Ochutnejte Chodsko
Z chodských chalup a pekáčů
Foto: Archiv Region Chodsko
NOVÉ RECEPTY
Read More >
VAŘÍME JEDNODUŠE, CHUTNĚ A HOSPODÁRNĚ
Chodsko chutná
Vařte a pečte podle tradičních i netradičních receptů ze zdejší i okolní kuchyně.
Prostě dobré jídlo
Recept týdne
CHUTNÉ RECEPTY PRO KAŽDÝ DEN!
Nejnovější recepty v kategoriích
Tradiční česká jídla s chutí na které jste vyrostli a nebo recepty s vůní Bavorska.
Chodská kuchyně
Bavorská kuchyně
Kuchyně lesa
Okolní kuchyně
Zámecká a hradní kuchyně
Trendy kuchyně
OBJEVUJTE A OCHUTNÁVEJTE
Kuchyně z Chodska, Šumavy a Bavorska
Udělejte si čas na dobré jídlo. Podhorská krajina Chodska a Šumavy je někdy drsná, jindy krásná a sladká. Užívejte si upřímně a vědomě. Regionálně, sezónně a udržitelně. Různorodá krajina produkuje různorodé lahůdky. A jak chutná Bavorsko? Skvělé recepty od našich bavorských znalců přinášejí do vaší kuchyně a na váš stůl nově interpretovaná tradiční jídla z Horního Bavorska, Východního Bavorska, Franků a Allgäu/Bavorského Švábska. Úspěch zaručen. Přejeme vám dobrou chuť.
Foto: Archiv Region Chodsko
Foto: Archiv Region Chodsko
Foto: Archiv Region Chodsko
Foto: Archiv Region Chodsko
Foto: Archiv Region Chodsko
Foto: Archiv Region Chodsko
Foto: Archiv Region Chodsko
Foto: Archiv Region Chodsko
Foto: Archiv Region Chodsko
Foto: Archiv Region Chodsko
Dobré věci z domova
První velká láska obvykle pochází z okolí
Bohyně kuchyně
Recepty do hrnce, na pánev nebo na plech
ODVAHA ZKOUŠET NOVÉ VĚCI
Domácí atmosféra vaření může být plná překvapení
Nové interpretace zdejších pokrmů se ne vždy mohou povést. Neúspěch v kuchyni není důkazem neschopnosti, ale spíše součástí kreativního procesu a učení. Vaření nového receptu vyžaduje úsilí a riskování. To, že se do toho pustíte, je úspěch sám o sobě.
Chodsko a Šumava jsou regionem brambor, kyselého mléka, zelí a poctivého masa
Ale také neodolatelné smetany, tvarohu a sladkostí.
Foto: Filipova Huť | Archiv Region Chodsko
Tradiční chodská a šumavská kuchyně
Základem regionální kuchyně je dostupný materiál. Co dá příroda, co se může v horských a podhorských podmínkách vypěstovat a chovat, z toho se vaří. Většina dnešních receptů, s výjimkou pečiva, pochází až z 1. poloviny 19. stol., kdy se v Čechách rozšířilo pěstování brambor.
Dostupné suroviny
Veškeré suroviny jsou odrazem zdejšího regionu a sousedního Bavorska. Recepty si během času hospodyňky přetvářely podle chutí svých rodin a proto existují v mnoha variantách, ona totiž samotná chodská kuchyně je tak trochu více hutná a vydatná. Bacán, kucmoch, toč, báč, šlejšky, pálenec (pučálka), mětánky či maltošny, to jsou tradiční pokrmy z Chodska a přilehlého Horní Falc-Oberpfalz.
Šetrnost chodských hospodyněk
Chodský báč, jehož základem jsou brambory s kyselým mlékem, upečené a omaštěné máslem, se může lišit dům od domu. Někde se báče dodnes připravují sladké, jinde slané. Tyto jídla byla připravována již za dávných časů slavné historie strážců hranic.
Foto: Tradiční chodský báč | Archiv Region Chodsko
Tradiční chodská jídla
Často jde o jednoduchá jídla z brambor, kysaného zelí, kyselého mléka či smetany, někdy se špekem a slaninou. Chodové byli lidé královy, lid vojenský, hraničáři, strážcové lesů a právě toto jídlo jim dodávalo sílu k jejich práci. Typicky chodské bylo také pojmenování zdejší kuchyně: bjidlička- vidlička, díže - nádoba k zadělání chleba, halmjeř, halmara - skříň, trdlo- váleček na nudle. Nejvíce se peklo o poutích, masopustech, vánocích a svatbách.
Foto: Svatovavřinecká pouť a mše svatá na Veselé hoře sv. Vavřince u Domažlic | Archiv Region Chodsko
Další tradiční chodská jídla
Zato brambory, pro tuto podhorskou oblast typická zemědělská plodina, daly vzniknout celé řadě pokrmů. Jejich množství podněcovalo fantazii při vymýšlení jednotlivých názvů. Omáčky se vařily ze surovin snadno dostupných a téměř vždy bez masa. Nejznámější byla omáčka ze zelné šťávy v kombinaci se škubánky. A pak tu byly také hlavně dostupné luštěniny, čočka, fazole...
Foto: Křenová omáčka | Archiv Region Chodsko
Mák se přidával, aby probudil lásku
Máků existuje kolem 100 druhů. Asi nejznámějším je náš mák modrý nebo setý, ale pěstuje se i Bílý mák, Rakouský šedý, Růžový nebo Ruský obří. Dříve se makovice využívaly jako talismany na přivolání bohatství. Mák v chodské kuchyni hrál velkou roly, levný, chutný a skladovatelný.
Maso jen příležitostně
Masitá jídla jsou historicky zastoupena nejméně, protože maso se podávalo na venkově zřídka a v malém množství. Vice se ho připravovalo v běžné úpravě jen při zvláštních příležitostech rodinných oslav, o poutích, svatbách a posvíceních. A kdo chtěl lovit, musel mít svolení zámeckého pána. A to se stávalo velice výjimečně.
Chodské koláče
Chloubou chodských hospodyň jsou chodské koláče. Tvoří výjimku z uvedených levných jídel. Zdobení koláčů tvarohem, mákem a povidly je uměleckým dílem, které je zvlášť působiví při svatbách, kdy se jich peče kolem dvou set. Odnoži klasických chodských koláčů je svatební koláč zvaný „vandrovník". Je to dar nevěsty ženichovi. Dříve se dělal tak velikého průměru, že musel být přenášen na víku od chlebové díže. Tradice vandrovníka se udržela dodnes, jen jeho průměr se zmenšil na 50 cm.
Stejné a přece jiné koláče
Existují dva typy koláčů, z dolního Chodska a horního Chodska. Z dolního Chodska byly koláče honosnější a lépe vypadaly. Z horního Chodska, konkrétně z Postřekova, nebyly koláče tak oblíbené, jelikož Postřekov dříve patřil k chudším oblastem Domažlicka. Tyto koláče z kynutého těsta jsou plněné tvarohem, mákem a povidly. Mohou se lišit merhováním neboli zdobením.
Vánoční a velikonoční hody
Z tradičních vánočních jídel se dochovaly vánočky, kuba a houbová omáčka, které jsou však místo navečer podávány k obědu, a ryba o štědrovečerní večeři. Na Velikonoce se zachovaly beránci, mazance a vajíčka, o pouti se stále pečou koláče, stejně jako při svatbě, ale i ty jsou oproti minulosti menší a změnil se způsob jejich úpravy.
Původní české jídlo není svíčková na smetaně
Česká kuchyně se vyznačuje sytými pokrmy, které jsou často založeny na mase, bramborách, zelí a knedlících. Mezi nejoblíbenější česká jídla patří tradiční svíčková na smetaně, guláš, nebo pečená kachna s knedlíkem a zelím. Historie svíčkové sahá až do 19. století, kdy se začala objevovat na stolech bohatších vrstev. Postupem času se stala symbolem české kuchyně, především díky své lahodné chuti a náročné přípravě, která vyžaduje trpělivost a zkušenosti. Platilo ale, že šlo o vedlejší produkt, tou hlavní záležitostí byl masový vývar.
Převzatá jídla
Dnešní „český kynutý“ knedlík nebyl původním pokrmem českých zemí, naše kuchyně ho zřejmě převzala od tyrolských horalů. Až postupem času se stal naším národním jídlem. Takže bohužel tolik opěvovaný český knedlík, není původem český. A to samé bohužel platí u každého "typicky českého jídla".
Českou národní kuchyní jsou ovocné knedlíky
Klišé je opět svíčková, řízek, nebo vepřová pečeně se zelím a knedlíky. Ve skutečnosti žádné typicky české národní jídlo neexistuje. Co by si Češi ale nárokovat mohli, to jsou kynuté ovocné švestkové knedlíky. Jedná se původně o moravskou záležitost. Rozšířila se tak, že ji české služebné začaly vařit ve Vídni. Dále pak v Čechách a i na Chodsku. Jsou chutné, ale také praktické a jednoduché na přípravu.
Regionální jídla
Ačkoliv některé tradice jsou dodržovány, většinou se o jejich původu ví velmi málo. Většina lidových zvyků bylo spjato s vírou lidí, mýty a přírodou. Díky zrychlenému životnímu stylu byly ve velké míře zvyklosti potlačeny, zapomenuty a zůstaly jen ty, které jsou spojeny se zábavou nebo komercí. A také ty, které se doma dědili z generace na generaci.
Jídla která se udržela
Přesto zde máme pokrmy jako: Velikonoční beránek, Velikonoční mazanec, Velikonoční nádivky, Rybí polévka, Vánoční cukroví, Smažený kapr a bramborový salát, Houbový kuba, Vošouch, Bramborové placky, Rozpek, Knedlíky, Plzeňský guláš, Plzeňská pivní polévka, Plzeňská lepenice, Cihly, Bramborový toč, Špačky v zelí, Bác, Pučálka, Rýpl, Šlejšky nebo Chodské koláče. To vše se udrželo.
Kuchyně středověku
Byla temná, čpící kouřem a hlučná. Přesto dokázala vykouzlit pestrou paletu chutí, barev a vůní, naprosto odlišných od toho, na co jsme dnes v moderní kuchyni zvyklí. Jídlo vyšších vrstev nebylo chápáno jen jako nezbytnost nutná k nasycení a přežití, ale mělo také reprezentační formu. Muselo potěšit oko i ducha. Tradičně je středověká společnost dělena na trojí lid, tedy pracující, bojující a ty, co se modlili. U dvora se pilo především víno, méně pak pivo.
Foto: Hrad Kašperk | Archiv Region Chodsko
Strava panovníků a šlechty
V panské stravě bylo zastoupeno hlavně maso. Vzhledem ke značné konzumaci masa však panovnici a bohatá šlechta často trpěli dnou. Byl jí postižen i Karel IV. Místo, na kterém každý ze strávníků u stolu seděl, bylo předem přesně dáno podle jeho společenského postavení. Z dekretů Karla IV. vyplývá, že vyšším stupněm dvořanstva byla skupina nazvaná comensalis domestici, což znamená spolustolovníci. To jasně ilustruje význam společného stolování a od něho se odvíjejícího společenského postavení lidí, kteří se ho účastnili.
Foto: Státní hrad Karlštejn | Archiv Region Chodsko
Královský kuchmistr
Spíše ceremoniální charakter měla na královském dvoře funkce kráječe, kterou směly vykonávat významné osoby šlechtického původu. Nápoje na královský dvůr nakupoval královský šenk a potraviny královský kuchmistr. Ten nebyl chápán jako řemeslník, ale jako umělec. Pokud panovník někam cestoval bral jej s sebou. Povolání kuchmistra bylo výhradně mužskou záležitostí a jeho prestiž dokládá to, že kuchmistři Království českého figurují jako svědci na četných listinách.
Foto: Státní hrad Karlštejn | Archiv Region Chodsko
Hradní kuchyně
Hradní kuchyně mívala stálí počet pracovníků. Obvykle to byl jeden kuchmistr, pár kuchařů a jejich pomocníků. Suroviny jezdila hradní posádka nakupovat bud' na pravidelně se konající trhy ve městech, nebo do zahraničí. Zájem byl nejčastěji o víno, koření, sůl a potraviny, které se kupovaly a následné spotřebovávaly ve velkém. Jednalo se hlavně o čerstvou zeleninu, ovoce, maso a ryby. V dob slavností se počet kuchařů zvětšoval i několikanásobně. Nejčastěji se tak stávalo při oslavách, hostinách, turnajích a veselic. Toho se účastnil nemalý počet hostů a čeledi, které bylo třeba nakrmit. Kuchaře a pomocný personál mohla pro tyto příležitosti zapůjčit posádka jiného hradu nebo tvrze.
Foto: Státní hrad Rabí | Archiv Region Chodsko
Jídlo na šlechtických dvorech
Jídlo na panovnických dvorech mělo strávníky především reprezentovat a sociálně diferencovat. Důležitou roli hrály barva, pestrost a honosnost servírovaných pokrmů. Jídlo nemělo člověka pouze nasytit, ale potěšit i jeho zrak. Dovážené koření bylo luxusním zbožím a jeho užití se stávalo prestižní záležitostí, čím více se jej užilo, tím za lepší se pokrm považoval. Importovalo se ale také exotické ovoce, jako jsou citrony, které se nazývaly limony, dále fíky a datle.
Foto: Hrad Český Šternberk | Archiv Region Chodsko
Luxusní pokrmy
Mezi luxusní pokrmy rovněž patřila rýže, která je v účtech dochovaných z doby Vladislava Jagellonského uváděna jako koření. Oblíbené byly mandle, třtinový cukr, skořice a hrozinky. Dovážely se také mořské plody, u kterých však vlivem transportu hrozilo jejich zkažení a případná otrava. Dalším typicky panským jídlem byla zvěřina, cukrovinky, čokoláda a drahá importovaná vína. Tyto luxusní pochutiny se také posílaly jako dary.
Chudý venkov
Jídlo bylo pro Chody neustálou starostí o jeho dostatek, který je sužoval v každodenním životě. Chudá Chodská hospodyně obvykle mívala k dispozici jen ty nejzákladnější neglazované hrnce, měchačky, dlabané díže, proutěné koše a nůž. Přípravné úkony, jako je zadělávání a krájení těsta, se prováděly na lavici nebo na zemi. Stůl byl totiž vyhrazen pouze pro podávání jídla a slavnostní chvíle. Základem stravy venkovského lidu byly kaše, polévky, chléb a mléčné výrobky, jako syrovátka a tvaroh. Hojně se konzumovalo zelí a hrách. Jídlo se dochucovalo bylinkami nebo jedlými divokými rostlinami nasbíranými v přírodě. Sezónně si vesničané jídelníček přilepšovali houbami, jahodami, borůvkami a dalšími lesními plody.
Foto: Chalupa v Rabí | Archiv Region Chodsko
Strava chudých venkovanů
Strava venkova se od bohatší aristokratické a měšťanské odlišovala zejména absenci exotického koření a exotických plodů, menším podílem masa a užíváním jiných jeho druhů a také menším příjmem sladkostí. Pila se zejména voda, dále bylinné odvary a ke konci 15. století stoupla konzumace piva plzeňského typu. Mezi nejbohatší obyvatele patřil rychtář, který mohl mít v držbě hospodu. Bohatí sedláci se stejně jako měšťané ve městech Domažlice a Horšovský Týn, pokoušeli přizpůsobit složením svého jídelníčku aristokracii. Na přelomu 15. a 16. století se začala více užívat glazovaná keramika, skleněné a cínové nádobí.
Klášterní kuchyně
Odlišné krmě dostávaly řádové sestry a bratři, jiné služebný personál. Rozličný byl i předepsaný způsob konzumace potravy. Zvyklosti se měnily dle řehole, která byla tornu kterému klášteru předepsána. Podle augustiniánské řehole bylo řádovým sestrám a bratrům, kteří jedli společně v refektaři, při jídle předčítáno. Podle benediktinské řehole jedl zase představený kláštera mimo refektář s hosty nebo si mohl k jídlu nějakého bratra přizvat. Pokud měl hosta, směl také porušit lehčí půst.
Foto: Benediktinský klášter v Kladrubech | Archiv Region Chodsko
Prostá strava a pevný řád
V benediktinských a cisterciáckých klášterech míval opat vlastní kuchyni a jídelnu, které bývaly v jeho samostatném obydlí. Jedlo se v pevně stanovenou hodinu, výjimku dostávali pouze nemocní či představený kláštera. Tradičně se v klášterech jedlo dvakrát denně – první jídlo před polednem a druhé v podvečer. Maso bylo považováno za luxus a podávalo se spíše vzácným návštěvám. Během půstu se za „rybu“ (která byla povolena) považovali i živočichové jako bobr (konkrétně jeho ocas), aby se zpestřil jídelníček. V klášterních areálech se budovaly lékárnické zahrady, kde se pěstovaly byliny. Při klášterech se také udržovaly sady a vinice.
Foto: Benediktinský klášter v Kladrubech | Archiv Region Chodsko
Pod pokličky zámecké kuchyně
Můžete si zkusit připravit to, co se vařilo na zdejších zámcích a hradech. Na zámku v Horšovském Týně se do dnešních dnů dochovala stará zámecká pekárna s pecí. Na prohlídce kuchyně - z tajů depozitáře, uvidíte jídelnu pro zámecké služebnictvo a ukázku porcelánu.
Foto: Státní hrad a zámek Horšovský Týn | Archiv Region Chodsko
Zázemí šlechtického sídla kuchyně hradu Švihov
Na vodním hradě Švihově poznejte, jak fungovalo zázemí švihovského hradu na přelomu 15. a 16. století. Je jedním z nejautentičtějších a nejzajímavějších prostor hradu, který poskytuje pohled do každodenního života středověké šlechty. K vidění jsou sklepy, černá kuchyně a místa, kam často nezavítalo ani hradní panstvo.
Foto: Státní hrad Švihov | Archiv Region Chodsko
Pozůstatky černé hradní kuchyně
Kousek od hradu Švihov se nachází hrad Roupov. Jan II z Roupova stál věrně při králích Jiřím z Poděbrad a Vladislavu II. Jagellonském. Také rád jedl a hostil vybranou společnost. Dominantou roupovské zříceniny je klenutá hradní kuchyně se štíhlým komínem. Jedná se o unikát, jelikož je to druhá největší pozdně gotická černá kuchyně v Čechách a ve střední Evropě která se dochovala do dnešních dnů.
Foto: Zřícenina hradu Roupov | Archiv Region Chodsko
Rýzmberský hradní guláš
Nebo se můžete v červnu i s dětmi vydat na hrad Rýzmberk u Kdyně na Chodsku a ochutnat každoroční hradní guláš s živou muzikou. Rýzmberský hradní guláš je tradiční festival folkové a country hudby konaný v přírodním amfiteátru pod zříceninou hradu Rýzmberk. Akce s historií od roku 1986 nabízí kromě hudebních vystoupení také ochutnávku guláše.
Foto: Hrad Rýzmberk | Archiv Region Chodsko
Zámek Manětín s evropskou raritou
Místo šlechticů zde visí na zdech obrazy sluhů. Je jediným ve střední Evropě, jehož místnosti zdobí portréty služebnictva. Jinde totiž na stěnách visí jen obrazy šlechticů. Jedinečný soubor třinácti obrazů zachycuje sluhy a úředníky zdejší šlechty v 18. století. Hraběnka Lažanská si nechala namalovat kuchaře, výběrčí daní, klíčníky, manětínského faráře či hajduky, kteří ji nosili v nosítkách. Jídelna je vyzdobena unikátním jídelním servisem s mysliveckými motivy.
Foto: Státní zámek Manětín | Archiv Region Chodsko
Takhle chutná Bavorsko!
Objevte lahodné chutě Bavorska.
Foto: BAYERN TOURISMUS Marketing GmbH
Bavorské požitky
Od slaných pokrmů po sladkosti, od tradičních receptů po originální nápady: zde najdete nápady, tipy a recepty týkající se bavorské kuchyně.
Foto: Archiv Region Chodsko
Ochutnejte Bavorskou kuchyni
„Dobré jídlo a pití udržuje tělo i duši pohromadě“. Bavorské přísloví, které charakterizuje životní styl našich sousedů. Je poměrně podobná české a rakouské kuchyni. Vývoj tradiční bavorské kuchyně měl oproti většině ostatních německých regionů jednu velkou výhodu: od 13. století nepřetržitě vládl jeden rod, a to Wittelsbachové. Po staletí se tak neměnilo dědické právo. Tím se zabránilo rozdrobení rodinného majetku a v zemědělsky orientovaném Bavorsku se zachoval velký počet bohatých dědičných hospodářství. Bohatství přirozeně znamenalo dostatek tradičních potravin, tedy mouky, masa a sádla.
Foto: BAYERN TOURISMUS Marketing GmbH
Tradice a bohatství
Kdo však si pod bavorskou kuchyní představuje jen preclíky, bílou klobásu nebo vepřová kolena s kysaným zelím a knedlíkem, nepoznal její pestřejší a modernější varianty. Obyvatelé Bavorska si potrpí na vydatné a syté pokrmy. A to vše vydatně zapíjejí pivem, samozřejmě bavorským!
Foto: BAYERN TOURISMUS Marketing GmbH
Käfer – prostě dobré bavorské jídlo: vaření a požitek
Německá gastronomická společnost Feinkost-Käfer je synonymem nejvyšší kvality potravin, služeb a prostředí. Käfer se vyzná také v regionálních bavorských specialitách: masové karbanátky s vlažným zelným salátem, chlebová polévka, dunajský candát s franskou omáčkou z červeného vína, telecí koleno s preclíkovým knedlíkem nebo slavné pečené kuře Käfer na Oktoberfestu. Každý region Bavorska nabízí své vlastní speciality, které v restauraci Käfer jedinečným způsobem kombinují a servírují.
Foto: oktoberfest.de
Zvláštnost: Atmosféra horské chaty uprostřed Oktoberfestu
V Käferzeltu, jak se lidově říká stánku Käfer Wiesn-Schänke, hosté neslaví v klasickém festivalovém stanu, ale v opravdové bavorské srubové chatě. Nabízí svým hostům idylickou atmosféru ve stylu alpské farmy. Rustikální, útulné, jako v horské chatě, zdobené bohatou květinovou výzdobou a pravými starožitnostmi. A oslava trvá déle než obvyklá zavírací doba: v Käferzeltu se může slavit a čepovat pivo (nebo šampaňské) až do půl jedné v noci.
Foto: oktoberfest.de
Bavorská kuchyně
Tradiční receptury se spoustou masa charakterizují bavorskou kuchyni. Bavorská kuchyně má obecně svůj původ ve venkovském životním stylu, tradicích a slavnostech. To se samozřejmě odráží i na přípravě specialit, protože původně měly farmářům dodat energii a sílu. Bavorská kuchyně je především vydatná. Bavorská kuchyně ale nabízí víc než pečené vepřové nebo telecí koleno. Objevte Bavorsko!
Foto: BAYERN TOURISMUS Marketing GmbH
Na prvním místě maso
V přilehlé bavorské kuchyni která se po staletí dodnes s tou chodskou prolíná, se také připravují velice podobné a původní pokrmy. Bratwurst a další druhy klobás, preclíky, Eintopf (Pichelsteiner) - zelenina, vývar a maso vařené v jednom hrnci, polévka s játrovými knedlíčky, karbanátky, Císařský trhanec, Leberkäse - sekaná, Obatzda - sýrový pokrm podobný české pomazánce, kysané zelí, zabijačkový talíř, škvarková pomazánka, bramborové šišky - Dradewixpfeiferl, do černa vyuzená šunka, různé druhy ovocných knedlíků - například Germknödel nebo Dampfnudel, štrúdl nebo vanilkové rohlíčky jsou jen některá ze zde nabízených klasických jídel.
Foto: BAYERN TOURISMUS Marketing GmbH
Bavorské recepty a tipy na recepty
Máme pro vás chutné nápady na recepty. Typické bavorské pochoutky a dezerty, které si můžete sami uvařit. Vyzkoušeno, ochutnáno a schváleno! Přejeme vám při vaření hodně zábavy.
Foto: Archiv Region Chodsko
Tradičně na talíře
REGIONÁLNĚ, CHUTNĚ, PŘES HRANICE
Chodsko vám přeje dobrou chuť!
„Práce tlačí ruce - dobré časy žaludek."
(Chodské přísloví)
Foto: Archiv Region Chodsko
Tradiční chodská kuchyně
Chodskou kuchyni v 19. století zásadně ovlivnily brambory, jejichž pěstování bylo možné ve všech nadmořských výškách. A kolik bylo oblastí, vesnic a rodin, tolik existovalo variant bramborových jídel. Co si dát třeba krautnudl, kundrfály či čídlmony? Ať si z této nabídky objednáme cokoli, dostaneme vždy totéž: bramborové šišky uvařené ve slané vodě, zapečené s kysaným zelím a polité sádlem s osmahnutou cibulkou. Oblíbenou přílohou k masům jsou chlupaté knedlíky neboli bosáky, ideálně připravované z nových brambor. Příprava je sice poněkud delší, protože těsto se musí nechat odležet, ale knedlíky ve tvaru tenisáků chutnají báječně. Z polévek patří k základům podhorské kuchyně kyselo. Tahle polévka se vaří po obvodu celých Čech a všude se trochu liší. Ale nikdy v ní nesmí chybět plátky hub, kyselá smetana, nahrubo nasekané brambory a vařená vejce. Ze sladkého pečiva jsou nejvýraznějším znakem Chodska koláče z „dolských" vesnic, neodmyslitelně patřící k poutím.
Chodské koláče jsou tedy tradičním sladkým pečivem Chodska. Dříve se pekly v každé rodině při slavnostních příležitostech, zejména o poutích, posvícení, svatbách, slavnostech a křtinách. Pečení koláčů má na Chodsku dlouholetou tradici, jejíž přesný počátek není přesně znám. Záznamy Boženy Němcové patří k nejstarším. Podle jejich vzpomínek z posvícení z Chrastavic z roku 1845 byl koláč velký tak akorát pro celou rodinu, mazaný povidly, tvarohem, mákem, perníkem a zdobený sypáním z rozinek a mandlí. Koláče se pekly na celém česko-bavorském pomezí. Ve 20. a 30. let 20. století se pekly v německých vesnicích ještě ve venkovních pecích (např. Stará huť u Rybníka, Maxberg). Po druhé světové válce tato tradice v německých vsích zanikla, avšak v českých vsích se udržela a zachovala dodnes. Koláče se pekly v peci, kterou měla každá hospodyně ve své chalupě. Postupem času převzaly roli pečení pekárny, ve kterých se chodské koláče dodnes pečou ve velkém. V mnoha rodinách se však tradice uchovala. Koláče se pečou na horním i dolním Chodsku, avšak liší se od sebe stylem zdobení. Ingredience pro jejich přípravu se používají stejné. Merhování je označení pro způsob zdobení chodských koláčů pomocí ozdobných trubiček. U hornochodských koláčů se merhuje tvaroh, povidla i mák do různých geometrických tvarů. Dolské koláče se nejprve namažou tvarohem a poté se merhují povidly a mákem do různých květinových a ornamentálních tvarů. Častými motivy jsou také ptáčci a srdíčka. Navrch se posypávají mandlemi a rozinkami. Oba druhy se pečou z kynutého těsta. Každá hospodyně má svoji vlastní recepturu, a proto je běžné, že se koláče od sebe nepatrně odlišují, ať už ve stylu zdobení nebo v množství náplně. „Upečení jednoho chodského koláče trvá 3 hodiny. Na dolních vesnicích to někdo sype kokosem, ale to už není chodskej koláč. Jsou lidi, kteří si ho nechají po upečení polejt šlehačkou, že je jako vláčnější, že jim to dýl vydrží jako vláčný.“
U chodských pokrmů jsou podstatou výživné suroviny. Jelikož Chodové měli náročnou práci, potřebovali proto dobře vyvážené jídlo, které jim dodalo dostatek energie. Většina jídel byla připravována z brambor, kysaného zelí a občas se přidával i špek. Při návštěvě chodských obcí se utvrdíte v tom, že tradice sahá až do dnešní doby.
Šumavská kuchyně
Brambory v kombinaci se zelím, houbami a ve sváteční dny s masem ovládly šumavskou kuchyni. Dělaly se z nich báče, karbanátky, štrúdl plněný kyselým zelím a slaninou, zapékaly se na plechu nebo v pekáčku. Vesnici od vesnice se recepty lišily a dědily z generace na generaci, takže dnes můžeme ochutnat desítky variant. Houby byly v letní sezoně a na podzim také snadno dostupnou surovinou. Vařila se polévka z masáků, drštkovka z kotrčů a hlív a houbový nákyp. Z hub se vařil i guláš či houbový bramborák. Maso se na jídelníčku objevovalo maximálně jednou týdně. Na sváteční stůl patřily vepřové šišky z mletého masa pečené se zelím, slaninové karbanátky s křenovou nebo houbovou omáčkou, pečené kuře, sekaná, o poutích a masopustech kachny, husy a další dobroty.
Z pečiva jmenujme třeba třešňovec, což je něco jako bublanina, štrúdl z taženého těsta uvnitř sypaného strouhaným perníkem, anebo trhanec - řídké lité těsto upečené do zlatova, na talíři trhané a máčené v ovocném sirupu. Parádní jsou ušaté koláče z kynutého těsta. Základ tvoří placka o průměru 30 cm, která se pomaže náplní. Na čtyřech místech se pak těsto protáhne do špičky a přeloží tak, že vznikne podoba otevřeného psaníčka. Teprve pak se náplň ozdobí mandlemi a hrozinkami a koláč se upeče. Dodnes se tradiční pečivo objevuje na stolech v časech poutí, posvícení nebo masopustů.
Pstruh potoční a Lipan podhorský jsou tradiční ryby šumavských potoků, řek a říček. Stejně jako se vrací do přírody, měly by se zcela přirozeně vrátit na talíře místních restaurací a hospod. Patří tam i zvěřina a vydatné husté polévky, které umí zahřát.
Český les a Plzeňsko
I když se to nezdá, Plzeňský kraj zdaleka není jen o pivu. Od Domažlic, přes Klatovy až po Plzeň je to kraj nabízející řadu tradičních českých jídel. A vyrábí se tu i fernet a sekt. Plzeňsko je (nebo alespoň bývalo) například typické tím, že se zde dělá mimořádné množství knedlíků. Kdysi dávno se jich tu připravovalo na 40 různých druhů, z nichž dodnes můžete ochutnat například ubrouskové, sklářské či špekové. Podávají se zejména k vepřové pečeni. Ovšem na druhou stranu: pivo se používá při přípravě pokrmů jako koření, nejčastěji do omáček. Jedním z příkladů je plzeňský guláš, který je místní variací českého guláše. Přidává se do něj pivo, čímž se liší od guláše připravovaného jinde. Tradiční plzeňské pokrmy nejvíce ovlivnila bavorská kuchyně. V minulosti byla Plzeň druhým nejbohatším městem hned po Praze a mohla si tudíž dovolit masové pokrmy. Většina jídel se skládá z tradičních surovin: brambory, zelí, sádlo, mouka.
Tradiční bavorská kuchyně
Bavorská kuchyně je známá po celém světě. V dalekých zemích je často ztotožňována s německou kuchyní. Bavorská kuchyně se vyznačuje tradičními, venkovskými recepty. Množství masa, zejména pečeně, knedlíky a pečivo, charakterizuje vydatnou kuchyni jihu Německa. Důvodem je, že převážně venkovské oblasti bývalého království byly osídleny především velkými farmářskými rodinami, které potřebovaly levně živit. Zvláštností bavorské kuchyně je občerstvení. Původně to bylo přijato mezi snídaní a obědem a je mnohem víc než jíst jednoduchý máslový sendvič. Podává se chléb, preclíky, dostatek uzenin a sýrů, ředkvičky, kozí sýr a samozřejmě klasická Obazda. Proto se dnes většinou používá jako náhrada snídaně, oběda nebo večeře.
Zejména preclík je v Bavorsku vždy přítomen. Ať už večer na pivní zahrádce s Obazdou nebo ráno na snídani s bílým párkem, preclík nesmí chybět. Odkud ale preclík pochází a proč má tak zvláštní tvar? Křesťané měli již v 8. století př. Kr. Preclíky se pekly v 1. století před naším letopočtem. Kresby Poslední večeře ze středověku ukazují preclík v jeho současném zakřiveném tvaru. Jak přesně k tomu došlo, není jasné. Když se ale podíváte na původ slova, najdete následující vysvětlení: Ve středověku mniši mluvili převážně latinsky. Když mnich předložil pečivo, které připomínalo propletené paže, nazval ho „brachitum“ (latinsky paže). Mělo to představovat modlícího se mnicha. Když se objevil německý jazyk, stal se z něj Breze(l). V Bavorsku je jako předkrm téměř vždy polévka. Nockerl polévka, preclíková polévka a podobně jsou na jídelníčku v bavorských restauracích.
V Bavorsku lidé rádi chodí do pivních zahrádek. Ke klasickým pivním zahrádkám patří Steckerlfisch (grilovaná ryba na rožni), pečené vepřové maso, grilované kuře nebo lahodná svačina. Vždy je zde vychlazené pivo z místního pivovaru. V Bavorsku patří pivo k lahodnému jídlu, stejně jako jinde víno. Tradičně se pokrmům v bavorské kuchyni vždy dávají bavorské názvy. Tak se bavíme o vepřové pečeni (Schweinebraten), Ziebeleskäs, houskových knedlících (Semmelknödel), pikantní sýrová pomazánka (Obazda) a podobně.