zpod ledu slovovali kapři, štiky, líni a úhoři. Ryby se často vařily v pivu nebo v hustých sladkokyselých omáčkách s perníkem.

Přílohy, zelenina a sladká jídla

Čerstvá zelenina v zimě neexistovala, proto se spoléhalo na skladovatelné plodiny.
• Kořenová zelenina a zelí: Jedly se tuříny, řepa, mrkev, pastinák a sušený hrách či čočka. Klíčovou roli hrálo kysané zelí (Sauerkraut), které bylo v Bavorsku již tehdy zdrojem vitaminů.
• Obilné kaše (Mus): Kaše z ovsa, ječmene nebo pšenice byly podávány denně. Na šlechtických stolech se však vylepšovaly máslem, smetanou, medem a drahým kořením.
• Luxusní bílý chléb: Zatímco sloužící jedli tmavý žitný chléb, panstvo konzumovalo jemný pšeničný bílý chléb.
• Sušené ovoce: Do sladkých nákypů a omáček se přidávaly sušené švestky, křížaly, rozinky a fíky dovážené z Itálie přes Alpy.

Exotické koření a omáčky: Znak bohatství

Bavorská dvorská kuchyně milovala sladkokyselé a silně kořeněné chutě. Koření navíc pomáhalo maskovat pachuť staršího konzervovaného masa.
• Na hradech se spotřebovávalo obrovské množství pepře, zázvoru, skořice, hřebíčku, muškátového oříšku a šafránu, který jídlu dodával zlatavou barvu (symbol bohatství).
• Typické zimní jídlo byla hustá omáčka zahuštěná strouhaným perníkem, zředěná vínem nebo octem, v níž se podávalo vařené hovězí nebo ryby.

Co se pilo na zahřátí?

V zimních měsících byla spotřeba alkoholu na hradech enormní, mimo jiné i proto, že voda nebyla vždy bezpečná k pití.
• Pivo: V Bavorsku teklo pivo proudem na všech úrovních hradní hierarchie. Zimní piva byla hutnější a silnější.
• Víno: Šlechta preferovala víno – buď lokální z franckých vinic (zejména v Coburgu a Ambergu), nebo dovážené rýnské a italské víno. V zimě se víno velmi často svařovalo s medem a divokým kořením (předchůdce dnešního svařeného vína – Hypocras), aby se panstvo v promrzlých hradních palácích zahřálo.

Příklad slavné hostiny: Landshutská svatba (1475)

Ačkoliv se slavná Landshuter Hochzeit (svatba jihohrotového vévody Jiřího Bohatého s polskou princeznou Jadvigou Jagellonskou) konala v listopadu, dává nám dokonalý historický přehled o tom, jak vypadaly opulentní zimní hody na hradě Trausnitz v Landshutu. Během několika dní oslav se tehdy spotřebovalo přibližně 320 volů, 1 500 ovcí, 1 300 telat, 500 prasat a desetitisíce kusů drůbeže, což ukazuje, že bavorské dvory byly na zimní sezónu zásobeny naprosto monstrózním způsobem.

Vánoční hradní stůl

Vánoční hradní stůl na bavorských rezidencích (Burghausen, Landshut, Amberg) a saských državách (Coburg) měl zcela specifickou dynamiku, která byla pevně svázána s církevním kalendářem. Šlechta a její dvůr slavili Vánoce jako přechod z extrémního půstu do naprosto nespoutaného hodování. Štědrý den byl vyvrcholením čtyřtýdenního přísného adventního půstu, zatímco 25. prosince (na Boží hod vánoční) propukla masová gastronomická show.

 

Štědrý den (24. prosince): Luxusní postní tabule

Ačkoliv šlo o půst (nesmělo se jíst maso teplokrevných zvířat, sádlo, mléko ani vejce), na bohatých hradech to rozhodně neznamenalo hladovění. Vládci z rodu Wittelsbachů demonstrovali své finanční možnosti tím, že postní pravidla kreativně obcházeli.
• Perníkový kapr a štika na pivu: Ryby byly králem večera. Vařily se v hustých omáčkách z drceného perníku, medu, mandlí, rýnského vína a rozinek. Hradní kuchaři v Landshutu či Burghausenu připravovali štiky, candáty a sumce.
• Mořské delikatesy: Symbolem nejvyššího statusu byly drahé dovážené mořské ryby – nasolení sledi a sušení sledi.
• Mandlové mléko jako náhrada: Protože běžné mléko bylo zakázané, hradní kuchyně spotřebovávaly kila drahých drcených mandlí, ze kterých se lisovalo mandlové mléko. Z něj se vařily postní rýžové a krupicové kaše slazené medem a sypané skořicí.
• Bizarní postní „maso“: Středověká teologie považovala zvířata žijící ve vodě za ryby. Na vánočním stole se tak legálně objevoval bobří ocas (pokládaný za šupinatou rybu) nebo některé druhy vodního ptactva.

Boží hod vánoční (25. prosince): Masová exploze

Jakmile 25. prosince skončil půst, hradní síně zaplnila vůně pečeného masa. Vánoční hostina musela být velkolepá, protože Vánoce byly jedním ze tří hlavních svátků roku, kdy se poddaní, vazalové a šlechta scházeli kolem panovníka.
• Celá pečená zvířata: Na stolech Veste Coburg nebo na Landshutu se objevovala celá selata, podsvitem zlatavě opečení jeleni a pečení kanci s jablkem v tlamě.
• Vánoční husa a divoké ptactvo: Husa byla tradičním zimním ptákem. Na šlechtický stůl se ale servírovala plněná drahým sušeným ovocem (švestkami, jablky) a exotickým kořením. Doprovázeli ji pečení bažanti, divoké kachny a labutě.
• Bratwurst (Klobásy): V Ambergu (Horní Falc) a Coburgu (Franky) má tradice klobás hluboké kořeny. Z čerstvého vepřového masa z prosincových porážek se plnily kořeněné klobásy, které se pekly přímo na otevřeném ohni v hradních kuchyních a podávaly jako teplý předkrm nebo součást masových mís.

Vánoční sladkosti: Předchůdci dnešních tradic

Bavorsko a Franky daly světu některé z nejstarších vánočních receptů, které se pekly právě na hradech.
• Kletzenbrot (Biskupský chlebíček): Jeden z nejstarších doložených vánočních koláčů v Bavorsku. Šlo o hutné, tmavé žitno-pšeničné těsto, do kterého se v obrovském množství hnětly kletzen (sušené hrušky), sušené švestky, fíky, ořechy a spousta skořice s hřebíčkem. Na hradech se do něj přidávaly i drahé mandle.
• Lebkuchen (Perníky): Norimberk (nedaleko Ambergu) byl střediskem obchodu s kořením. Hradní páni si nechávali péct luxusní perníky slazené výhradně medem, plné pepře, zázvoru a kardamomu, často zdobené plátkovým zlatem.
• Marcipán: Čistý luxus z mandlí a růžové vody, vytvarovaný do podobizen zvířat, erbů nebo náboženských motivů.

Pití: Tekuté zlato a vánoční varování

Kromě již zmíněného kořeněného vína Hypocras se na Vánoce narážely ty nejlepší sudy. V bavorském kontextu šlo o silná zimní piva (předchůdce dnešních vánočních speciálů a bocků), která se vařila v březnu a nechávala se zrát v chladných hradních sklepech vytesaných do skály (jako pod hradem v Burghausenu) až do prosince. Panstvo sedělo u dlouhých stolů, osvětlených lojovými svícemi a pochodněmi, obklopené těžkými gobelíny, které měly zadržet chlad, a oslavovalo narození Páně způsobem, který měl všem přítomným připomenout, kdo v kraji vládne.


Některé gurmánské tradice, zrozené v záři hradních ohnišť, jsou dodnes hluboce zakořeněny v bavorské gastronomii.

​

​