Patrně nejvýznamnější regionální panské sídlo představuje renesanční hrad v Horšovském Týně. Původně se jednalo o biskupský hrad, kterému předcházel opevněný biskupský dvorec (neboli týn). Hrad vznikl okolo poloviny 13. století. První zmínka o něm pochází až z 80. let téhož věku. Za arcibiskupů Arnošta z Pardubic a Jana z Jenštejna došlo k dílčím úpravám. Za husitských válek přešel do rukou šlechtických rodů. Nejvýznamnějšími vlastníky byli Lobkovicové, kteří hrad získali roku Po katastrofě, kterou přinesl požár roku 1547, byl honosně přestavěn v renesančním slohu. Po třicetileté válce přešel do rukou Trautmansdorfů, kteří udržovali jeho renesanční autenticitu.

Následné úpravy byly nevýrazné a v 19. století došlo k novorenesančním úpravám, které jsou spojeny s architektem Josefem Schulzem. Archeologický výzkum objasnil počátky hradu. Mimo jiné byly odkryty i zbytky opevnění biskupského dvorce, jehož součástí byla jednolodní kaple s pravoúhlým závěrem. Budoucí hradní areál přirozeně integroval do svých nových budov i tuto sakrální stavbu. Vybudování hradu bylo otázkou několika fází. Jako první vzniklo západní křídlo s jihozápadní věží, přičemž obrana areálu byla zajištěna provizorním opevněním z bývalého dvorce. V druhé fázi vznikla severozápadní věž, která byla připojena k západnímu křídlu. Analogická věž na jihovýchodě vyrostla nad hmotou výše zmíněné kaple. Ve třetí fázi konečně vznikla hlavní hradba a zřejmě i hranolová věž v severovýchodním nároží. Z opevnění bývalého dvorce se stal parkán. Později patrně vzniklo křídlo i na východní straně. Drobné pozdně gotické doplňky jsou přítomné v západním paláci. Podél severní hradby byly zřejmě umístěny arkády. Když byl dokončen, představoval horšovskotýnský hrad takřka dokonalou ukázku středoevropského kastelu. Obranný systém byl relativně důmyslný. Do hradu se vstupovalo patrně z náměstí. Dále bylo nutné skrz parkán po jižní straně obejít jádro, jehož vchod byl umístěn v západním křídle. Tyto kvality by rozhodně podpořilo, kdyby věže vystupovaly z hmoty obvodové zdi, čímž by se staly věžemi flankovacími.

I tak horšovskotýnský hrad představoval na poměry 13. století výstavný objekt s dobrými obrannými kvalitami. Nejvýznamnější pozůstatek ze středověkého hradu představuje náročná raně gotická kaple Nejsvětější Trojice ze 13. století. Jedná se o kapli umístěnou v bývalé jihozápadní věži, což už představuje první unikátní vlastnost, neboť se s takto umístěnými kaplemi setkáváme v širším měřítku až ve století následujícím a obsahuje dva portály, z nichž první představuje hlavní vstup a druhý vede na schodiště. Ačkoli je kaple jednolodní, její vnitřní členění je poněkud komplikované. Pomocí dvou sloupů a složitého klenebního obrazce prostor vyústil v trojlodní závěr, který je osvětlován třemi hrotitými okny. Podobný obrazec byl využit i v západní části kaple. Kaple byla patrně dokončena v 60. letech 13. století 123. V kontextu vývoje nejen českého, ale i evropského vývoje architektury hradních kaplí je unikátní trojosý závěr kaple, na 13. století, kdy převládaly polygonální či rovné závěry, zcela osamocený svým provedením. Co se týče biskupských hradů následujících staletí, nebyla kaple v Horšovském Týně svoji kvalitou překonána. Trendem u (arci)biskupských sídel ve 14. století byly spíše malé soukromé kaple.