Vydejte se do míst kde žili a loupili grázlové!
Už jste se někdy setkali s Grázlovým mlsem? Byť to není nic jiného než plněné brambory, přesto má tento pokrm svůj příběh. A nemusíte za příběhem tohoto pokrmu až někam na pomezí Čech a Moravy. Stačí když se poté vydáte do míst kde žili a loupili podobní grázlové!
Na hrad Skála. Ten pak od Staňkova nebo Holýšova není daleko.
Ingredience
6 větších brambor
300 g salámu Vysočina
200 g slaniny
200 g sýru niva
150 ml smetany ke šlehání
3 stroužky česneku
zelenina na oblohu
Příprava
Brambory lehce povaříme, částečně zchladíme a rozkrojíme na poloviny. Každou lžičkou vydlabeme a naplníme připravenou směsí. Tu vytvoříme z nastrouhaného salámu, sýru a smetany. Na jednotlivé brambory pak pokládáme plátky slaniny. Nakonec je položíme na pekáč, zakryjeme alobalem a zapečeme v troubě. Mls podáváme se zeleninovou oblohou.
Příloha
Zeleninová obloha.
Původní receptura
Snadné
Zapečeme v troubě
O hradu Skála
Romantická zřícenina uprostřed hlubokých lesů, hrad Skála u Přeštic. Hrad byl sídlem rodu Švihovských z Rýzmberka. Na přelomu čtrnáctého a patnáctého století byl několikrát obléhán a při jeho obléhání v roce 1399 bylo poprvé zmíněno použití palné zbraně v Čechách.
První písemná zmínka o hradu Skála pochází z roku 1318, kdy se nacházel v držení Viléma z Rýzmberka. Na přelomu čtrnáctého a patnáctého století byl hrad několikrát obléhán. Při jeho obléhání v roce 1399 bylo poprvé zmíněno použití palné zbraně v Čechách. Po husitských válkách význam hradu jako panského sídla upadl. Po nějakou dobu byl ještě udržován, ale v první polovině šestnáctého století byl definitivně opuštěn a změnil se ve zříceninu. Protože se na hradní zřícenině ještě v 17. století ukrývali loupežníci, byl hrad následně roku 1655 úmyslně pobořen. Stavba byla v mnoha ohledech unikátní a má i několik prvenství. „Hrad Skála je jeden z mála takzvaných dvojhradů, tedy hradů, které mají dvě hradní jádra. Další podobný dvojhrad bychom našli až v jižních Čechách, téměř na hranici s Vysočinou, a to je hrad Choustník. Dalším unikátem je to, že při dobývání hradu v roce 1399 je tady poprvé písemně zmíněno použití palné zbraně v Čechách. Konkrétně se jednalo o obléhací dělo, takzvanou bombardu. Tím ale výčet unikátů nekončí. „Při třetím obléhání Skály v roce 1413 tady pod hradem velitel obléhatelů Jan Hájek z Hodětína vydal vůbec první známý český vojenský zákoník. Ani název hradu není tak docela obvyklý, protože v minulosti bylo v módě pojmenovávat i české hrady německy, tedy s koncovkami stein, berg či burg. Hrad Skála měl ale po celou dobu své existence stále český název, a to dokonce i v latinských a německých pramenech.
Dnes se romantická zřícenina hradu Skála nachází v krásné bučině. Zřícenina hradu je protkaná pěšinkami, které vás zavedou na zdi zříceniny i do různých zajímavých zákoutí. Pěšinky jsou povětšinou strmé, ale jejich zdolávání stojí za to. Z některých míst je krásný pohled na zříceninu hradu, jindy zase vidíte do dálky daleké. Byť je výhled zastíněn stromy, je moc krásný. O zřícenině hradu Skála se traduje, že kolem ní mají pobíhat rozličné obludy, které nejsou vidět každému. Jsou to strážný duch Hlehlehel a jeho přítel Vzehlehel, kteří se objevují v rozličných podobách. Ukazují se jako kněží, trpaslíci s vysokou čepicí na hlavě, někdy jako medvědi a mají dokonce i mnoho dalších podob. Protože se u zříceniny hradu objevují pouze v noci, nedoporučuje se na zřícenině nocovat. A popravdě, pokud svítí sluníčko je zřícenina hradu Skála krásná. Jakmile se ale zatáhne, veškerá romantika je pryč. Pohltí vás energie která zde není úplně příjemná a máte pocit tísně. Nocovat zde přes noc, může být jen pro opravdu otrlé. Nejspíše je to dáno temnou minulostí hradu. Kdo ví co vše se zde mezi zdmi hradu odehrávalo. Určitě zde cestovat povozem jako samotný kupec po lesních cestách 15. a 16. století, kdy byl hrad často obýván loupežníky, mohlo znamenat nejen loupež, ale také jistou smrt. Dalo by se říci, že je toto místo tímto nasáklé. Možná i proto v polovině 17. století vydal císař rozkaz k jeho konečné demolici. Zřícenina hradu Skála je přesto moc pěkné místo, které rozhodně stojí za vidění. Kousek od hradu, u obce Zálesí, je na začátku lesní cesty parkoviště, kde se dá pohodlně zaparkovat.
Kdo byl Grázl?
Kdo byl Johann Georg Grasel? Lupič a vrah? Nebo oběť své doby a neutěšených sociálních poměrů? Legendární loupežník, jehož věhlas došel až tak daleko, že se jeho jméno začalo užívat k označení všech podobných mizerů, a to nejen v češtině, ale také v němčině.
Ať už tak či onak, prostě pěkný grázl to být musel! Za dob napoleonských válek Grasel kradl, loupil a zabíjel na pomezí jižních Čech, Moravy a Rakouska. Přišel na svět 4. dubna 1790 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic. Jeho otec Thomas Grasel byl pohodný čili ras. A to bylo sice obecně prospěšné, avšak opovrhované povolání. Otce za krádeže zavřeli na deset let na Špilberk, když byl Jan Jiří ještě malý. Poprvé šel do vězení, když mu bylo devět let. Za krádež mouky. Odseděl si čtrnáct dní a dostal výprask metlou. Pak už to byly oupeže, loupežná přepadení, vraždy. A hlavně brutální násilí. Grasel a jeho kumpáni se s nikým nepárali. Co nakradli, to hezky rychle propili. V listopadu roku 1815 se zátahu na Grasela zúčastnily stovky lidí. Tou dobou byli jeho kumpáni už většinou ve vězení a on sám se už třetí týden skrýval, protože měl omrzlé nohy a nemohl utíkat. Jako štvaná zvěř. Rakouským úřadům se přihlásil práskač, jistý David Mayer z Prostějova, vandrák a příležitostný zloděj a lstí jim pomohl Grasela dopadnout. Soudní proces se konal ve Vídni a táhl se tři roky. Odsouzeno bylo 66 zločinců včetně Grasela staršího. Ten putoval na doživotí na Špilberk, Regina Graselová zemřela v dubnu 1817 ve vězeňské nemocnici. Ráno 31. ledna 1818 byl Jan Jiří Grasel známý též pod jménem Hansjágr či Niklo ve městě Vídni veřejně popraven, a to za dvě vraždy a přes dvě stě loupeží a krádeží. Na popravu přišel šedesátitisícový dav. A poslední slova grázla Grasela prý byla: „Ježiš, tolik lidí“. Mörtersdorfský hostinec Graselwirtin, kde Grasela četníci dopadli, z jeho popularity žije dodnes. Na rakousko-českém pomezí se můžete projít po několika turistických naučných stezkách, které vás povedou po Graselových stopách.
Skutečnost, že byl Grasel nakonec odsouzen k smrti, nespočívala ani tak v závažnosti deliktů, které mu mohly být skutečně prokázány, ale spíš ve zvláštnostech soudního řízení? (bylo to čistě vyšetřovací řízení, nebyla oddělena funkce soudce a žalobce, obviněný byl objektem a byl povinen učinit přiznání, právo obhajoby bylo velice omezené, soudní řízení bylo tajné, písemné a nepřímé, nezávislost soudců nebyla zaručena), vyšetřovací spis měl 1378 listů a 1185 příloh. Stejně jako mnoha jiným loupežníkům byly také Graselovi v literatuře propůjčeny rysy Robina Hooda. K relevantním okolnostem je třeba dodat: zvláštní péče o chudé: Neexistují žádné zmínky o Graselově slitování s chudými lidmi, nebo vůbec o podpoře chudých z kořisti uloupené bohatým. Boj proti vrchnosti: Delikty proti vrchnosti téměř nebyly spáchány. Rovněž delikty, které jsou obzvláště charakteristické pro 18. a 19. století (žebrání bez povolení, určité formy prostituce, pohusovské chování vůbec), jsou pro případ Grasel bezvýznamné, mnohem více se jedná o tradičně penalizované jednání. ,,Gegenkultur“: Chybí také všechna označení pro existenci ritualizovaného sociálního rebelantství.