Významnou vzpomínku na svébytnou kapucínskou architekturu představuje klášter v Horšovském Týně. Komplex barokního kláštera bez výrazných pozdějších úprav. Celek si zachoval podstatné rysy typické pro kapucínskou řádovou architekturu. Patří mezi příklady téměř doslovné aplikace ideálního projektu velkého konventu podle benátských vzorů ze 16. stol. Jeho dějiny započaly v roce 1641, kdy kardinál Harrach schválil výstavbu nových kapucínských konventů. Řád získal významného donátora v osobě Maxmiliána z Trautmansdorffu, který po pobělohorských konfiskacích zakoupil horšovskotýnské panství. Tento šlechtic projevil svůj zakladatelský úmysl již roku 1646, nicméně závěrečné vojenské události třicetiletého konfliktu zapříčinily, že se s výstavbou započalo až koncem srpna. Výstavba byla však velice rychlá. Již za dva roky se mohli do nového konventu nastěhovat první řeholníci. Kostel byl vysvěcen až koncem června 1654 kardinálem Harrachem. Výstavbu vedl řádový stavitel Vít ze Štrasburku, jehož práce zřejmě ovlivnila podobu dalších českých kapucínských konventů.

Finální podoba kláštera byla dokončena zřízením noviciátu. Později sice následovaly dílčí úpravy, ale ty nikterak nenarušily autenticitu areálu. Poté byla vybudována panská oratoř v kostele. Po roce 1770 došlo k renovacím objektu a k vybudování kaple. Rovněž byla upravena knihovna. Roku 1830 byl opravován kostel, který nově získal hudební kruchtu. Drobnější úpravy přinesly roky 1868 a 1907, kdy získal konvent elektrické osvětlení. Po roce 1950 došlo k devastaci kostela, neboť sem bylo umístěno skladiště.
Kapucínský areál, který vznikl v severovýchodním konci města, byl ovlivněn zdejším terénem. Kostel celým svým objemem vystupuje z konventu, který je uzavřen obdélným dvorem. Jednolodní chrám je dělen příčnou lodí a po obou stranách je doplněn bočními kaplemi. Průčelí tvoří typický kapucínský trojúhelný štít a portál s rozeklaným frontonem. Na dním se pne dvojice půlkruhem ukončených oken. Křídlo při kostele je prakticky tvořeno jen neklenutým ambitem. Ve východním křídle byl dříve umístěn refektář, k němuž přiléhala kuchyně v severním křídle. Jižní křídlo bylo určeno spíše k hospodářským účelům. Zcela oddělený prvek představovala věžovitá stavba lavatoria, která byla původně přístupná dřevěným můstkem.

U kapucínského kláštera stojí výklenková kaple ze 17. století. Je ukončena volutovým štítem s nikou. Mezi kostelem sv. Petra a Pavla a zámkem je umístěna zvonice z 1. poloviny 19. století. Je patrová, v přízemí zdobená rustikou a v patře nárožními pilastry. Její okna jsou obdélná, polokruhem ukončená.
Kdo je společenství bratří- kapucínů?

Řád menších bratří – kapucínů, z latinského Ordo Fratrum Minorum Capucinorum je katolickým řeholním řádem inspirovaným duchem sv. Františka z Assisi. Charisma řádu vyjádřil sv. František hned v úvodu své Řehole: "Řehole a život menších bratří je toto: Zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista, životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě." Kromě této Františkovy Řehole považujeme pro sebe za závaznou i jeho Závěť.