Dominantou části náměstí v Domažlicích je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie a přilehlý konvent řádu obutých Augustiniánů – mnichů, jejichž zakladatelem je v roce 1287 český král Václav II. a jeho manželka Jitka. Zakládací listina byla vyhotovena v lednu 1288 pražským biskupem Tobiášem z Bechyně.

Poté bylo započato se stavbou klášterního kostela, která se protáhla a proto v roce 1379 povolil pražský arcibiskup Jan z Jenštejna sbírku na jeho dokončení. V roce 1419 přepadli Husité domažlický konvent, vypálili konventní budovy, rozehnali mnichy a vyplenili kostel. Správa klášterního jmění byla králem Jiřím z Poděbrad přenechána pánu Ježkovi z Boskovic a v roce 1470 převedena na pana Lva z Rožmitálu. Domažličtí požádali v roce 1534 o přenechání klášterního majetku, což bylo povoleno císařem Ferdinandem I. v roce 1557. Jelikož klášterní kostel i konvent byly značně zdevastovány, tak opravy trvaly téměř až do konce 17. století. Augustiniánský řád získal roku 1681 opět práva užívání kostela a bylo započato s budováním jeho vnitřního zařízení. Uskutečnilo se jak na účet řádu, tak i z dobrovolných darů příznivců klášterního kostela a mezi nimi byli Krištof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic, rytíř Stupparth z Löwenthalu a Jan František hrabě z Vrtby. Požárem ve městě v roce 1747 došlo k značnému poškození budov i kostela a jejich oprava se protáhla až do roku 1832, kdy došlo v listopadu k vysvěcení kostela.

Původně před kostelem na jižní stranu byl hřbitov, který byl obehnán zdí, a v roce 1841 byla městská hořejší brána zbourána a tuto jižní část pozemku odkoupilo město Domažlice. Na nově vystavěné zdi byly opět umístěny následující sochy z původní zdi, které jsou dílem sochaře Františka Ringelhahna v roce 1746 a to: sv. Mikuláš Tolentinský, Nanebevzetí Panny Marie, sv. Augustin, sv. Jan Facunda (ze Sahagún), sv. Tomáš z Villanovy, sv. Jan Nepomucký, sv. Václav, sv. Gelasius, papež a sv. Vavřinec. Klášterní zeď je u kostela ukončena kutou barokní železnou mříží pocházející z 18. století. V chodbě kláštera bylo v roce 1731 umístěno 14 obrazů křížové cesty malířem Josefem Heidlem. Vzhledem k jejich značné zchátralosti byly v roce 1842 pořízeny nové obrazy, jejichž autorem je domažlický rodák a malíř Petr Wimmer (narozen 1822, zemřel roku 1879). Ve 20. století došlo k několika opravám kostela i věže. Při obnově vnitřku kostela v roce 1913 byla zrenovována nástropní malba nad hlavním oltářem znázorňující korunování Panny Marie malířem Martinem Matoušem z Prahy. Vnitřní zařízení tvoří hlavní oltář se dvěma postranními oltáři a u hlavního oltáře jsou sochy učitelů církve sv. Augustina a sv. Řehoře Velikého z 18. století.

Vznik sochařské výzdoby na zdi domažlického augustiniánského kláštera souvisí s jeho přestavbou v době převora P. Gelasia Vovsa (kolem poloviny 18. století). Za jejich autora je považován domažlický sochař pražského původu František Ringelhahn (1706-1789). Mezi sochami najdeme i světce zobrazované v Čechách jen velice vzácně.Sochy zdobily zeď a bránu ohraničující prostor jižně od klášterního kostela (na hraně dnešní vozovky). Býval zde hřbitov a později klášterní zahrada. V roce 1842 byla zeď posunuta na současné místo a sochy přemístěny.Poslední opravy soch v roce 2006 vedly k nahrazení originálů na zdi kláštera kopiemi. Originály soch se nacházejí v klášterním ambitu.

Sv. Vavřinec: Původem ze Španělska, římský jáhen. V době pronásledování křesťanů císařem Valeriánem rozdal všechny cennosti římské církve chudým. Při nátlaku, aby cennosti vydal císaři, poukázal na nemocné a chudé se slovy: „Pohleď, to je naše bohatství!“ Odměnou mu bylo mučení a smrt.

Sv. Gelasius: Poslední papež původem z Afriky, žák sv. Augustina, spisovatel. Odmítal církevní rozkol, naopak se zasazoval o oddělení moci světské a církevní. Dbal na čistotu mravů a víry, na práva a svobodu všech lidí, zastával se chudých a vdov.

Sv. Václav: Český kníže, usiloval o mravní i kulturní povznesení Čech. Mezi jeho ctnosti patřila silná vůle, hluboká zbožnost a mírumilovnost. Svým příkladem vedl lid z vlivů pohanství ke křesťanskému životu. Zaplatil za to životem u dveří kostela ve Staré Boleslavi a stal se hlavním patronem naší země.

Sv. Jan Nepomucký: Pocházel z Nepomuka v jihozápadních Čechách. Hájil práva církve a její svobodu proti zvůli krále Václava IV. Pro svou věrnost povolání i mlčenlivost byl královými biřici mučen a po umučení shozen z Karlova mostu do řeky Vltavy.

Sv. Jan Sahagunský: Žil ve Španělsku. Augustinián, kněz, převor kláštera v Salamance. Měl dar usmiřovat spory. V kajícnících dovedl vzbudit hlubokou lítost a vedl je k opravdovému obrácení. Z kazatelny káral veřejné hříchy utlačování chudých, svárlivost i pohoršlivý oděv.

Sv. Tomáš z Villanovy: Španěl. Augustinián, učil na universitě v Alcalá de Henares, byl převorem a provinciálem řádu. 1544 jmenován arcibiskupem ve Valencii. Výborný kazatel, dokázal si najít „klíč k lidským srdcím“. Podporoval chudé, nemocné, potřebné.

Sv Augustin: Pocházel z Afriky. V mládí vedl hříšný život, přesto dosáhl velké vzdělanosti. Ve 33 letech se pod vlivem sv. Ambrože stal v Miláně křesťanem. V čele mnišské komunity se vrátil do africké vlasti. V dnešním Alžírsku byl vysvěcen na kněze a později zvolen biskupem. Stal se jedním z nejvýznamnějších raně křesťanských filosofů.

Sv. Mikuláš Tolentinský: Žil v Itálii. Augustiniánský světec, patron chudých, Bavorska a Itálie, přímluvce za trpící v očistci. Pomáhal chudým, uzdravoval nemocné.

Nanebevzetí Panny Marie: Panna Maria, Matka Boží, byla po skončení svého pozemského života vzata s tělem i duší do nebeské slávy.