Nenápadné, bez povšimnutí, po více než čtyři staletí přivádí do Domažlic vodu ze svahu Čerchova. Nedosahuje rozměru a věhlasu jako kanály postavené Rosenauerem na Šumave, přesto dodnes ukazuje hospodářskou obratnost, předvídavost, cílevědomost a um tehdejších domažlických občanů. Lesy Města Domažlic mají vzhledem ke své poloze důležitou vodohospodárskou funkci. Na úbočí Čerchova pramení Chladná Bystrice, jejíž vody jsou odváděny přes Furth im Wald do Dunaje a dále do Černého more, Černý potok, jehož vody jsou odváděny do Dunaje přes Waldmunchen a Teplá Bystrice, kde část vody protéká rovněž do Furth im Wald a část je odváděná do Domažlic umělým náhonem. Jde o historicky a po celá staletí i hospodářsky významné 16 km dlouhé vodní dílo, jehož vybudování povolil domažlickým měšťanům již v roce 1571 císař Maximilián II.

V minulosti byla voda z náhonu velmi intenzivně využívána pro pohon šlejfu a mlýnu, napájení městských vodovodů a obranných příkopů, ještě v minulém století po několik desetiletí i jako významná zásobárna pitné vody pro Město Domažlice. Udržovaný, cca 1,5 m široký náhon se vine a proplétá na mnoha místech se železniční tratí Domažlice - Furth a pokud pojedete z Domažlic po cyklostezce na Babylon, můžete se osvěžit jeho čirou vodou, plnou pstruhů.

Až do roku 1985 byl na toku dřevený akvadukt, který převádel vodu přes železnicní trať Domažlice - Planá. Akvadukt byl zrušen a voda svedena do koryta potoka Zubřiny asi 4 km před původním vtokem. Zbývající část náhonu, nyní již bez vody, byla dílem ponechána osudu a v Domažlicích samých zmizela pod městskou zástavbou. Jen dva z mnohých dřívejších domažlických mlýnu ještě stojí a spolu s mohutnou vrbou na zahradě základní školy v ulici Msgre. Staška připomínají pamětníkum zmizelý "potuček". Pod Chodským hradem v Domažlicích nedaleko lávky Na ostrůvku můžete i dnes vidět ústí kamenného tunýlku kterým vtékala voda z náhonu do Zubřiny.

Teplobystřický umělý kanál převádějící vody z Teplé Bystřice je tedy nesmírně zajímavou technickou památkou. Kanál začíná na východním svahu Čerchova ve výšce 920 mn.m., kde v pramenné oblasti využívá vody Teplé Bystřice a po úbočí Okrouhlíku přivádí vody k Domažlicím (tam se jí říkalo Mlýnská strouha). Kanál dlouhý 16 km a široký cca 1 m byl vybudován v 16. století k zásobování pitnou vodou města Domažlice, dále jako náhon k pohonu několika mlýnů, k zásobování řemeslnických dílen a manufaktur – koželužny, barvírny, brusírny skla, městské valchy, pily a také k napájení obranných příkopů města a příp. k hašení poměrně častých požárů. Stavbu kanálu povoloval v r. 1571 císař Maxmilián II. Tento náhon je v terénu veden pod minimálním spádem, takže na první pohled může budit dojem, že voda teče do kopce.
Kanál od terénního sedla západně od vrchu Na podkově pokračuje východním směrem k železniční trati a pak směřuje severním směrem souběžně s tokem Bystřice, kde protéká Babylonem a u Havlovic se vlévá do Zubřiny. Pod železniční tratí se podél rybníka Babylon hadovitě klikatí a sedmkrát ji kříží, což bylo umožněno vybudováním kamenných propustků. Kanál byl přes železniční trať u nákladového nádraží Havlovice převeden technickým unikátem – dřevěným akvaduktem, dlouhým 32 m. Akvadukt byl však v l. 1983–84 uzavřen a posléze stržen a kanál byl pak zaústěn do Zubřiny již pod Zelenovem (před jejím podchodem pod silnicí na Pasečnici a železniční tratí), ve výšce 459 m n. m. A zbývající část kanálu téměř zanikla. V současné době je délka kanálu pouze 8 km, připravuje se však rekonstrukce a zvodnění horní části kanálu a obnova akvaduktu.

Okolím prochází také Čertova naučná stezka, která vás provede okolím Babylonu, rybníky, náhonu Teplé Bystřice, viklanem nebo křemenný valem v Českém lese.