Konvent obutých augustiniánů se školou (čp. 118) se nachází u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Augustiniánský konvent byl založen již Přemyslem Otakarem II. Fundace kláštera však pochází až od krále Václava II. z roku 1287, jak vyplývá z dochované stvrzovací listiny pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Dostalo se i schválení papežem Mikulášem IV. a generálem augustiniánů, Klementem z Auximo. Zprávy z konce 14. století dokládají, že v roce 1379 bylo povoleno vybírání almužen na dokončení stavby klášterního kostela, patrně jeho trojlodí. Konvent roku 1420 zničili husité, řeholníky většinou zabili a klášterní komunita tím načas zanikla. Chrám ale zůstal neporušen.

První řeholníci se v silně zmenšeném počtu vrátili po roce 1434 a v rozvalinách si zřídili tzv. skromný příbyteček. Roku 1499 byl při požáru města konvent opět poničen, ale chrám opět zůstal jakoby zázrakem ušetřen. Poslední řeholník jménem Jan, odešel v roce 1530 do svého rodného Horšovského Týna a konvent tak zůstal osiřelý. Majetek kláštera s kostelem předal roku 1534 Ferdinand I. obci do zástavního držení. Listy Karla z Liechtensteinu z dubna 1621 nařizovaly obci vrátit někdejší majetek klášteru, ale také vybudovat znovu zbořený konvent a předat mu majetek bývalého domažlického primase. Tím se augustiniáni vrátili do Domažlic. Do města záhy přišli první bratři, jejichž představeným se stal Hendrick Schoeller, pocházející z Nizozemí. Augustiniánům trvalo delší čas, než byli schopni obnovit své někdejší sídlo ve zděné podobě. Zpočátku pobývali ve Voprchovském domě na náměstí. S výstavbou konventu se začalo až roku, za převora Niklase Puchnera. V říjnu 1674 pak došlo ke slavnostnímu uvedení 89 řeholníků do prvního nově vystavěného křídla konventu. Tím bylo křídlo východní. Severní strana tehdy zůstala ještě dřevěná, její výstavbu zdržely úpravy kostela. V roce 1681 byl opraven hlavní vstupní portál kostela. Domažličtí augustiniáni se však nesoustředili jen na duchovní správu. V listopadu 1682 začali za přispění obce s výukou v humanitních třídách.

Požár který vypukl na jaře v Domažlic se patrně Konventu vyhnul a tak mohl být kostel vyzdoben sochou sv. Augustina. Město ale nemělo dostatek prostředků na vydržování školy, proto byla roku 1686 zavřena. V roce 1699 došlo k zazdění původně otevřených arkád neúplného rajského dvora. Odkaz manželů Hoffmannových, zemřelých v roce 1703, dovolil augustiniánům pomýšlet na budování dalšího konventního křídla, vedeného při kostele od právě upravené sakristie k městským hradbám. Roku 1707 provizorní severní křídlo zaniklo a konvent sestával ze dvou zděných budov. Kostel roku 1708 získal varhany a později i novou kazatelnu. Roku 1728 byla opět obnovena škola o čtyřech humanitních třídách, která přetrvala do josefínských reforem. V roce 1741 došlo k opravám kostela, který mohl být již 28. září tohoto roku opět posvěcen. V roce 1744 postoupila domažlická obec konventu část hradeb, aby mohla být dostavěna poslední křídla, jež by uzavřela dvůr do čtverce. Začalo se základy západního křídla za použití kamene z hradeb. Plány nového křídla měl údajně vyhotovit Kilián Ignác Dientzenhofer, který tehdy působil v Domažlicích. Roku 1746 došlo k položení základního kamene posledního severního křídla. Následujícího roku ale město zachvátil požár.

Za dva roky byl klášter opět pod střechou a pozornost se soustředila na interiéry. Budování severního křídla uzavřela výzdoba refektáře z roku Došlo i k výstavbě nové školy v těsném sousedství konventu, rozšířené o další dvě třídy na gymnasium. Roku 1767 došlo k položení základního kamene nové gymnasiální budovy, dokončené až roku Kostel po požáru 1747 již ale nebyl patrně zcela obnoven podle údajného Dientzenhoferova projektu, ale získal jen provizorní úpravu. Větší renovace proběhla po roce 1770, do roku 1774 proběhla jen obnova někdejšího presbyteria. Po sedmi letech bylo gymnasium tereziánskou reformou změněno na hlavní normální školu. Klášter zrušen nebyl díky svým aktivitám, nicméně musel omezit počet řeholníků. Přesto byl roku 1808 v klášteře prvně zaveden i noviciát. Kostel byl znovu upravován. Roku 1843 zanikla pozoruhodná zeď před kostelem, která nesla tehdy sto let staré barokní sochy Františka Ringelhahna. Zeď do té doby ohraničovala hřbitov. Sochy se následně přemístily na nově vybudovanou zeď. Koncem 19. století pobývali v klášteře již jen dva bratři s kněžským svěcením. Roku 1950 komunisté konvent násilně zrušili. Poté zde sídlila lidová umělecká škola.

Znovu byl klášter obnoven roku 1990, kdy došlo k celkové rekonstrukci areálu. Roku 1993 došlo k obnově refektáře, který je jako dříve využíván k výstavním účelům. Konventní kostel si přes četné mladší úpravy zachoval v základní dispozici gotický charakter, který prozradí především vnější opěráky a jeho polygonální závěr. Gotický vzhled změnily barokní přizdívky, vytvářející mezi opěrnými pilíři konklávně projmuté plochy. Kostel doplnila nová klasicistní věž, zvonice a jižní předsíně. Zmizely opěráky lodi a bočních lodí. Proměnila se také podoba oken, které dnes mají barokní tvary. Fasády člení lisenové rámce, které pocházejí asi až z klasicistní úpravy. Středověký chrám měl podobu halového trojlodí, které bylo odbouráno. Roku 1648 patrně došlo k odstranění klenby v lodi. Proto je dnes kostel pouze jednolodní, zaklenutý plackami. Zařízení většinou pochází z doby po roce Konvent se skládá ze čtyř křídel obklopujících střední dvůr s ambity. Nejvýstavnějším prostorem je refektář. Ten se nachází v přízemí severního křídla. Zaklenut je valeně se třemi štukovými zrcadly, doplněnými freskami Františka Julia Luxe 524. Malby zobrazují scény ze života sv. Tomáše z Villanovy a sv. Mikuláše Tolentinského.