Přeneste se do časů, kdy vznikala evropská kultura, a dotkněte se historie na nejstarším kamenném hradu v České republice. Nad západočeským příhraničním městečkem Přimda se vypíná stejnojmenný vrchol se zříceninou kdysi majestátního hradu. Poloha předurčila hrad Přimdu ke strážení hranice a nedaleké obchodní stezky. Po staletí je vrchol s hradem impozantní dominantou celého kraje. Do dnešních dnů zbyla z Přimdy, bohužel, už jen mohutná hranolová věž. Zřícenina hradu Přimda stojí na vrcholu skalnatého hřebene nad městečkem Přimda v části Českého lesa. Hrad byl založený knížetem Vladislavem I., první zmínka o Přimdě je z roku 1126. Stavebníkem byl sice nejspíš německý markrabě Děpolt II. z Vohburgu, ale od roku 1126 patřila již českým panovníkům jako důležitá pohraniční pevnost, která střežila obchodní cestu z Prahy a Plzně do Horních Falců. Hrad také plnil úlohu státního vězení. Ve 12. století zde byl dvakrát po řadu let vězněn budoucí kníže Soběslav II. svým bratrancem, knížetem Vladislavem II. V roce 1249 si zdejší vězení vyzkoušel i Přemysl (budoucí král Přemysl Otakar II.). V husitském období pak Přimdu držel Zikmundův straník Jindřich Žito z Jivjan. Roku 1429 byla krátce a neúspěšně obléhána husitským vojskem. Ve 14. století se stala centrem asi 15 chodských vesnic, jejichž obyvatelé byli povinni strážní službou na hranici. Neudržovaný hrad pustl a v 17. století již byl neobývanou zříceninou ze které zůstala zachována mohutná hranolová věž z lomového kamene, obložená žulovými kvádry.

Hrad Přimda byl založen nejpozději v 20. letech 12. století. Patří tak mezi nejstarší (románské) hrady na našem území a k nejvýznamnějším památkám české hradní architektury. Stavebník mohutného kamenného hradu není doložen; uvažuje se o založení z bavorské strany Děpoltem II. z Vohburku, nebo českým panovníkem, což se zdá být pravděpodobnější. První spolehlivá zmínka o Přimdě je z roku 1126. Ve svých počátcích hrad občas sloužil jako vězení pro nepohodlné konkurenty v boji o vládu v Čechách. Nedlouho po vzniku hradu tu byl dvakrát vězněn budoucí kníže Soběslav II., který tak na Přimdě nedobrovolně strávil celkem 15 let. Než se stal králem, pobýval krátce ve zdejším vězení i Přemysl Otakar II. Později se hrad stal správním centrem okolní oblasti osídlené Chody. V osadě pod hradem, kterou procházela výše zmíněná dálková cesta, se vybíralo clo. V době sporů Jana Lucemburského s Ludvíkem Bavorským se v roce 1336 hrad neúspěšně pokusilo dobýt německé vojsko. Na počátku 15. století škodila hradní posádka širokému okolí. Část této družiny byla v městečku zajata královským vojskem a posléze popravena v Praze. Pořádek však nastolila až další vojenská výprava v roce 1418, kdy královské vojsko oblehlo hrad a jeho posádka se vzdala. V následující době husitských válek byla Přimda oporou katolické strany. Husitům se hrad získat nepodařilo, ale roku 1429 alespoň vypálili městečko. V průběhu 16. století, kdy Přimdu a její okolí drželi Švamberkové, začal hrad i přes opravy chátrat. Poté, co na přelomu 16. a 17. století došlo k poměrně rychlému střídání majitelů, byl hrad v roce 1609 označen již jako pustý a zbořený. Přeměně ve zříceninu pomohl zásah bleskem v roce 1711; tehdy se zřítila jihozápadní část věže. První opravy zříceniny se uskutečnily v letech 1879–1880. Větší dopad na podobu hradu však měly opravy až z let 1919–1923. Tehdy došlo především k dostavbě zřícené jihozápadní části věže včetně dnešního vstupu do ní a k úpravě nádvoří. Ve 20. letech 20. století zřícenina přešla v rámci pozemkové reformy do vlastnictví státu.

Přimda náleží mezi hrady vyznačující se dominantní obytnou věží (donjonem). Tyto hrady byly v západní Evropě běžně budovány zejména v 11. a 12. století. U Přimdy neznáme, až na hlavní románskou věž, podobu hradu v jeho počátcích. Existence hradeb, které zde musely stát již od 12. století, je historicky doložena teprve zprávou z roku 1336. O vzhledu hradu jsme pak informováni z několika pro poznání památky důležitých popisů ze 16. století. V té době byl hradní areál tvořen tzv. spodním a horním hradem; obě tyto části odděloval skalní hřeben. Spodní hrad začínal v místech východně pod věží, kde se na přístupové cestě od městečka nacházela první brána. Dnes je zde vpravo u cesty pod nánosem zeminy ještě patrný zbytek zdiva. Za touto branou směrem k věži stávaly malé stáje s obytnými místnostmi v patře. Poblíž pak bývaly další stáje a kůlna. Cesta stoupající prvním nádvořím dále ve svahu byla na vnější straně lemována hradbou, jejíž krátký úsek je rovněž dochován pod dnešní hranou cesty. Zatímco se cesta stáčela za další, druhou bránou směrem k třetí bráně, vylámané ve skalním hřebenu, hradba pokračovala dále ve svahu kolem dnes zcela zaniklé okrouhlé bašty, aby se přes jižní svah ostře stočila na západní okraj hradního vrcholku směrem k donjonu. Úsek cesty obcházející dnes obdobně skalní hřeben je novodobý; cesta zde byla zbudována až v roce 1968 pro přepravu těžké stavební techniky. Pod tímto ohybem cesty lze vidět ve svahu zbytky dvou zděných pilířů, které kdysi zpevňovaly hradbu na jižním okraji areálu. K ní přiléhala hranolová věž, která již neexistuje. Na horním nádvoří stávala při západní hradbě podlouhlá budova, zahrnující místnosti pro čeleď, provozní prostory (např. pekárnu) a snad i obytné prostory hradního pána. Mezi touto budovou a třetí bránou byla studna. Vpravo od třetí brány při vstupu na horní nádvoří se nalézala bašta s kaplí, propojená s obytnou věží ochozem. Románská obytná věž byla hlavní budovou celého hradu; dnes je také jedinou celistvěji dochovanou zdejší stavbou. Věž je vyzděna typickým způsobem: z opracovaných žulových kvádrů vytvářejících vnější i vnitřní líc mohutné zdi, zatímco jádro zdiva je tvořeno směsí lomového kamene a malty. Kromě přízemí měla věž nejméně tři patra; pouze první a druhé existují v obvodovém zdivu dodnes. Na západní straně má věž menší přístavek, který vznikl současně s věží. V jeho nádvorní straně, v úrovni prvního patra, se nejspíš nacházel původní a jediný vstup do celé věže; dnešní vstup do přístavku je až pozdějšího data. Přízemí právě tohoto přístavku s ojediněle dochovaným záchodem (prevétem) a výklenkem pro sezení, umístěným vedle záchodu, sloužilo v románské době jako vězení. Z prvního patra se chodbičkou v tloušťce zdi procházelo z přístavku do patra věže, kde byl velký sál s krbem v koutu na protilehlé straně místnosti. V přízemí věže, které bylo stejně jako prostor vězení zvenku nepřístupné, byly sklady. Dnešní průchod do jejího nitra vznikl až při stavebních úpravách v roce 1923. Druhé patro, tak jako první, bylo obytné. K jakým účelům sloužilo třetí patro románské věže, dnes nic bližšího nevíme. Na severu byl hrad chráněn hradbou, která směrem k přístupové cestě navazovala na první bránu. Ani z této hradby se do dnešní doby nedochovaly žádné zbytky. Jak jsme již uvedli, některé stopy po starých budovách vzaly za své při stavebních pracích v 60. a 70. letech 20. století. Odborné poznání hradu Přimda a historického i typologického kontextu jeho založení není uzavřeno. Prvky podobné těm, které obsahuje obytná věž Přimdy, se vyskytovaly na Pražském hradě po jeho románské přestavbě kolem roku 1135. Dílčí analogie existují i na německém území, mezi nimi například bavorský hrad Flossenbürg, ležící od Přimdy ve vzdálenosti pouhých 25 km.

Během novodobých oprav byl areál zříceniny hradu značně poškozen použitím těžké stavební techniky a necitlivým přístupem k památkové obnově. Hrad tak přišel o velkou část své vypovídací hodnoty a o četné pozůstatky svého původního uspořádání. Poslední památková obnova (konzervace) hradní zříceniny skončila v roce 2011.

Data z dějin hradu
1126 – první zmínka o hradu (uvedena jeho oprava)
1148–1150 a 1161–1173 – na Přimdě vězněn budoucí kníže Soběslav II.
1249 – v hradním vězení pobýval pozdější český král Přemysl Otakar II.
1336 – neúspěšný pokus o dobytí hradu německým vojskem
1418 – hrad obléhán královským vojskem, loupeživá posádka se vzdala
1429 – městečko pod hradem vypleněno husity, hrad nebyl dobyt
1454–1592 – chátrající hrad v držení pánů ze Švamberka
1609 – hrad uváděn již jako pustý a zbořený
1675 – Přimda v majetku Kolovratů
1711 – hradní zřícenina poškozena zásahem blesku
1879 – první opravy zříceniny
1919–1923 – rozsáhlé opravy, v jejichž rámci byl donjon upraven
do své dnešní podoby
1962 – zřícenina hradu se stala národní kulturní památkou
1968–1977 – nevhodné stavební a terénní úpravy v areálu hradu
2000–2011 – památková obnova pozůstatků románské věže

Zajímavosti
Na území České republiky představuje Přimda
● jeden z nejstarších středověkých hradů,
● jednu z nejvýznamnějších památek v románském slohu,
● památkový objekt s nejstarším dochovaným hradním záchodem a vězeňskou celou,
● hradní zříceninu s pozůstatky původního románského krbu,
● jedno z nejvýše položených feudálních sídel (848 m n. m.).