Vydejte se do některého z přírodních parků

Přírodní parky Českého lesa a Šumavy

Foto: Archiv Region Chodsko

Příroda přírodě

Lesy se svými tůněmi, potoky, mokřady a kopci, které se vyvíjejí podle svých vlastních zákonů v neomezenou lesní divočinu. Ta je domovem vzácných zvířat, jako jsou rys, vydra a nebo tetřev hlušec.

Zřizováním přírodních parků se sleduje cíl zachování původních částí krajiny jako přírodního dědictví dalším generacím. Příroda se má v přírodních parcích vyvíjet bez lidských zásahů ve své prapůvodní dynamice. Návštěvníkům nabízejí šanci zažít přírodu, která prakticky není ovlivněná člověkem a poznat přirozený průběh jejího vývoje. Vydejte se proto do některého přírodního parku a objevte bohatství jedinečné přírody, která v sobě snoubí různorodost příhraniční krajiny. Přírodní parky jsou pak vhodné i pro rodiny s dětmi anebo ty, kteří hledají klid a chtějí si odpočinout od městského ruchu. Volné dny tu můžete trávit delší túrou, malou procházkou, lenošením u místních rybníků a nebo si můžete zvolit některou z cyklotrasy, které návštěvníky vedou po malebných zákoutích zdejší přírody. Návštěva některého z přírodních parků může být rozmanitá a plná zážitků.

Potok Zubřina

Zubřina meandruje lučinatou krajinou, úzkým, často zarostlým korytem.

Zubřina je pravostranný přítok řeky Radbuzy v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Délka říčky činí 33,2 km. Plocha povodí měří 213,7 km². Říčka pramení západně od obce Pelechy v nadmořské výšce 552 m. Nejprve teče na severozápad k Pasečnici, kde zadržuje její vody Pasečnický rybník. Od hráze rybníka směřuje tok na sever, protéká přírodním parkem Zelenov.

Vodní svět na Kolmu

Naučná stezka Vodní svět s pozorování bobrů v Českém lese.

Chráněným bobrům a dalším živočichům je věnována naučná stezka Vodní svět v CHKO Český les. Zároveň přibližuje jedinečný vodní ekosystém dlouhodobě nevyužívaných vodních nádrží Na Kolmu u Lesné na Tachovsku.

Když přijdete na Kolm otevře se před vámi soustava lesních rybníčků, na jejichž břehu stojí zbytky panského dvora. Lidé zde žili stovky let a díky jejich činnosti toto místo vzniklo. Nyní si ho příroda bere zpět. Kolm byl obydlený dlouhá století. Zdejší skelmistři v místní huti dodávali skleněné okenní čočky třeba pro tachovský kostel. Postupem času se ze sklářské osady stal panský dvůr s několika chalupami. Políčka zde byla bohužel neúrodná a tak se Kolm začal opět zalesňovat a dvůr sloužil jen lesním dělníkům. Na začátku 20. století zde baron Jan Širtingár (poslední majitel Lesné) nechal vystavět soustavu rybníků pro chov pstruhů. 2. světová válka však lidi z těchto míst vyhnala a příroda si začala brát zpět co jí člověk vzal. Neobhospodařované rybníky začaly zarůstat osikou, vrbou a staly se útočištěm vzácných obojživelníků. Díky tomu se staly přirozenou součástí divoké příhraniční krajiny. Nakonec si sem našel cestu i náš největší hlodavec - bobr evropský.

Na Kolmu se usídlila bobří rodina v roce 2005 a od té doby zde žije ve velkém vodním hradu, který si vystavěla na jednom z rybníků. Když se posadíte do pozorovatelny a budete tiše vyčkávat, dost možná bobry spatříte i vy. K bobří stezce se nejlépe dostanete pěšky z obce Lesná po modré a žluté turistické značce. Cesta je z centra obce dlouhá cca 4 kilometry a může být pro děti náročná. Po trase se navíc díky informačním tabulím dozvíte něco historii místních skláren, brusíren a leštíren.

Lesní rašeliniště Podkovák

Naučná stezka rašeliništěm Podkovák

V Chráněné krajinné oblasti Český les je zpřístupněno vzácné rašeliniště Podkovák. Přírodní rezervace Podkovák je maloplošným zvláště chráněným územím nacházejícím se na jihozápadním svahu vrchu Podkovák přibližně 2,5 km od obce Lesná v Kateřinské kotlině, okres Tachov.

Rezervace má rozlohu 5,63 hektaru a nachází se v plochém sedle v nadmořské výšce 705-710 metrů nad mořem. Nejsnáze se k ní dostaneme po jiné okružní naučné stezce po okolí Lesné. Vyvrcholením stezky je zastřešená plošina s výhledem na několik drobných menších jezírek obklopených typickou vegetací. Stezka je doplněna několika informačními tabulemi, které seznamují s místní florou a faunou a zároveň návštěvníka poučí, co to vlastně rašeliniště je. Povalový chodník naučné stezky vás zavede do blatkového boru se vzácnými druhy rostlin, spatřit zde můžete například kyhanku sivolistou, šichu černou, klikvu bahenní i masožravou rosnatku okrouhlolistou. Na informačních panelech se můžete dozvědět zajímavé informace o životě v rašeliništi, prohlédnout si unikátní fotografie, nebo se inspirovat pro výlety na další zpřístupněná rašeliniště na Šumavě a ve Slavkovském lese. Trasa končí zastřešeným odpočívadlem s vyhlídkou na rašelinná jezírka.

Vzácní i běžní zvířecí obyvatelé Českého lesa

Fauna Českého lesa má typicky středoevropský ráz, vyskytuje se zde středohorská a podhorská zvířena nižšího lesního pásma.

Poznejte plaché opeřence Oblasti Českého lesa

Ptáci jsou zde tou nejnápadnější, nejpestřejší a nejhlasitější součástí přírody, která člověka od pradávna fascinuje. Možná právě proto, že se dají tak snadno pozorovat.

Skryté krásy Oblasti Českého lesa

Když se jaro přihlásí o slovo, zdejší louky i lesy rozkvetou do plné krásy.

Ticho a klid, kde nejdete sami sebe

Foto: Archiv Region Chodsko

Výletní tipy do podhorské krajiny Českého lesa

Pěšky nebo na kole po Českém lese

Poznejte ochranu přírodního bohatství Českého lesa

Přírodní park není izolovaná jednotka, ale vždy zůstane součástí daného regionu

Túra a bezpečnost

Jak se připravit na túru a nepodcenit rizika

Vydejte se na Šumavu

Foto: Archiv Region Chodsko

Národní park Šumava

Zabírá nejkrásnější, nejvyšší a přírodovědně nejhodnotnější části tohoto pohoří. Rozprostírá se v poměrně úzkém, ale téměř 70 km dlo hém pásu ležícím při německé a rakouské hranici od Železné Rudy po Zadní Zvonkovou. Tvoří jádro Šumavy a vznikl vyčleněním nejhodnotnějších území z původní rozsáhlé CHKO Šumavy.

Turistika na území NP a CHKO

Příslušné zákony a vyhlášky stanoví také stupně ochrany pro každou kategorii - co je anebo není dovoleno apod. Běžný, odpovědně a k přírodě ohleduplně se chovající turista si však nemusí dělat žádné velké starosti s pohybem v národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Přesto jsou zde v NP a CHKO omezení , vztahující se na návštěvníky. (Naprostá většina omezení se totiž týká hlavně stavebnictví, lesnictví, myslivosti, rybářství a různého podnikání.) Turisté rekreanti tedy na území NP a CHKO nesmějí pouze:
a) tábořit a rozdělávat oheň mimo místa k tomu vyhrazená se souhlasem orgánů ochrany přírody; vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace;
c) pořádat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánů ochrany přírody;
d) provozovat horolezectví, paragliding a jízdu na kole mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánů .hrany přírody;
c) sbírat rostliny (kromě lesních plodů), odchytávat živočichy a měnit dochované přírodní prostředí. Zvláštní ustanovení platí navíc pro I. zóny NP a CHKO. Zde je povolen pohyb návštěvníků pouze po značených turistických trasách, vstup do terénu mimo tyto komunikace je zakázán.

Národní park Šumava

Od r. 1990 se území Šumava, NP Bayerischer Wald i CHKO Šumava stala součástí celosvětové sítě biosférických rezervací UNESCO. Celé území NP náleží ke geomorfologickému celku Šumava, a t od SZ k JV k podcelkům železnorudská hornatina, Šumavské pláně a Trojmezenská hornatina. Pohoří Šumava vytvářejí vzhledem k jeho stáří především metamorfované (přeměněné) horniny, zvláště ruly a svory, a hlubinné vyvřeliny, především žuly. Šumava je kra vyzdvižená nad okolní krajinu v době alpinského vrásnění. Zatímco směrem k Dunaji klesá mírně příkře, na naše území je pokles pozvolnější. Povrch Šumavy byl po dlouhá geologická období zarovnáván na parovinu, jejím nejrozsáhlejším zbytkem jsou Šumavské pláně, nejrozsáhlejší gemorfologická jednotka pohoří. Horské hřbety, které z ní vybíhají k SZ a JV, jsou členitější a mají větší výškové rozdíly. Na jejich vzniku se podílela zejména zvýšená eroze vodních toků v obdob třetihorních zdvihů, která vymodelovala údolí a horské vrcholy. Povrch do dnešní podoby dotvořilo silné ochlazení ve starších čtvrtohorách. Vznikly menší karové ledovce a mrazové zvětrávání způsobilo ve vyšších polohách vznik vrcholových skalisek, mrazových srubů a srázů, balvanových moří a jiných tvarů reliéfu. Celkově má Šumava středohorský ráz bez velkých výškových rozdílů, převážně s oblými vrcholy. Chladnější a vlhčí podnebí ovlivnilo vznik četných rašelinišť, která nesou místní označení slatě. Celé pohoří pokryl souvislý komplex lesů, který dlouho tvořil těžko prostupnou hranici Čech. Počínaje 17 stoletím byl přirozený lesní porost, v němž se střídal smrk s jedlí, bukem a javorem, nahrazován smrkovými monokulturami, sic rychle rostoucími, ale snadno zranitelnými přemnožením kůrovce bekyně mnišky, a větrnými nárazy. Původní skladba lesa se zachovala jen v odlehlých místech.
Šumava byla osídlována poměrně pozdě. České obyvatelstvo se usadilo hlavně v jejím podhůří, zatímco vyšší části pohoří zalidnili němečtí kolonisté. Velké změny v přirozeném vývoji nastaly po 2. světové válce. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a obce se vylidnily. Po r. 1948 komunistický režim spustil "železnou oponu" — téměř celá Šumava se změnila na pohraniční pásmo nepřistupné civilním osobám. Zbylé obyvatelstvo bylo z centrálních částí Šumavy vystěhováno, opuštěné vesnice srovnány se zemí a z jádra Šumavy se stala zcela neobydlená oblast. Úplné uzavření nejcennějších částí pohoří mělo dvojznačný efekt. Na jedné straně se zde zastavil normální život včetně turistického ruchu, na druhé straně nepopulární uzavření paradoxně ochránilo přírodu před nepřeznivými vlivy lidských činností. I proto se zde zachovaly poměrně nedotčené části přírody, které přispěly k vyhlášení NP Šumava. Jeho hlavním posláním je především zachování charakteristického vzhledu celé krajiny, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a zachování či obnova samořídících funkcí přioidních systémů. Kromě toho NP plní funkce vědecké a výchovné a zajišťuje rozumné využití pro turistiku a rekreaci. Plocha NP Šumava je z hlediska ochrany přírody rozdělena na 3 zóny, v nichž platí přísná ochrana rostlinných a živočišných společenstev i celkového krajinného rázu. Nejcennější části jsou zahrnuty do 1, zóny, kde by měla být příroda ponechána přirozenému vývoji bez zásahů člověka. Pohyb návštěvníků je zde povolen jen po turisticky značených cestách. Turisticky jsou nejznámější PP Jezerní slať, PP Povydří, PP Pramen Vltavy, ale i další.

Kategorie chráněných území přírody

Stejně jako ve všech vyspělých státech světa, i v České republice platí určitá zákonná ustanovení na ochranu přírodních a krajinných hodnot. Pojďme se podívat na stručný výklad základních pojmů:
1. Národní park (krátce NP) je rozsáhlé území, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž neživá příroda, rostliny i živočichové mají mimořádný vědecký a výchovný význam v mezinárodním či národním měřítku. Vyhlašuje se zákonem schváleným oběma komorami Parlamentu ČR. V terénu jsou na přístupových cestách označeny zelenými tabulemi s velkým státním znakem a nápisem Národní park (a názvem).
2. Chráněná krajinná oblast (krátce CHKO) je rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky utvářeným reliéfem, s významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, popř. s dochovanými památkami historického osídlení (např. lidovou architekturou — roubená stavení apod.). CHKO jsou vyhlašovány nařízením vlády. V terénu jsou na přístupových místech označeny zelenými tabulemi a nápisem Chráněná krajinná oblast (a názvem).
3. Národní přírodní rezervace (krátce NPR) je menší území mimořádných přírodních hodnot, kde na typický reliéf a typickou geologickou stavbu jsou vázány ekosystémy význačné nebo unikátní v národním, popř. mezinárodním měřítku. Území v této kategorii vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí. V terénu jsou na přístupových cestách označeny zelenou tabulí s velkým státním znakem a nápisem Národní přírodní rezervace. Hranice jsou vyznačeny dvěma červenými pruhy o šířce 5 cm oddělené 5 cm širokou mezerou na stromech, sloupcích apod. po obvodu chráněného území, zpravidla jen v místech lomu nebo ohybu této hranice.
4. Přírodní rezervace (krátce PR) je menší území se soustředěním přírodních hodnot s ekosystémy typickými a významnými pro danou geografickou oblast. Území v této kategorii vyhlašuje příslušný krajský úřad nebo správa CHKO v oblasti své působnosti. V terénu jsou na přístupových místech označeny zelenou tabulí s malým státním znakem a nápisem Přírodní rezervace. Hranice jsou po obvodu vyznačeny stejně jako u NPR.
5. Národní přírodní památka (krátce NPP) je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický nebo geomorfologický výtvor, naleziště nerostů, zkamenělin nebo vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů v částech ekosystémů, s národním i mezinárodním eko-logickým, vědeckým či estetickým významem. Území v kategorii národní vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí ČR. V terénu jsou na přístupových cestách vyznačeny zelenou tabulí s velkým státním znakem a nápisem Národní přírodní památka. Hranice jsou po obvodu vyznačeny stejně jako u NPR.
6. Přírodní památka (krátce PP) je přírodní útvar zpravidla menší rozlohy (výjimečně na území NP nebo CHKO i velké rozlohy), zejména geologický nebo geomorfologický výtvor či naleziště vzácných přírodnin v částech ekosystémů s místním ekologickým, vědeckým nebo estetickým významem. Území v této kategorii vyhlašuje krajský úřad nebo správa CHKO v obvodu své působnosti. V terénu jsou PP vyznačeny Zelenou tabulí s malým státním znakem a nápisem Přírodní památka. Hranice jsou vyznačeny stejně jako u NPR.

Další chráněné části přírody

a) Přírodní park je zpravidla větší území sloužící k ochraně krajinného rázu před činností snižující jeho přírodní a estetickou hodnotu. V terénu jsou či spíše mají být vyznačeny na přístupových cestách tabulí s malým státním znakem nebo i s individuálním emblémem tohoto parku a s jeho názvem
b) Památný strom, skupina stromů nebo stromořadí. V terénu jsou vyznačeny zelenou tabulí s malým státním znakem a nápisem. Může je vyhlásit kterýkoliv orgán státní ochrany přírody.
c) Významný krajinný prvek (krátce VKP) je zpravidla přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Vyhlášení VKP přísluší kterémukoliv orgánu státní ochrany přírody.
d) Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů jsou takové druhy nebo i poddruhy, které jsou velmi vzácné, obecně ohrožené, vědecky nebo kulturně velmi významné. Jsou stanoveny Ministerstvem životního prostředí ČR.