Santini Immortalis
Navštivte kláštery které stavěl Jan Blažej Santini a další barokní skvosty tehdejší doby
Foto: Archiv Region Chodsko
Po stopách Santiniho a baroka v Západních Čechách
Na Domažlicku nejsou veřejně přístupné kláštery, navštívit je ale můžete v přilehlém okolí. Kladruby a Plasy. Dvě městečka poblíž Plzně, jimž vévodí impozantní kláštery. Perly, které do zdejší krajiny zasadil Jan Blažej Santini-Aichel. Není to daleko a rozhodně stojí za návštěvu. Na klášterních stavbách se podílel jeden největšího z barokních architektů, geniální Jan Blažej Santini-Aichel, jehož stavby dodnes fascinují svou dokonalou kompozicí, čistotou provedení a množstvím symbolických odkazů. Při cestě se můžete také zastavit v dalším přístupných klášterech nebo na přilehlých zámcích.
GENIÁLNÍ STAVITEL ČESKÉHO BAROKA
Jan Blažej Santini-Aichel (*1677 – † 1723)
Bohem vyvolený
Santini byl jeden z nejvýznamnějších českých architektů z italské rodiny. Zcela osobitý přínos, ojedinělé propojení dynamických centráls barokně gotickým tvaroslovím, originální a invenční rekonstrukce či výtvarné pojetí architektury. Teprve v poslední době byl přesně formulován význam představy dokonalé centrální stavby jako úběžníku jakéhokoli, architekturou stanoveného směru a místa, kde lze vztyčit vertikálu spojující nebe a zemi, co je charakteristické pro celou Santiniho tvorbu. Největší pozornost však poutají hvězdy v podlaze kláštera v Kladrubech. Říká se, že mají zvláštní sílu a že označují místa, z nichž vyvěrá energie. Když si stoupnete do jejich středu, dost možná ucítíte brnění v nohou.
Bývalý benediktinský klášter v Kladrubech
1. zastavení
Klášter v roce 1115 založil český kníže Vladislav I. ke cti Panny Marie a sv. Benedikta. Sloužil ke kolonizaci pohraničního území západních Čech. Podle dochované zakládací listiny jej osídlili mniši z bavorského kláštera ve Zwiefaltenu. Řád svatého Benedikta (latinsky Ordo Sancti Benedicti, OSB) neboli obecně Řád benediktinů je nejstarší existující mnišský řád západního křesťanství. Řídí se Řeholí svatého Benedikta z Nursie z počátku 6. století, která byla sepsána pro mnišské společenství na Monte Cassinu.
V duchu k úctě Panně Marii
Kostel P. Marie kláštera benediktinů v Kladrubech, 1711-26, původně stavba z období pozdní románský sloh-gotika. Santini opravil obvodové stěny, přidal gotické opěráky, nově pojal křížení – na strany přilepil fasády ve stylu barokní gotiky, nad křížením vybudoval kupoli symbolizující královskou korunu a přidal velký trojlistý závěr. Klenby mají složitě tvarované proniky žeber dvou různých šířek. Nad závěrem je svébytná a značně výtvarně divoká. Kupole (půdorysně čtverec se zaoblenými kouty) má freskovou výzdobu. Santini navrhl také mobiliář - kazatelnu a lavice.
Život v řádu
Pro návštěvníky jsou připraveny dvě tematicky odlišné prohlídkové trasy s průvodcem. Trasa Klášter obsahuje interiéry a instalace zaměřené na působení benediktinského řádu v Kladrubech a je časově situována do období před zrušením kláštera Josefem II. Návštěvníky seznámí s každodenností církevního areálu a také s řeholním životem, začínajícím vstupem jedince do kláštera a končícím jeho smrtí. Komentovaná prohlídka začíná ve vstupní historické expozici v budově tzv. staré prelatury. Z té se návštěvníci přesunou do patra severního křídla nového konventu, kde je prezentována mnišská převlékárna, interiér zimního refektáře, ambitová chodba a v její západní části čtyři mnišské cely instalované podle dochovaných inventářů z roku 1785.
Noviciát
Trasa dále pokračuje ve starém konventu v místnosti klášterní fraterie, kde jsou průvodcem představeny vědní obory a činnosti, jimž se věnovali mniši v barokním klášteře (např. botanika, kartografie, astronomie, vázání knih a měření času). Následující instalace, souhrnně nazvaná noviciát, zahrnuje několik místností a je z podstatné části věnována Řeholi sv. Benedikta. V předsíni a vstupní chodbě průvodce návštěvníkům představí osobnost svatého Benedikta, náhledově je prezentována pracovna novicmistra, dále bývalou „starokonventní“ kaplí s restaurovanou freskou s námětem Benediktovy smrti, a nakonec je prezentována učebna s novodobými nástěnnými ilustracemi zobrazujícími témata z Řehole.
Konvent a klášterní zahrady
Poté se návštěvníci přesunou na rajský dvůr starého konventu, který je koncipován jako expozice různých typů klášterních zahrad; inspirací pro rozvržení záhonů byla dobová vyobrazení včetně Sanktgallenského plánu. Klášterní trasa je zakončena prohlídkou interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie. Druhá prohlídková trasa s průvodcem, která zavede návštěvníky do východního křídla nového konventu a začíná u hlavního vstupu do budovy, je zaměřena na působení rodu Windischgrätzů. Od vchodu v přízemí východního křídla návštěvníci vystoupají do patra, kde jsou v jižní části instalovány dvě místnosti věnující se historii rodu Windischgrätzů a nejvýznamnějšímu představiteli rodu, knížeti Alfrédovi, a jeho manželce Eleonoře. Prohlídka dále pokračuje do sálu rodové knihovny.
PROHLÍDKOVÉ OKRUHY
Bývalý benediktinský klášter v Kladrubech
Prohlídkový okruh Klášter
Hlavní prohlídkový okruh představuje návštěvníkům život mnichů v barokním benediktinském klášteře, jejich ubytování, stravování, duchovní život, práci i odpočinek v obnovených částech nového a starého konventu, na rajském dvoře a v původním interiéru barokně gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie od architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela.
Prohlídkový okruh Zámek
Druhý prohlídkový okruh představuje návštěvníkům evropsky proslulý rod Windischgrätzů v místnostech věnovaných historii rodu, Alfrédovi I., jeho ženě Eleonoře a hospodářskému využití bývalého klášterního panství. Součástí okruhu je i původní interiér knížecí knihovny z 1. poloviny 20. století.
Foto: Marie Eleonora Windischgrätzová, rozená kněžna ze Schwarzenbergu (*1796 – † 1848)
Prohlídkový okruh Santini
Prohlídkový okruh představuje slavného barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela a jeho přístup k architektuře a vnitřní výzdobě kostela. Prohlídka probíhá v exteriéru a interiéru klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta. Prohlídkový okruh je přístupný pro skupiny o minimálním počtu 5 osob a po předchozí rezervaci na e-mailu kladruby@npu.cz
Nutná předchozí rezervace
Klášterní restaurace Kladruby
Příjemná Klášterní restaurace se nachází přímo v hlavním vstupu do kláštera. Otevírací doba restaurace je shodná s otevírací dobou kláštera. Restaurace nabízí hotová jídla, drobné občerstvení, teplé i studené nápoje. Po předchozí domluvě lze zajistit občerstvení pro větší skupiny návštěvníků (zájezdy), svatební hostiny, rauty, rodinné oslavy a další společenské akce.
Další klášterní památky
Bývalý klášter premonstrátek v Chotěšově
2. zastavení
Jedním z nejvýznamnějších zakladatelů klášterů v českých zemích byl Hroznata, jehož přínosem byly výstavby klášterů v Teplé a v Chotěšově. Založení obou klášterů souviselo s jeho cestami do Jeruzaléma v rámci křížových výprav, respektive k papeži. S historií tohoto kláštera jsou neodlučitelně spjati nejen jeho obyvatelky, ale i probošti, kteří jej vedli. Následné 14. století se vyznačovalo nestabilitou země z důvodu častého střídání králů, docházelo k nepokojům mezi kláštery a okolními šlechtici. Spory, které později vyústily v husitské války. Ty pak v 15. století byly velmi nepříznivé nejen pro chotěšovský klášter, kdy museli být jeho obyvatelé pod ochranou mimo klášter, jenž byl vydrancován.
Klášter po skončení husitských válek
Po ukončení husitských válek nastala občanská válka, Chotěšov byl opět cílem nájezdů a nastolení pořádku přišlo až koncem tohoto století, kdy probošt Tristram, za cenu zadlužení, navrátil klášter k původnímu chodu. 16. století bylo ve znamení reformací, především luteránství. Období rozkvětu kláštera přišlo v 17. století, kdy byly opraveny budovy a pořízen nový inventář, ale záhy přišla opět válka, tentokrát třicetiletá. Klášter byl zkonfiskován, ale po bitvě na Bílé hoře opět navrácen. V 18. století byl klášter přestavěn do barokní podoby, kterou má do současnosti. S nástupem Josefa II. na trůn přišlo zavírání klášterů, včetně i chotěšovského a k jeho návratu pro premonstrátky už nikdy nedošlo.
Foto: Norbertus van Couwerven, opat St Michael's
Cisterciáckém klášter v Plasích
3. zastavení
Cisterciácký klášter vPlasích, přestavba za opata Eugena Tyttla, konvent 1711-27, monumentální barokní řešení založené na bažiněna pilotech a roštu. Na vnější fasádě jsou pilastry vysokého řádu, ve dvoře pilastry ve dvou patrech. Volně je připojen gotický kostel, počítalo se sdalšími sakrálními stavbami – uskutečněna velká kruhová kaple sv. Benedikta kaple sv. Bernarda. Obě jsou dvouetážové (stěna a kupole) s nesouladným půdorysem. Dlouhé křížové chodby s českými klenbami vytvářejí dlouhé průhledy.
Klášter na vodě
Na počátku 18. století opat Evžen Tyttl přijal do svých služeb Santiniho. Jeho úkolem bylo vybudovat novostavbu konventu budovy. Aedificium hoc sine aquist ruet neboli bez vody se stavba zřítí. Tento staletý vzkaz, visící v konventu plaského kláštera, připomíná, že barokní architekt Santini nebyl jen mistr originálních tvarů, ale mimořádných technických řešení. Aby budova konventu v bažinách nespadla, zabudoval do jejího základu více než pět tisíc dubových kůlů a k nim přiváděl filtrovanou vodu. Celá dřevěná konstrukce je trvale zaplavena vodou, která dřevo konzervuje a zabraňuje hnilobným procesům. Postupem času dřevo ponořené do vody bez přístupu vzduchu zkamenělo. Toto technicky důmyslné řešení funguje dodnes. Aby hladina vody neklesala, postavil Santini ve sklepení budovy dva bazény, v nichž se pravidelně kontroluje výše hladiny vody.
Santiniho unikátní schodiště
V areálu konventu jsou umístěna velká halová schodiště působící svým neobvyklým zavěšením jako by se vznášela nad hladinou již zmiňované vody lesknoucí se na úrovni spodních základů pod nimi. U menších šnekových schodišť pak zaujme Santiniho čistá forma šroubové křivky vedené prostorem vzhůru. Prostor kaple sv. Bernarda, jehož monumentalitu architekt skryl očím pouhých kolemjdoucích za nenápadně vyhlížející venkovní fasádou, ohromí svým dynamickým řešením. Působivý dojem vyvolá i kapitulní síň, jejíž kopule se naopak tyčí vysoko nad buvodou a tvoří její dominantu. Mimořádně složitý technický úkol, který byl před Santiniho v Plasích postaven a nad jehož důmyslným řešením dnes žasneme, byl ještě znásoben myšlenkou zmíněného, nikdy nerealizovaného klášterního kostela.
Zrod cisterciáckého řádu
Zrod řádu v Čechách se datuje založením kláštera v Sedlci, ale první panovnický cisterciácký klášter byl založen v Plasích. Na počátku 12. století si kníže Vladislav II. vyžádal několika člennou skupinu pod vedením opata Konráda z mateřského Langheimu v Bavorech. Tato skupina obdržela knížecí dvůr, několik vesnic a zakládající listinu z 5. srpna 1146 vydanou fundátorem Vladislavem II. Po svém příchodu si zde mniši zřídili skromný dřevěný konvent a kostel.38 Po devíti letech byl položen základní kámen kostela Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavba trvala přibližně padesát let. Plaský klášter se tak stal na dlouhou dobu pánem rozsáhlého pozemkového vlastnictví a velmi oblíbeným místem především přemyslovských panovníků.
Cisterciáci
Dějiny cisterciáckého hnutí a následného cisterciáckého řádu jsou spojeny s pokusy o reformu mnišského života. Církev se přizpůsobila dané době bohatstvím a především se odklonila od základu křesťanství a následování Kristova poselství. Reforma vyžadovala hlavně návrat k prostému životu, jednoduchosti, odloučenosti od běžného dění, modlitbě a návratu k manuální práci. Cisterciáky odlišoval od zbytku mnišské komunity jejich přístup k přísnějšímu stylu života. Tento řád se soustřeďoval především na modlitby a manuální práci. Velký důraz byl kladen na jednotné zachování řehole pro každý klášter. Samozřejmě tato návaznost platila i mezi klášterem mateřským a klášterem dceřiným.
Založení kláštera v Plasích
Počátky plaského cisterciáckého kláštera zřejmě můžeme spojit s manželkou knížete Vladislava II. Gertrudou Babenberskou, která měla významný podíl na povolání tohoto řádu do Čech. Jednou z dalších možností bylo osídlit tehdy ještě málo obydlenou oblast, právě proto zvolil Vladislav II. Plasy. Opatství představovala oporu panovnické moci proti vzrůstajícímu vlivu velmožů. Plasy byly založeny jen dva roky po Sedlci, byly první panovnickou fundací v zemi. Tím tedy ve 12. a 13. století dostávají Plasy přednost před všemi ostatními řádovými domy. Místo pro nový klášter bylo vybráno knížetem Vladislavem II., králem Vladislavem I., tak, aby dobře vyhovovalo cisterciáckým požadavkům. Velkým pomocníkem a zprostředkovatelem Vladislava II. byl zřejmě biskup Jindřich Zdík.
Osudové století
15. století je pro plaský klášter téměř osudové, jelikož přišly husitské války. Klášter byl zřejmě r. 1421 vypálen husitskými bojovníky. Opat Gottfried jen s několika mnichy uprchl do Manětína. Klášterní statky byly od r. 1420 z větší části Zikmundem Lucemburským zastavovány a husiti opatství pouze vyplenili a zpustošili. Návrat cisterciáckých mnichů nastal až po bitvě u Lipan roku 1434, kdy se snažili získat zpět zastavené statky. Bohužel i 16. století bylo pro plaské panství velmi finančně zatěžující, protože museli odevzdávat Ferdinandu I. vysoké válečné berně, když vedl válku s Turky. Zastavené a poničené klášterní statky byly nouzově opraveny, ale řeholníci živořili. Další ranou pro tento klášter byla třicetiletá válka. Plasy byly v letech 1639 a 1647 opět vypleněny. Teprve až ke konci 17. století zažíval plaský klášter stavební rekonstrukce, přestavby a rozšiřování majetku. Významní opati, kteří se podíleli na této obnově kláštera, byli například opati Tengler, Benedikt Engelken, Ondřej III. Troyer a Evžen Tyttl.
Klášter v majetku Metternichů
Významným obdobím pro plaský klášter byl r. 1826 – 1827, v té době byl majetek panství koupen knížetem Klemensem Wenzelem Lotharem Metternichem - Winneburgem. Bývalý klášter kníže přeměnil v zámecké sídlo, konventní prostory a chrám Nanebevzetí Panny Marie však dále sloužily jako farní. Kostel sv. Václava byl přestaven na rodinnou hrobku, kde byl taky kníže 17. června 1859 pochován. Kancléř Metternich vykonal velký přínos i pro danou obec. Vystavěl zde železářskou huť s vysokou pecí, která fungovala do roku 1875. Majetek zůstal dál v rodině Metternichů a jeho syn přinesl do tohoto kraje spíše kulturní ruch. V prostorách panství bylo vystavěno v letech 1874-1894 divadlo, které bylo pod patronací manželů Metternichových. V roce 1945 byl klášterní objekt zkonfiskován a přešel do majetku státu.
Foto: Princ Klemens von Metternich
Národní technické muzeum – Centrum stavitelského dědictví v Plasích
V nově opraveném hospodářském zázemí cisterciáckého kláštera v Plasích vytvořilo Národní technické muzeum Centrum stavitelského dědictví – unikátní středisko dokumentace, prezentace a celoživotního vzdělávání v oblastech souvisejících se stavební historií a tradičním stavitelstvím. Od roku 1995 byly Plasy prohlášeny za národní kulturní památku. Pořádají se zde prohlídky panství, je zde umístěna knihovna, galerie a v letních měsících jsou pořádány venkovní kulturní akce.
Knížecí pivovar
Navštivte zdejší pivovar a ochutnejte místní piva. Pivovarský šenk nabízí stylové posezení s unikátním pohledem na pivovarské varny. Dobová atmosféra v duchu secese připomíná tradiční pivnici z dob knížete Metternicha. Na čepu je vždy k dispozi 8 druhů tankového piva, např. 10°Vašnoste, 12°Lothar, 13°Felčar, 13°Medák. V pivovarské kuchyni připravují nejen tradiční pivovavarské speciality studené kuchyně, ale i tradiční česká jídla a samozřejmě speciality na pivovarském grilu.
Foto: Pivovarský dvůr Plasy
SANTINIHO EXPOZICE
Nová Santiniho expozice v Mariánské Týnici
Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici
Odkaz architekta Jana Blažeje Santiniho (1677-1723) představuje jedinečný soubor barokních staveb výrazně ovlivňujících tvář české a moravské krajiny. Západočeský okruh jeho tvorby vznikl díky kladrubskému a plaskému klášteru, z nichž vyzařovala do kraje tvůrčí umělecká a duchovní síla, proměňující v první polovině 18. století dosud okrajové oblasti Čech bohatým rejstříkem unikátních barokních staveb v pozoruhodné regiony. Nová expozice „Baroko a jeho svět“ je zaměřená na odkaz doby, která výrazným způsobem poznamenala jak českou krajinu dominantami jedinečných staveb, tak duši lidí, kteří dokázali vnímat díky umění, hudbě a literatuře duchovní hodnoty a kulturní tradice. Expozice představuje především architekturu Jana Blažeje Santiniho a její odkaz na Plzeňsku, zvláště pak na území někdejšího plaského kláštera formou modelů a bohatou ikonografií. Setkání s barokními stavbami doplňuje též obraz českých zemí v díle Mauritia Vogta (1668-1730), řeholníka plaského kláštera, kartografa, historika a hudebníka, spjatého životem s Mariánskou Týnicí.
Expozice „Baroko a jeho svět“ zachycuje odkaz architekta Jana Blažeje Santiniho (1677 až 1723) na Plzeňsku. Je zaměřená na odkaz doby, která jedinečnými stavbami výrazně ovlivnila českou krajinu. Od roku 2018 je poutní areál v Mariánské Týnici národní kulturní památkou. Leží na tematických cyklotrasách procházejících barokními skvosty severního Plzeňska.
Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici
Mariánská Týnice 1, 331 41 Kralovice
Perla baroka v Mariánské Týnici
4. zastavení
Mariánská Týnice u Kralovic na severním Plzeňsku patří ke skvostům barokní architektury západních Čech. Majestátnímu červeno-bílému areálu dominuje architektonicky hodnotný poutní chrám Zvěstování Panny Marie na půdorysu řeckého kříže. Dokonalá barokní stavba s přilehlými ambity vznikla podle původních plánů Jana Blažeje Santiniho. Zcela nově byl v letech 2017 až 2020 dostavěn východní ambit, čímž se naplnil původní Santiniho záměr, který před zhruba 300 lety nedokončil. Někdejší poutní místo bývalého cisterciáckého kláštera je dnes sídlem Muzea a galerie severního Plzeňska. Koná se zde také velká řada kulturních akcí, např. koncerty, výstavy, prohlídky, či divadelní představení. Každoročně je zde pořádán Letní barokní festival.
Bývalé poutní místo
Mariánská Týnice je bývalé poutní místo a proboštství cisterciáckého kláštera v Plasích, který ji získal v roce 1230 od tehdejšího držitele Romana z Týnce. Mniši zde nechali vybudovat kostelík a v něm bylo později umístěno pozdně gotické sousoší Zvěstování Panně Marii od Mistra Týneckého Zvěstování. Historie zázraků v Mariánské Týnici je dále doložena od 17. století. Divotvůrkyně dokázala přivolat déšť v době sucha (proto zvaná Děšťová), zastavit mor, uzdravit a protože Panna Maria chránila svým pláštěm prosebníky, říkalo se jí též Plášťová.
Dominantou interiéru kostela je nástěnný oltář
Za opata Ondřeje Trojera v roce 1699 bylo v Mariánské Týnici zřízeno proboštství. Následující opat Eugen Tyttl se rozhodl pro radikální změnu a nechal podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichla postavit v sousedství starých budov zcela nový poutní areál. Jeho základem je kostel Zvěstování Panně Marii, který je založen na půdorysném obrazci rovnoramenného tzv. řeckého kříže. Stavba vrcholí dominantou centrální kupole, která se zvedá v křížení ramen kostela a nese kamennou lucernu. Dominantou interiéru kostela je nástěnný iluzivní oltář.
Dokončení stavby po třech stoletích
Opat Evžen Tyttl rozhodl o velkorysé výstavbě kostela a proboštství v Mariánské Týnici počátkem osmnáctého století. Úkol svěřil architektu Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi. Podle jeho projektu měl chrám symetricky obepínat ochoz na západní a východní straně. Poutní místo se východního křídla kryté chodby dočkalo v roce 2020. Jde o vskutku unikátní architektonický počin evropského významu, který spolufinancovaly evropské fondy. Dostavby východního ambitu podle Santiniho plánů se ujal Atelier Soukup Opl Švehla, který má s historickými památkami četné zkušenosti. Projekt dostal cenu Stavba roku Plzeňského kraje 2020 v kategorii novostaveb.
Foto: Evžen Tyttl opat cisterciáckého kláštera v Plasích
DALŠÍ BAROKNÍ STAVBY V PLZEŇSKÉM KRAJI
Skvostné baroko nedaleko Mariánské Týnice které musíte navštívit
Rabštejn nad Střelou
5. zastavení
Nejstarší zmínky o Rabštejnu pocházejí z roku 1269, kdy je zmiňován hrad ve vlastnictví jednoho rytířského rodu, který svůj přídomek odvodil podle zámku. Ve 14. století koupil rabštejnský statek Oldřich Pluh, který společně se svým synem přestavěl hrádek na významné šlechtické sídlo. Roku 1337 bylo Rabštejnu uděleno pražské městské právo. V roce 1375 Karel IV. udělil Rabštejnu právo vybírat clo, neboť se nacházel na významné obchodní cestě vedoucí z Prahy. Roku 1461 král Jiří z Poděbrad na žádost bratrů Caltů z Kamenné Hory obnovuje právo na vybírání cla s trestem zabavení zboží. Rabštejn se roku 1509 stal královským majetkem. V rukou krále Vladislava II. byl Rabštejn 9 let a ten udělil městečku další privilegia. Těmi se staly, právo týdenního a výročního trhu a červená pečeť. Poprvé jsou zde také zmiňovány zdejší břidlicové lomy, kdy měšťané dostali od krále horu na lámání břidlice.
Hrad v držení krále Karla IV.
1332 Oldřich přestavěl starý hrádek na opevněný hrad s dvěma věžemi, příkopy a hradbami. Zároveň na předhradí založil městečko a roku 1338 zřídil farní kostel zasvěcený sv. Matyáši. Z těchto dob pocházel též městský erb. Od roku 1370 byl hrad v držení krále Karla IV., jenž na něm často pobýval. Velice si cenil rabštejnské tmavé břidlice, která se nacházela v místním lomu. Nechal jí pokrýt i Karlštejn a hrála velkou roli v místní architektuře. Hrad dostala věnem jeho manželka Eliška Pomořanská. V této době rozhodovali jak v městečku tak na hradě královští purkrabí. V roce 1420 se zmocnil Rabštejna Jindřich Plavenský, jenž o rok později bojoval s Janem Žižkou o hrad Krasíkov u Bezdružic. Žižka byl nucen uchýlit se před přesilou na horu Vladař nedaleko Rabštejna, kde využil keltských valů a táhnul k Žatci. Beneš z Hořovic zemřel roku 1422 a hrad získali jeho synové, spojenci krále Zikmunda proti husitům.
Rabštejn nad Střelou, nejmenší historické město Česka
V roce 1938 byl Rabštejn přivlastněn Němci a část místní české menšiny odešla. Na konci války město ztratilo svůj status města z důvodu odsunu německých obyvatel. Mohla za to nepříznivá geografická poloha města, obtížná dopravní dostupnost a poválečný pokles obyvatelstva. Následovala postupná přeměna Rabštejna v rekreační sídlo pro chataře a chalupáře. Statistické údaje z roku 1991 ukazují, že stálých obyvatel zde zůstalo jen 26. Při posledním sčítání obyvatelstva roku 2001 se ukázalo, že stav současného obyvatelstva se nezměnil a počet domů se snížil o jeden. Roku 1992 bylo historické jádro Rabštejna prohlášeno za městskou památkovou zónu. Dnes čítá městečko 98 obytných domů a 432 obyvatel.
Zámek Rabštejn nad Střelou
Na základech rozlehlého gotického hradu postavený původně renesanční, barokně přestavený zámek. Příklad šlechtického sídla s náročně řešenými interiéry. Zámek stojí na strmém návrší nad obcí v areálu mimořádně rozsáhlé zříceniny gotického hradu, jehož části byly do stavby zámku pojaty. Zámek na půdorysu šířkově orientovaného obdélníku, k jehož zadní straně se nepravidelně připojuje dvojice dvorních křídel. Za zámkem na východě zbytky hradu. Před průčelím zámku se rozkládá zahrada se stavením stájí. Zámek zabírá jen malou část, východní konec hradu, který zaujímal celý vrcholový hřeben ostrožny. Na jejím nejvyšším místě, západně od kostela a severně budovy kláštera stála velká válcová věž, hláska, převážně zřícená (dnes v areálu kláštera servitů). Hrad byl mimořádně výstavný.
Kostel Panny Marie Sedmibolestné
Roku 1748 se stal Rabštejn majetkem rodu Lažanských z Manětína, a to až do roku 1945.Lažanští přeměnili své hlavní sídlo Manětín množstvím monumentálních sochařských děl v perlu českého baroka a ve stejném stylu zkrášlili i tvář Rabštejna. Na jižní straně zámeckého areálu byl také v letech 1766 - 1767 podle návrhu architekta Anselma Luraga postaven kostel Panny Marie Sedmibolestné. Nový kostel se stal po zrušení kláštera servitů v roce 1767 farním a původní farní kostel sv. Matouše, který stával mezi dnešním kostelem a zámkem, byl roku 1787 zbořen.
Barokní klášter servitů s kostelem Panny Marie Sedmibolestné
Barokní klášter s kostelem Panny Marie Sedmibolestné byl založen v roce 1672. Později přestal vyhovovat tehdejším potřebám řádu a tak v roce 1730 začala výstavba nového východního křídla. Původní konvent později zanikl. Klášter zanikl za vlády Josefa II. a kostel převzal funkci farního od starší svatyně (sv. Matouše) v sousedství. Po zrušení řádu v roce 1787 prostory využívala fara a škola, později hotel. Dnes spatříte jednokřídlou obdélnou budovu s mansardovou střechou a mělkým vstupním rizalitem. Barokní klášter Servitů z konce 17. století naleznete v nejvyšší části hradního areálu. Klášterní budova je nepřístupná.
Prohlídky kostela jsou možné v době konání bohoslužeb a dalších akcí pro veřejnost.
Servité - Řád Služebníků Panny Marie
Servitský řád přišel na území Čech díky podpoře Karla IV. v roce 1360, kdy se první servité usadili v klášteře Na Slupi. Klášter za husitských válek ovšem zanikl a díky tomu zaniklo i působení řádu na našem území. Hlavní rozkvět řádu nastal v období 17. a 18. století, kdy k návratu řádu do českých zemí přispěl vznik habsburské monarchie. Servité patří v našem povědomí mezi nepříliš známé řády, což je dané zřejmě malým množstvím klášterů, které byly v minulosti na území Čech založeny. Servité jsou řazeny mezi žebravé řády, řídící se řeholí sv. Augustina. Řád je dělen na provincie, které spravují provinciální převoři. Hlavním představeným řádu je generální převor. Součástí servitského řádu je i tzv. II. řád, ve kterém působí servitské řeholnice a řád III., který sdružuje laiky snažící se žít dle řehole řádu.
Malebné městečko Manětín s barokním zámkem
6. zastavení
Barokní zámek Manětín s kouzelnou zahradou a parkem je srdcem malebného městečka Manětín, které dýchá historií. Přeneste se o 300 let nazpět.
Manětín je nazýván barokní perlou západních Čech. Obec přímo překypuje barokními památkami, z nichž nejvýznamnější je zámek z počátku 18. století s nádherným anglickým parkem. Zajímavostí parku je zrekonstruovaný původní barokní skleník zvaný oranžerie, který nyní slouží k pořádání kulturních akcí, či svateb. Zámek je spojen krytou chodbou s děkanským kostelem sv. Jana Křtitele (s obrazy Petra Brandla). Dále si v obci můžeme prohlédnout hřbitovní kostel sv. Barbory a náměstí s řadou chráněných barokních domů.
Státní zámek Manetín
Historie Manětína začíná první písemnou zprávou z roku 1169, kdy král Vladislav II. podstoupil zdejší újezd rytířskému řádu johanitů. Ti zde zřídili komendu a postavili první kostel Jana Křtitele. Král Václav I. udělil obci roku 1235 tržní výsady a soudní nezávislost, a tak mohlo vzniknout jedno z nejstarších měst ulicového typu s protáhlým náměstím. Prvních tři sta let historie Manětína je spjato s řádem johanitů. Po husitských válkách patřil Manětín Švamberkům, kteří měli město v zástavě od císaře Zikmunda od roku 1420. Roku 1427 byl Manětín husity vyloupen a později roku 1547 byl zkonfiskován za odboj proti Ferdinandovi I. V držení panství a zámku se vystřídali
Šlikové a Hrobčičtí, kteří postavili renesanční zámek, po nich nastoupili Roupovští, jimž byl však majetek roku 1622 konfiskován za účast na povstání.
Éra hrabat Lažanských
Panství manětínské bylo prodáno paní Esteře Lažanské z Bukové, manželce Jiřího Mistrovského z Nemyšle. Za třicetileté války byl Manětín zpustošen a vydrancován. Estera Lažanská odkázala roku 1639 panství svému bratru Ferdinandu Rudolfovi. Tím začíná v Manětíně éra hrabat Lažanských, jimž Manětín patřil až do roku 1945, tedy více než tři sta let. Lažanští věnovali Manětínu zvláštní pozornost, za jejich vlády prožívá město období nebývalé prosperity a hospodářské stability. Rodu Lažanských zůstal Manětín až do roku 1945, posledním pánem z tohoto rodu byl Jan Karel Lažanský (1857 - 1932), čestný rytíř řádu johanitů. Po druhé světové válce byl Manětín na základě dekretů prezidenta zestátněn.
Hraběnka Lažanská
Po rozsáhlém požáru v r. 1712 probíhala rozsáhlá přestavba města a v této době žil Manětín intenzivním hudebním životem. Na jeho rozvoji měla zásluhu především hraběnka Lažanská, která vládla v Manětíně v letech 1711 – 1738. Tato mladá vdova po smrti svého manžela na další sňatky rezignovala a veškeré úsilí věnovala přestavbě poškozeného města a jeho umělecké výzdobě. V letech 1720 - 1721 podnikla hraběnka Lažanská cestu do Itálie, odkud si z římských katakomb přivezla pro farní kostel sv. Jana Křtitele ostatky prvomučednic sv. Innocencie a sv. Justiny. Své společenské aktivity neomezovala hraběnka pouzena Manětín. Byla také dámou Hvězdného kříže u císařského dvora ve Vídni.
Foto: Marie Gabriela Lažanská z Bukové a Černínová z Chudenic
Desítky výjimečných barokních soch
Hraběnka Lažanská odkoupila od Václava Josefa Lažanského za 180 000 zlatých celé Manětínsko. Hraběnka pak zvala do města významné umělce, a to nejen výtvarníky.
Z té doby, tj. po roce 1711, pocházejí četné černínské znaky na stavbách, obrazech či sochách. Za obzvláště cenné jsou považovány desítky barokních soch z města a okolí, pro jejichž vysokou uměleckou kvalitu je Manětín přirovnáván ke Kuksu a zároveň je nazýván perlou baroka západních Čech. Barokní sochy ztvárňujících převážně světce a alegorie lidských vlastností.
Mapa trasy klášterů které stavěl Jan Blažej Santini a dalších barokních skvostů
DALŠÍ SANTINIHO STAVBY MIMO PLZEŇSKÝ KRAJ
Barokní Santini stavěl na gotice
Jan Blažej Santini-Aichel byl český architekt italského původu, který se proslavil stylem označovaným jako barokní gotika. Vychází ze středověké architektury, kterou nepovažuje za staromódní, ale naopak funkční způsob konstrukce. Pro Santiniho je typické využívání matematiky, geometrie a numerologie.
Kostel svatého Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou
Nejznámější sakrální budovou zdila Jana Blažeje Santiniho-Aichela na našem území je Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Pro svou jedinečnost a originalitu se budova dostala i do seznamu památek UNESCO. Podnět vybudovat poutní kostel vzešel od opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy. Ten reagoval na nečekaný nález tkáně, která byla nalezena náhodně při otevření hrobu Jana Nepomuckého ve Svatovítské katedrále v Praze v roce 1719. Vejmluva byl ctitelem světce ještě před jeho blahoslavením. Ještě téhož roku se obrátil na Jana Blažeje Santiniho-Aichela s prosbou o vybudování svatostánku.
Kostel navržen pomocí dvojice kružítek
Kostel Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Zdaru nad Sázavou byl čistě a přesně navržen pomocí dvojice kružítek na ploše papíru. Logické kroky půdorysné kompozice, využití konstrukce ve zlatém řezu, plné násobky použitých poloprůměrových proporcí jednotlivých kružnic - to vše mělo od počátku formální i symbolickou kvalitu obsahu. Výsledný geometrický obrazec je tak jakýmsi čistě kresebným ideogramem, věcně spíše akademickým a srozumitelným než konstrukčním.
