Měšťanské domy v Horšovském Týně jsou kvalitou porovnatelné s těmi domažlickými. Tyto stavby jsou soustředěny okolo dnešního náměstí Republiky. Jejich charakter odpovídá parcelaci z období vrcholné a pozdní gotiky. Původně se jednalo o podsklepené zděné městské domy s jednotnou dispozicí s dolním a horním mázhauzem. Na středověký původ domů neupomíná pouze jejich dispozice, ale i četné architektonické prvky v podobě gotických pravoúhlých oken a hrotitých portálů (např. dům čp. 99). Další výraznou epochou, jež zformovala podobu domů, byla nepochybně renesance. Umění renesance reflektuje dům čp. 105 umístěný v západní části náměstí u bývalé městské brány. Z domu vystupuje charakteristický věžovitý rizalit. Dalším specifickým rysem stavby je odstupňovaný štít. Renesanční elementy uchovávají i ostatní domy v podobě hřebínkových kleneb a portálů (čp. 9). Na baroko a rokoko upomínají domy umístěné při středověkých hradbách v severní části náměstí. Tyto stavby obsahují mansardové střechy a malebnou štukovou ornamentovou výzdobu z 2. poloviny 18. století.

V Horšovském Týně vzniklo opevnění v polovině 14. století, tedy v době působení arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Stojí za zmínku, že hlavní prvky ve století předešlém představovaly hrad a opevněný kostel sv. Apolináře. Součástí nového opevnění byly dvě brány a fortna. Hradba byla zesílena baštami a věžemi, které se dodnes nedochovaly. Na starších vyobrazeních se jeví jednou jako válcové, jednou jako hranolové. Na rozdíl od Domažlic je zde dochován úsek hradby na severní straně města, který dosahuje výšky až 8 metrů. Zachoval se i hluboký příkop, který kromě města obklopoval i část bývalého hradu. Ze dna severního příkopu vystupuje základové zdivo hranolové stavby, která byla patrně součástí parkánové zdi. V průběhu času hradby přirozeně chátraly. Zajímavé je, že na počátku 18. století Trauttmansdorffové měšťany nabádali k tomu, aby středověké opevnění udržovali v dobrém stavu.

Horšovským Týnem procházela stará stezka ve směru jihozápad severovýchod . Tato cesta byla střežena výše zmíněnými branami. Dolní brána se nacházela přímo pod areálem hradu na jeho jižní straně mezi domy čp. 105 a 121. Tato původní gotická stavba existovala byla posléze zbořena. Podle vyobrazení v kapli kostela sv. Apolináře je patrné, že tuto bránu chránily dvě hranolové věže s jehlancovými střechami. Pozůstatky Horní brány se nachází na severovýchodě města pod kapucínským klášterem. Budova vznikla koncem 14. století a jako mohutná hranolová věž je zachycena ve vyobrazení v hradní kapli. Tomu odpovídá i Wernerovo znázornění z poloviny 18. století 92. Věžová stavba se nedochovala, ale fragmenty předsunuté části brány jsou dodnes viditelné na domu čp. 1. Tato předsunutá část byla s hlavní branou spojena koridorem. Za zmínku stojí i branka, které se nachází ve východním nároží náměstí. Ačkoliv je dnes nejvíce zachovalou branou ve městě, nebyla zapojena do linie opevnění města. Je ale možné, že představuje součást staršího opevnění z počátků města. Branka spojovala náměstí s řekou Radbuzou patrně prostřednictvím fortny. Jedná se o dvoupodlažní stavbu, která spojuje protilehlé domy čp. 57 a 58. Nad segmentovým průjezdem s valenou klenbou se nachází místnost, která je taktéž valeně klenutá. Hrotitá střecha má špici s korouhvičkou a hvězdou. Pozůstatky Horní brány se nachází pod kapucínským klášterem.

Závěrem nelze opomenout také radnice v Horšovském Týně. Ta patrně představuje nejvýznamnější zachovalou raně novověkou radnici Domažlicka. Pro didaktické cíle je rozhodně využitelná jako objekt, který upomíná na zlatou éru města v 16. století. Za učebnicové architektonické prvky můžeme považovat pozdně gotická okna a portál, barokní mansardovou střechu i v nice umístěnou sochu.