Vydejte se do některého z přírodních parků

Přírodní parky Českého lesa a Šumavy

Foto: Archiv Region Chodsko

Příroda přírodě

Lesy se svými tůněmi, potoky, mokřady a kopci, které se vyvíjejí podle svých vlastních zákonů v neomezenou lesní divočinu. Ta je domovem vzácných zvířat, jako jsou rys, vydra a nebo tetřev hlušec.

Zřizováním přírodních parků se sleduje cíl zachování původních částí krajiny jako přírodního dědictví dalším generacím. Příroda se má v přírodních parcích vyvíjet bez lidských zásahů ve své prapůvodní dynamice. Návštěvníkům nabízejí šanci zažít přírodu, která prakticky není ovlivněná člověkem a poznat přirozený průběh jejího vývoje. Vydejte se proto do některého přírodního parku a objevte bohatství jedinečné přírody, která v sobě snoubí různorodost příhraniční krajiny. Přírodní parky jsou pak vhodné i pro rodiny s dětmi anebo ty, kteří hledají klid a chtějí si odpočinout od městského ruchu. Volné dny tu můžete trávit delší túrou, malou procházkou, lenošením u místních rybníků a nebo si můžete zvolit některou z cyklotrasy, které návštěvníky vedou po malebných zákoutích zdejší přírody. Návštěva některého z přírodních parků může být rozmanitá a plná zážitků.

Potok Zubřina

Zubřina meandruje lučinatou krajinou, úzkým, často zarostlým korytem.

Zubřina je pravostranný přítok řeky Radbuzy v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Délka říčky činí 33,2 km. Plocha povodí měří 213,7 km². Říčka pramení západně od obce Pelechy v nadmořské výšce 552 m. Nejprve teče na severozápad k Pasečnici, kde zadržuje její vody Pasečnický rybník. Od hráze rybníka směřuje tok na sever, protéká přírodním parkem Zelenov.

Vodní svět na Kolmu

Naučná stezka Vodní svět s pozorování bobrů v Českém lese.

Chráněným bobrům a dalším živočichům je věnována naučná stezka Vodní svět v CHKO Český les. Zároveň přibližuje jedinečný vodní ekosystém dlouhodobě nevyužívaných vodních nádrží Na Kolmu u Lesné na Tachovsku.

Když přijdete na Kolm otevře se před vámi soustava lesních rybníčků, na jejichž břehu stojí zbytky panského dvora. Lidé zde žili stovky let a díky jejich činnosti toto místo vzniklo. Nyní si ho příroda bere zpět. Kolm byl obydlený dlouhá století. Zdejší skelmistři v místní huti dodávali skleněné okenní čočky třeba pro tachovský kostel. Postupem času se ze sklářské osady stal panský dvůr s několika chalupami. Políčka zde byla bohužel neúrodná a tak se Kolm začal opět zalesňovat a dvůr sloužil jen lesním dělníkům. Na začátku 20. století zde baron Jan Širtingár (poslední majitel Lesné) nechal vystavět soustavu rybníků pro chov pstruhů. 2. světová válka však lidi z těchto míst vyhnala a příroda si začala brát zpět co jí člověk vzal. Neobhospodařované rybníky začaly zarůstat osikou, vrbou a staly se útočištěm vzácných obojživelníků. Díky tomu se staly přirozenou součástí divoké příhraniční krajiny. Nakonec si sem našel cestu i náš největší hlodavec - bobr evropský.

Na Kolmu se usídlila bobří rodina v roce 2005 a od té doby zde žije ve velkém vodním hradu, který si vystavěla na jednom z rybníků. Když se posadíte do pozorovatelny a budete tiše vyčkávat, dost možná bobry spatříte i vy. K bobří stezce se nejlépe dostanete pěšky z obce Lesná po modré a žluté turistické značce. Cesta je z centra obce dlouhá cca 4 kilometry a může být pro děti náročná. Po trase se navíc díky informačním tabulím dozvíte něco historii místních skláren, brusíren a leštíren.

Lesní rašeliniště Podkovák

Naučná stezka rašeliništěm Podkovák

V Chráněné krajinné oblasti Český les je zpřístupněno vzácné rašeliniště Podkovák. Přírodní rezervace Podkovák je maloplošným zvláště chráněným územím nacházejícím se na jihozápadním svahu vrchu Podkovák přibližně 2,5 km od obce Lesná v Kateřinské kotlině, okres Tachov.

Rezervace má rozlohu 5,63 hektaru a nachází se v plochém sedle v nadmořské výšce 705-710 metrů nad mořem. Nejsnáze se k ní dostaneme po jiné okružní naučné stezce po okolí Lesné. Vyvrcholením stezky je zastřešená plošina s výhledem na několik drobných menších jezírek obklopených typickou vegetací. Stezka je doplněna několika informačními tabulemi, které seznamují s místní florou a faunou a zároveň návštěvníka poučí, co to vlastně rašeliniště je. Povalový chodník naučné stezky vás zavede do blatkového boru se vzácnými druhy rostlin, spatřit zde můžete například kyhanku sivolistou, šichu černou, klikvu bahenní i masožravou rosnatku okrouhlolistou. Na informačních panelech se můžete dozvědět zajímavé informace o životě v rašeliništi, prohlédnout si unikátní fotografie, nebo se inspirovat pro výlety na další zpřístupněná rašeliniště na Šumavě a ve Slavkovském lese. Trasa končí zastřešeným odpočívadlem s vyhlídkou na rašelinná jezírka.

Vzácní i běžní zvířecí obyvatelé Českého lesa

Fauna Českého lesa má typicky středoevropský ráz, vyskytuje se zde středohorská a podhorská zvířena nižšího lesního pásma.

Poznejte plaché opeřence Oblasti Českého lesa

Ptáci jsou zde tou nejnápadnější, nejpestřejší a nejhlasitější součástí přírody, která člověka od pradávna fascinuje. Možná právě proto, že se dají tak snadno pozorovat.

Skryté krásy Oblasti Českého lesa

Když se jaro přihlásí o slovo, zdejší louky i lesy rozkvetou do plné krásy.

Ticho a klid, kde nejdete sami sebe

Foto: Archiv Region Chodsko

Výletní tipy do podhorské krajiny Českého lesa

Pěšky nebo na kole po Českém lese

Poznejte ochranu přírodního bohatství Českého lesa

Přírodní park není izolovaná jednotka, ale vždy zůstane součástí daného regionu

Túra a bezpečnost

Jak se připravit na túru a nepodcenit rizika

Vydejte se na Šumavu

Foto: Archiv Region Chodsko

Národní park Šumava

Zabírá nejkrásnější, nejvyšší a přírodovědně nejhodnotnější části tohoto pohoří. Rozprostírá se v poměrně úzkém, ale téměř 70 km dlo hém pásu ležícím při německé a rakouské hranici od Železné Rudy po Zadní Zvonkovou. Tvoří jádro Šumavy a vznikl vyčleněním nejhodnotnějších území z původní rozsáhlé CHKO Šumavy.

Turistika na území NP a CHKO

Příslušné zákony a vyhlášky stanoví také stupně ochrany pro každou kategorii - co je anebo není dovoleno apod. Běžný, odpovědně a k přírodě ohleduplně se chovající turista si však nemusí dělat žádné velké starosti s pohybem v národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Přesto jsou zde v NP a CHKO omezení , vztahující se na návštěvníky. (Naprostá většina omezení se totiž týká hlavně stavebnictví, lesnictví, myslivosti, rybářství a různého podnikání.) Turisté rekreanti tedy na území NP a CHKO nesmějí pouze:
a) tábořit a rozdělávat oheň mimo místa k tomu vyhrazená se souhlasem orgánů ochrany přírody; vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace;
c) pořádat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánů ochrany přírody;
d) provozovat horolezectví, paragliding a jízdu na kole mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánů .hrany přírody;
c) sbírat rostliny (kromě lesních plodů), odchytávat živočichy a měnit dochované přírodní prostředí. Zvláštní ustanovení platí navíc pro I. zóny NP a CHKO. Zde je povolen pohyb návštěvníků pouze po značených turistických trasách, vstup do terénu mimo tyto komunikace je zakázán.

Národní park Šumava

Od r. 1990 se území Šumava, NP Bayerischer Wald i CHKO Šumava stala součástí celosvětové sítě biosférických rezervací UNESCO. Celé území NP náleží ke geomorfologickému celku Šumava, a t od SZ k JV k podcelkům železnorudská hornatina, Šumavské pláně a Trojmezenská hornatina. Pohoří Šumava vytvářejí vzhledem k jeho stáří především metamorfované (přeměněné) horniny, zvláště ruly a svory, a hlubinné vyvřeliny, především žuly. Šumava je kra vyzdvižená nad okolní krajinu v době alpinského vrásnění. Zatímco směrem k Dunaji klesá mírně příkře, na naše území je pokles pozvolnější. Povrch Šumavy byl po dlouhá geologická období zarovnáván na parovinu, jejím nejrozsáhlejším zbytkem jsou Šumavské pláně, nejrozsáhlejší gemorfologická jednotka pohoří. Horské hřbety, které z ní vybíhají k SZ a JV, jsou členitější a mají větší výškové rozdíly. Na jejich vzniku se podílela zejména zvýšená eroze vodních toků v obdob třetihorních zdvihů, která vymodelovala údolí a horské vrcholy. Povrch do dnešní podoby dotvořilo silné ochlazení ve starších čtvrtohorách. Vznikly menší karové ledovce a mrazové zvětrávání způsobilo ve vyšších polohách vznik vrcholových skalisek, mrazových srubů a srázů, balvanových moří a jiných tvarů reliéfu. Celkově má Šumava středohorský ráz bez velkých výškových rozdílů, převážně s oblými vrcholy. Chladnější a vlhčí podnebí ovlivnilo vznik četných rašelinišť, která nesou místní označení slatě. Celé pohoří pokryl souvislý komplex lesů, který dlouho tvořil těžko prostupnou hranici Čech. Počínaje 17 stoletím byl přirozený lesní porost, v němž se střídal smrk s jedlí, bukem a javorem, nahrazován smrkovými monokulturami, sic rychle rostoucími, ale snadno zranitelnými přemnožením kůrovce bekyně mnišky, a větrnými nárazy. Původní skladba lesa se zachovala jen v odlehlých místech.
Šumava byla osídlována poměrně pozdě. České obyvatelstvo se usadilo hlavně v jejím podhůří, zatímco vyšší části pohoří zalidnili němečtí kolonisté. Velké změny v přirozeném vývoji nastaly po 2. světové válce. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a obce se vylidnily. Po r. 1948 komunistický režim spustil "železnou oponu" — téměř celá Šumava se změnila na pohraniční pásmo nepřistupné civilním osobám. Zbylé obyvatelstvo bylo z centrálních částí Šumavy vystěhováno, opuštěné vesnice srovnány se zemí a z jádra Šumavy se stala zcela neobydlená oblast. Úplné uzavření nejcennějších částí pohoří mělo dvojznačný efekt. Na jedné straně se zde zastavil normální život včetně turistického ruchu, na druhé straně nepopulární uzavření paradoxně ochránilo přírodu před nepřeznivými vlivy lidských činností. I proto se zde zachovaly poměrně nedotčené části přírody, které přispěly k vyhlášení NP Šumava. Jeho hlavním posláním je především zachování charakteristického vzhledu celé krajiny, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a zachování či obnova samořídících funkcí přioidních systémů. Kromě toho NP plní funkce vědecké a výchovné a zajišťuje rozumné využití pro turistiku a rekreaci. Plocha NP Šumava je z hlediska ochrany přírody rozdělena na 3 zóny, v nichž platí přísná ochrana rostlinných a živočišných společenstev i celkového krajinného rázu. Nejcennější části jsou zahrnuty do 1, zóny, kde by měla být příroda ponechána přirozenému vývoji bez zásahů člověka. Pohyb návštěvníků je zde povolen jen po turisticky značených cestách. Turisticky jsou nejznámější PP Jezerní slať, PP Povydří, PP Pramen Vltavy, ale i další.

Kategorie chráněných území přírody

Stejně jako ve všech vyspělých státech světa, i v České republice platí určitá zákonná ustanovení na ochranu přírodních a krajinných hodnot. Pojďme se podívat na stručný výklad základních pojmů:
1. Národní park (krátce NP) je rozsáhlé území, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž neživá příroda, rostliny i živočichové mají mimořádný vědecký a výchovný význam v mezinárodním či národním měřítku. Vyhlašuje se zákonem schváleným oběma komorami Parlamentu ČR. V terénu jsou na přístupových cestách označeny zelenými tabulemi s velkým státním znakem a nápisem Národní park (a názvem).
2. Chráněná krajinná oblast (krátce CHKO) je rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky utvářeným reliéfem, s významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, popř. s dochovanými památkami historického osídlení (např. lidovou architekturou — roubená stavení apod.). CHKO jsou vyhlašovány nařízením vlády. V terénu jsou na přístupových místech označeny zelenými tabulemi a nápisem Chráněná krajinná oblast (a názvem).
3. Národní přírodní rezervace (krátce NPR) je menší území mimořádných přírodních hodnot, kde na typický reliéf a typickou geologickou stavbu jsou vázány ekosystémy význačné nebo unikátní v národním, popř. mezinárodním měřítku. Území v této kategorii vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí. V terénu jsou na přístupových cestách označeny zelenou tabulí s velkým státním znakem a nápisem Národní přírodní rezervace. Hranice jsou vyznačeny dvěma červenými pruhy o šířce 5 cm oddělené 5 cm širokou mezerou na stromech, sloupcích apod. po obvodu chráněného území, zpravidla jen v místech lomu nebo ohybu této hranice.
4. Přírodní rezervace (krátce PR) je menší území se soustředěním přírodních hodnot s ekosystémy typickými a významnými pro danou geografickou oblast. Území v této kategorii vyhlašuje příslušný krajský úřad nebo správa CHKO v oblasti své působnosti. V terénu jsou na přístupových místech označeny zelenou tabulí s malým státním znakem a nápisem Přírodní rezervace. Hranice jsou po obvodu vyznačeny stejně jako u NPR.
5. Národní přírodní památka (krátce NPP) je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický nebo geomorfologický výtvor, naleziště nerostů, zkamenělin nebo vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů v částech ekosystémů, s národním i mezinárodním eko-logickým, vědeckým či estetickým významem. Území v kategorii národní vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí ČR. V terénu jsou na přístupových cestách vyznačeny zelenou tabulí s velkým státním znakem a nápisem Národní přírodní památka. Hranice jsou po obvodu vyznačeny stejně jako u NPR.
6. Přírodní památka (krátce PP) je přírodní útvar zpravidla menší rozlohy (výjimečně na území NP nebo CHKO i velké rozlohy), zejména geologický nebo geomorfologický výtvor či naleziště vzácných přírodnin v částech ekosystémů s místním ekologickým, vědeckým nebo estetickým významem. Území v této kategorii vyhlašuje krajský úřad nebo správa CHKO v obvodu své působnosti. V terénu jsou PP vyznačeny Zelenou tabulí s malým státním znakem a nápisem Přírodní památka. Hranice jsou vyznačeny stejně jako u NPR.

Další chráněné části přírody

a) Přírodní park je zpravidla větší území sloužící k ochraně krajinného rázu před činností snižující jeho přírodní a estetickou hodnotu. V terénu jsou či spíše mají být vyznačeny na přístupových cestách tabulí s malým státním znakem nebo i s individuálním emblémem tohoto parku a s jeho názvem
b) Památný strom, skupina stromů nebo stromořadí. V terénu jsou vyznačeny zelenou tabulí s malým státním znakem a nápisem. Může je vyhlásit kterýkoliv orgán státní ochrany přírody.
c) Významný krajinný prvek (krátce VKP) je zpravidla přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Vyhlášení VKP přísluší kterémukoliv orgánu státní ochrany přírody.
d) Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů jsou takové druhy nebo i poddruhy, které jsou velmi vzácné, obecně ohrožené, vědecky nebo kulturně velmi významné. Jsou stanoveny Ministerstvem životního prostředí ČR.

CHKO ŠUMAVA

Šumava patří k věnci našich pohraničích pohoří, která lemují českou kotlinu. Horské pásmo probíhá v délce přesahující 125 km podél hranice našeho státu, který zde sousedí s rakouskou spolkovou zemí Horní Rakousko a s německou spolkovou zemí Bavorsko.

CHKO Šumava

Na našem území je Šumava rozdělena mezi Jihočeský a Plzeňský kraj, přičemž severní část připadající k Plzeňskému kraji je rozlohou větší než jižnější jihočeská část. Největší díl CHKO Šumava patří do geomorfologického celku Šumava a jen menší části přecházejí do geomorfologického celku Šumavské podhůří. Vlastní území Šumavy se člení na několik podcelků, z nichž území CHKO zabírá západní část Železnorudské hornatiny, severní část Šumavských plání, Boubínskou a Želnavskou hornatinu. Nejnižší polohy CHKO při vodní nádrži Lipno spadají do podcelku Vltavická brázda. Nejvyšší z nich je Boubínská hornatina, dosahující masivem Boubína největší nadm. výšky (1362 m). Boubín je nejen nejvyšším vrcholem CHKO, ale také nejvyšší horou v české části Šumavy ve vnitrozemí, mimo hlavní pohraniční hřeben. Většina běžných návštěvníků Šumavy si ani neuvědomuje, že přírodu tohoto nádherného pohraničního pohoří chrání nejen známější NP Šumava, ale že ten je obklopen CHKO Šumava. Ta tvoří jakýsi ochranný obal skrývající uvnitř nejcennější partie Šumavy, nad nimiž byl vyhlášen nejvyšší stupeň ochrany. Historie velkoplošné ochrany přírody Šumavy začíná v r. 1963, kdy byla zřízena CHKO Šumava na rozloze 163 000 ha, do značné míry zásluhou dobrovolné organizace Svazu pro ochranu přírody a krajiny Tis. Bylo to největší chráněné území přírody v celém tehdejším Československu. Když byl v r. 1991 vyhlášen NP Šumava na ploše 68 520 ha, který zahrnul nejhodnotnější přírodní partie Šumavy, byl po celém svém obvodu lemován „zbytkovým" CHKO Šumava o rozloze 94 480 ha. Obě velkoplošná chráněná území mají oddělené správy, i když sídlí na stejné adrese ve Vimperku.

Naučné stezky CHKO Šumava

NS Churáňov začíná i končí u hotelu Churáňov, je dlouhá 7 km a má 10 zastávek. (Informace o botanických, zoologických, lesnických, geologických i historických pozoruhodnostech této části Šumavy). Na trase je také lyžařský areál Churáňov, stejnojmenná meteorologická stanice a řada pěkných výhledů do okolí. )
NS Železnorudsko vede z centra Železné Rudy kolem železničního tunelu, přes sportovní areál pod Špičákem na Špičácké sedlo a před Hofmanky zpět do železné Rudy. Je dlouhá 14 km a má 12 zastávek (historie okolí, výhledy na Šumavu, za mimořádného počasí i na alpské vrcholky).
NS Stifterova stezka dostala jméno po významném šumavském spisovateli Adalbertu Stifterovi. Vede od jeho rodného domku v Horní Plané přes náměstí nad městečko k výhledům na Vodní nádrž Lipno i šumavské vrcholky a vrací se zpět k výchozímu místu. Délka okruhu je asi 4 km a má 7 zastavení.

Hodnota CHKO Šumava

Přírodovědná hodnota celého území byla oceněna tím, že celá CHKO Šumava ve své původní rozloze byla v r. 1990 zařazena mezi biosférické rezervace UNESCO. Jde tedy o velmi hodnotné části dobře zachovalého přírodního prostředí, nepříliš narušeného nepříznivými vlivy lidské činnosti. Patří sem například masiv Boubína, Černé i Čertovo jezero a další přírodovědně i turisticky cenné lokality. Je pravda, že povrch CHKO Šumava postrádá některé typicky horské prvky, které najdeme na území NP Šumava např. typické šumavské slatě nebo s výjimkou Ostrého (1296 m) v části u Hojsovy Stráže vrcholové skalky.

NS Boubínský prales

Na území CHKO Šumava bylo k 1. 1. 2003 vyhlášeno celkem 37 přírodních památek a rezervací. Nejznámější jsou Boubínský prales, Bílá strž i Černé, Čertovo jezero, a Velká Niva. Tato NPR leží asi 1 km od Lenory vlevo od silnice vedoucí na Volary. Je to údolní rašeliniště v nivě Teplé Vltavy s výskytem borovice blatky, kleče a podmáčených smrků. Význačné je tu také velké soustředění mravenišť. Rezervace byla vyhlášena v r. 1989 na rozloze 120,3 ha. (Přes silnici leží již v I. zóně NP Šumava podobné menší rašeliniště Malá Niva). NPP Blanice na nejhořejším toku stejnojmenné řeky, asi 5 km sv. od Volar (tur. nepřístupná) zahrnuje cenná společenstva luk, polí, lesů a vodních toků s evropsky významným výskytem perlorodky říční, neboť ta je velmi citlivou indikátorkou kvality vodního prostředí. Toto území bylo vyhlášeno jako chráněné v r. 1989 na ploše 296,4 ha a v r. 1992 rozšířeno o ochranné pásmo.

Rekreační aktivity

Líbezná šumavská krajina s výrazně středohorským charakterem je však i tak přírodovědní cenná a turisticky i rekreačně velmi přitažlivá. Mírně zviněná krajina pahorkatinného až vrchovinného typu bez velkých výškových rozdílů a lesy střídajícími se s loukami i pastvinami lahodí oku a lákají k túrám, procházkám či k projížďkám na kole. V CHKO leží také téměř celá lipenská vodní nádrž, je jasné, že většina rekreačních aktivit v oblasti Šumavy se soustřeďuje právě na jejím území. Zejména proto, že na vlastní ploše NP Šumava je nezbytné tyto činnosti poměrně přísně usměrňovat, aby nebyly narušeny nejcennější části přírodního prostředí Šumavy. Z charakteru a vymezení CHKO vyplývá, že ve srovnání s NP Šumava má menší lesnatost, větší zastoupení zemědělsky využívaných ploch a hustší osídlení. Přesto se na území CHKO nacházejí velké lesní komplexy, zejména v masivu Boubína, ve vojenském prostoru Boletice i jižně od lipenské přehradní nádrže. Většinou jde o druhotné smrkové monokultury, zatímco přirozená skladba lesů se vyskytuje jen ojediněle, např. v NPR Boubínský prales. Neživá i živá příroda v CHKO jsou v podstatě podobné jako v NP, postrádají pouze některé vysloveně horské prvky vyskytující se v nejvyšších hřebenových polohách Šumavy. Na území CHKO Šumava také leží veřejnosti nepřístupný vojenský výcvikový prostor Boletice, zaujímající podstatnou část želnavské hornatiny včetně nejznámějšího vrcholu Knížecí stolec (1226 m), Tato oblast slouží i po omezení počtu bývalých vojenských újezdů v 90. letech 20. stol. jako výcvikový prostor české armády. Ochrana přírody zde má zvláštní režim, ale turisticky je oblast v současnosti nevyužitelná.

Přírodní parky Šumavy

Foto: Archiv Region Chodsko

Příroda, ticho a samota

Foto: Archiv Region Chodsko

Jak se připravit na túru a nepodcenit rizika

Tyto informace můžete využít také pro túru na Zlaté stezce, Bavorské cestě nebo celkovou turistiku. Abyste si mohli svou túru opravdu užít a vydat se tak na výlet, věnujte pozornost následujícímu doporučení. Jenom tak můžete předejít případným problémům a nečekaným situacím.

Bezpečnost je na prvním místě

Turistika patří k těm nejoblíbenějším volnočasovým činnostem v Česku i Bavorsku. Ať už jste sami nebo ve skupině s rodinou nebo s přáteli, je třeba počítat s tím, že každý výlet s sebou přináší i různá rizika. Především v případě, že je trasa špatně naplánována nebo se na ni vydáváte úplně neplánovaně. Proto než se na nějakou trasu nebo cestu vydáte, dopředu zvažte své možnosti.

• Pokaždé si položte otázku, zda je pro vás vybraná trasa nebo cesta odpovídající
• Každou trasu si přesně naplánujte (mapy, informace z místa) a neopouštějte značené trasy tak, abyste pořád věděli, kde se právě nacházíte
• Pokud je to možné, nevydávejte se na trasy nebo cesty sami
• Informujte někoho o tom, kdy se na trasu vydáváte a jaký je její cíl
• Neodbočujte z naplánované trasy nebo cesty
• Vaše tempo přizpůsobte fyzické kondici

Zvládněte trasy se správnou přípravou a vybavením

• Začněte lehčí trasou na které si otestujte vaši tělesnou zdatnost
• Naplánujte si své etapy podle svého stavu a schopností
• Nepospíchejte, rozdělte své síly velmi dobře, udělejte si dostatečné přestávky
• Jsou tu velmi dlouhé úseky, proto počítejte s tím že občerstvení není všude k dispozici
• Pro turismus na dlouhé vzdálenosti je samozřejmé, že je potřeba mís s sebou dostatek nápojů (a občerstvení)
• Oblečte se vhodně na výlet, noste odolné a prodyšné oblečení vhodné pro počasí
• Oblečení by vás mělo vždy chránit před možným deštěm a chladem nebo sluncem a teplem.
• Zjistěte si všechny potřebné informace o počasí, promoknout a nastydnout můžete opravdu rychle
• V případě vysokých teplot vás žádáme, abyste se předem informovali o počasí
• Myslete také na klobouk a především na dostatečné zásoby pití, vyhnete se tak ztráty tekutin
• Nízká pohoří také často připravují meteorologická překvapení, zřídka, dokonce i v červnu, může ve vyšších nadmořských výškách dojít k chladnému počasí
• Sandály, žabky, dokonce ani tenisky nejsou vhodné boty na výlet
• Nové turistické boty „rozšlápněte“ při kratších procházkách, než se vydáte na některou z tras
• Používejte turistické boty s ochranou kotníků a ujistěte se, že máte dobrý profil a přilnavost, protože po lijácích může být v lese, i v létě, velmi kluzko na kořenech, listech a kamenech
• Zejména na podzim mohou listy skrývat kameny, kořeny, hrboly a díry
• Přizpůsobte své chování příslušným podmínkám, jak meteorologickým, tak půdním
• Raději se vraťte, pokud se náhle změní počasí, padne mlha nebo se blíží bouřka
• Turisté milují přírodní pěšiny a stezky, ale to také vyžaduje nezbytnou pozornost, čím náročnější je velikost cesty
• Vždy byste měli mít u sebe balíček první pomoci, nebo dostatek svých léků
• Neotálejte s nalepením náplastí proti puchýřům a nalepte si ji včas
• Bez odpovídajícího vybavení nešplhejte na kameny a nelezte po skalách
• Vynechte před túrou jakýkoliv alkohol

Předejděte obavám z pobytu v zahraniční nemocnici

Bez pojistky se může účet za „běžné“ problémy vyšplhat až k několika tisícům.
Onemocnět na výletu, to je opravdová smůla. Nikdo si nepřeje strávit svoje vytoužené volno v posteli nebo dokonce v nemocnici. Platí především pravidlo, že bychom se na dovolené měli snažit nemoci či úrazu hlavně za každou cenu vyhnout. „Je důležité vzít v úvahu svůj aktuální zdravotní stav či užívání léků. Pokud si nejste jistí, doporučujeme se poradit se svým praktickým lékařem. Je přece lepší výlet o týden posunout než pak ležet v některé z nemocnic. Pro cestu za hranice si pak také nesmíte zapomenout sjednat cestovní pojištění. Rozhodně by jste se neměli spoléhat na to, že se nic nemůže stát. I při drobných obtížích je velkou výhodou mít uzavřeno cestovní pojištění pro léčebné výlohy. Nejenže tím lze předejít finančním nákladům, ale hlavně lze využít asistenčních služeb, které zajistí bezproblémové ošetření.

Pokuste se zachovat klid a předejte následující informace

V případě úrazu zachovejte klid. Pokud jste na příjmu, ihned přivolejte záchrannou službu. Jinak se snažte na sebe upozornit voláním o pomoc. Pokud je tma, vysílejte světelné signály. Vysílá se šest krátkých signálů v odstupu deseti vteřin. Vždy se udělá minutová přestávka a potom se postup zase zopakuje. Jako odpověď slouží tři světelné signály po dvaceti sekundách, které se také po uplynutí jedné minuty opakují.

• Určete polohu (např. Pomocí odpovídající aplikace)
• Co se stalo?
• Kdy se to stalo?
• Kolik zraněných?
• Kdo se hlásí?
• Počasí na místě?

Určete přesné umístění, např. pomocí aplikace „Nápověda v lese“

Body záchrany lesa jsou definovaná místa v lese, která k popisu bodů setkání používají souřadnice. V případě nehody mohou být tato místa setkávání použita ke komunikaci s pohotovostními službami obětí nehody nebo pomocníkem, aby bylo snazší najít místo nehody. S bezplatnou aplikací pro smartphony lze záchranná místa setkání rychle vyvolat také pomocí mobilního telefonu. Ve známých obchodech s aplikacemi je například aplikace „Nápověda v lese“ k dispozici ke stažení pro všechny operační systémy (Android, WindowsPhone a Apple iOS).

Více informací:

K zimním výletům

• Každá túra na sněžnicích musí být velice dobře připravena.
• Pokud existuje velké nebezpečí sněhu v lesích, nelze předvídat, kdy cestu zablokují padlé stromy.
• V zimě není každá značka turistické stezky vždy okamžitě rozpoznatelná.
• Vždy se na místě informujte o příslušných podmínkách a o tom, zda je plánovaná túra uskutečnitelná!

Léto bez starostí, aneb jak neztratit klid

Na společný výlet se často těšíme celé týdny dopředu. Abychom si jej pořádně užili, snažíme se všechno co nejlépe připravit a naplánovat, ale všichni dobře víme, že nikdy nejde všechno podle našich představ. Něco se nepodařilo tak, jak jste si představovali? Stalo se vám něco, na co jste nebyli připraveni? Hlavně nepropadejte panice a řešte vše s rozvahou. Není zkrátka možné se připravit na všechno. Pokud jste se na cestu pořádně připravili a nezapomněli jste ani na pojištění, nemáte se čeho bát. A i kdyby se třeba přihodilo něco, co s čím jste nepočítali zkuste se nečekané události postavit s úsměvem na tváři. Výlet je přece hlavně o odpočinku a načerpání dobré nálady, tak si ji nenechte zbytečně pokazit kvůli nějaké drobnosti. Z nepříjemné situace si vezměte ponaučení a buďte rádi, že jste ji společně překonali.