Kostel sv. Mikuláše v Čečovicích patří k nejvýznamnějším vesnickým gotickým kostelem západních Čech. Kostel postaven v originálním rýnsko-bavoském slohu. Jedná se o mistrovské, v evropské architektuře výjimečné, ba dokonce jedinečné dílo vrcholné gotiky třetí čtvrtiny 14. stol. Postaven byl na místě staršího pohřebiště poblíž středověké tvrze pánů z Velhartic, kterým tehdy Čečovice patřily. Žádný jiný kostel v Česku nemá takovou koncentraci gotických prvků, kostel má obdobu v řezenské katedrále a v kostele sv. Jana Křtitele v Nabburgu (okres Schwandorf). Současné bádání předpokládá vznik v letech 14. století, přičemž se bere v úvahu vliv řezenské huti. Signifikantním rysem kostela je jeho cihlový charakter. Kámen byl využit na detaily. Horní část věže pochází z let Kostel je jednolodní o třech klenebních polích s pětibokým presbytářem. Fasáda je bohatě členěna lomenými okny s kružbami a profilovaným ostěním. Další členící element tvoří odstupněné opěráky a obíhající římsa. Západní průčelí obsahuje rosetu a trojúhelníkovitý štít, který je tvořen stoupajícími arkádami s mitrovými obloučky. Přízemí věže je cihlové, horní část je členěna barokním lizénovým rámcem. Střecha je cibulovitá. Ve středu jižní strany kostela je umístěn nádherný portál s vysokým vimperkem s trojpaprskovou kružbou. Všechny prostory svatostánku jsou sklenuty křížovou klenbou, jejíž žebra dopadají na bohatě zdobené konzoly. Západní část lodi je tvořena kruchtou, na které byly umístěny renesanční varhany. Vnitřní výbava pochází především z 18. století. Kružby obsahují sklomalbu ze 14. století. O vysoké úrovni kamenické práce dále svědčí kružbami náročně pojednaný parapet tribuny a bočnice tribunového oltáře, tvarově rozmanité okenní kružby, korunní (podokapní) římsa vytesaná na způsob pásového vlysu s bohatou rostlinnou a zvířecí ornamentikou nebo kamenné desky se slepými kružbami, použité pro vybudování gotického hlavního oltáře (dvě z nich dnes zdobí oltář v sakristii). Klenební konzoly – jehlancové hladké, s maskou divého muže nebo římsové s kružbami, jeví se jako prvek stylově retardovaný, pokud mají masivní nástavce pod výběhy klenebních žeber. Z kdysi jistě nákladné uměleckořemeslné úpravy původního interiéru se dochovalo mimo jiné několik dlaždic zhotovených ze stejné hlíny, z jaké jsou cihly gotického zdiva. Tyto dlaždice se dělí podle reliéfu, jímž jsou zdobeny, do čtyř skupin: s květem, jelenem, orlicí a kryptogramem. V literatuře bylo sneseno českými i německými autory v minulosti až dosud dost poznatků k tomu, abychom mohli gotickou architekturu kostela v Čečovicích hodnotit jako přímý import z ciziny a svým způsobem dílo hybridní, vzdáleně odvozené z architektonického bohatství katedrál v oblastech podél řeky Rýna, zejména katedrály ve Štrasburku a v Kolíně nad Rýnem, a dále v jižním Německu na sklonku 13. století a v 1. polovině 14. století. Zprostředkující uměleckou úlohu sehrála podle všeho stavební huť katedrály v Řezně v Bavorsku. Je pravděpodobné, že z Bavorska přišel do Čečovic na stavbu kostela nejen mistr kameník se svými pomocníky, ale i zedníci praktikující vyspělou, v Dolním Bavorsku ve středověku běžně rozšířenou techniku režného cihelného zdiva.

Z hodnocení stavebního typu a architektury kostela v Čečovicích vyplývá, že stavbu zadal a platil někdo významný. Je sotva myslitelné, aby se jednalo o příslušníka místní zemanské rodiny; první zprávy o kostele v Čečovicích z let 1356 a 1358, v nichž je jako jeho patron uveden Jaroslav z Čečovic, lze sotva považovat za důkaz existence zkoumané památky, zejména pokud vznikla na místě starší svatyně. V roce 1364 známe jiné patrony kostela v Čečovicích: bratry Buška ml., Václava a Jana, pány z Velhartic. Bušek patřil po svém otci téhož jména k předním úředníkům u panovnického dvora Karla IV. v Praze. Ve 40. a 50. letech 14. století sloužil v úřadu mistra královské, posléze císařské komory, takže se vyznal ve státních financích. V roce 1357 je poprvé zmiňován jako nejvyšší císařský hejtman tzv. Nových Čech, početného souboru lén zemí České koruny v bavorské Horní Falci a ve Francích se sídlem v Sulzbachu. Václav působil jako kanovník kapituly královské kaple Všech svatých na Pražském hradě. Jan z Velhartic se stal v roce 1356 adeptem kanovnických prebend ve Vratislavi ve Slezsku a v Olomouci. Nejpozději od doby kolem roku 1371 však už nesledoval církevní kariéru a Čečovice patřily pouze jemu jako jedinému majiteli. Gotický kostel – panskou kapli v Čečovicích nechali postavit nejspíš Bušek ml., Václav a Jan, páni z Velhartic, v době kolem roku 1364. Společenskému významu zejména Buška z Velhartic, jeho podle předpokladu velkému rozhledu i ambicím na pozadí tehdejší snahy členů rodu majetkoprávně a mocensky zakotvit na Horšovskotýnsku a Domažlicku, by odpovídal zvláštní charakter památky. Snad to byl právě on, kdo zajistil v Řeznu stavební skupinu pro své čečovické zakladatelské dílo. Kromě toho Buškovi mohla vyhovovat též zeměpisná poloha Čečovic v pohraničí při jeho cestách do Bavorska. Kostel v Čečovicích patří mezi ojedinělé gotické památky svého druhu ve střední Evropě. Promlouvá velmi živě o době svého vzniku, kdy se příslušníci šlechty a vysocí církevní hodnostáři obeznámení s vytříbenou, četnými cizími podněty a vlastním rozmachem podmíněnou kulturou a značnou vzdělaností v okruhu panovnického dvora Karla IV. v Praze snažili následovat svého panovníka v zakladatelských a jiných uměnímilovných počinech jim dostupnými prostředky společenské reprezentace.

Kostel v Čečovicích je chráněn státem jako kulturní památka od roku 1963. Donedávna byl v bídném stavu, část vnitřního vybavení byla rozchvácena nebo docela zničena. Svůj podíl na tom měla skutečnost, že z Čečovic bylo po 2. světové válce vysídleno většinové obyvatelstvo německé národnosti. Mnohem negativněji však působil cílený útlum náboženského života a zanedbávání péče o církevní památky v Československu v 50. až 80. letech 20. století. Celková památková obnova kostela byla provedena po etapách v období let 1996–2001/2002. Po statickém zajištění stavby, opravě krovu a výměně střešní krytiny se přikročilo k restaurování korunní římsy. V roce 1998 a 1999 restaurátoři pracovali na konzervaci a úpravách ostatních částí vnějšího pláště. Nové zasklení oken vzniklo ve snaze po výtvarné revokaci původního stavu s využitím zbytků středověkých vitrají. Obdobná úvaha předcházela výměně dřevěných dveří hlavního vstupu do kostela za dveře nové, provedené jako masivní truhlářská a kovářská práce. V roce 2000 bylo zahájeno restaurování interiérů. Na stěnách a klenbách se dochovala torza zejména lineární gotické výmalby. Svým rozsahem převažovaly nálezy po umělecké stránce průměrných, ale narativně výstižných maleb z doby kolem roku 1616. Během obnovy byl na stěně vedle hlavního portálu objeven malovaný iluzivní oltář (retabulum s nástavcem), odhadem z poloviny 18. století. Po vyhodnocení nálezů bylo rozhodnuto všechny dochované etapy staré malířské výzdoby stěn a kleneb prezentovat současně, ale pokud možno tak, aby nebylo narušeno vyznění gotického prostoru jako celku. Nová keramická dlažba v kostele respektuje nálezy gotických reliéfních dlaždic. Obnova památky skončila úspěšně v roce 2001. Ale až následujícího roku se vrátily do kostela zpět dochované části barokního mobiliáře (hlavní oltář včetně krucifixu a kazatelna) po jejich restaurování. Kostel sv. Mikuláše v Čečovicích byl v roce 1999 prohlášen vládou České republiky za národní kulturní památku. Patří římskokatolické církvi. Odborné kruhy, milovníky historie a umění, ale i širší veřejnost bude kostel v Čečovicích zajímat jistě i nadále.