Po_stopach_musketyru_1x.jpg
Frankische_Logo_2.png

Foto: BAYERN TOURISMUS Marketing GmbH

Po stopách mušketýrů

Frankentourismus_logo_2.png
Musketeer_1.png

Kulturní výlety do dějišť třicetileté války

Vydejte se po stopách první celoevropské války a poznejte tak dávnou historii společně s okolními městy, hrady a krajinou.

Třicet let válčení a boje, které se převalovaly hlavně střední Evropou, zruinovaly německé a české země, velká království i malá knížectví. Mnohá města byla vypálená, tisíce obcí zmizelo, pole ležela ladem. Třicetiletá válka byl evropský ozbrojený konflikt známý především jako vyvrcholení sporů mezi vyznavači římskokatolické církve a zastánci protestantských vyznání, která vznikla v průběhu reformace v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím.

Po_stopach_musketyru_22x.jpg
Fränkische_Schweiz_Logo_1.jpg

Před 400 lety vypukla třicetiletá válka

Muzeum Franckého Švýcarska a Muzeum Českého lesa v Tachově toto výročí využily k tomu, aby se blíže věnovaly tomuto celoevropskému konfliktu katastrofálních rozměrů. Třicetiletá válka zanechala v krajině stopy přímé i nepřímé: někde tak kamenný kříž označuje místo posledního odpočinku padlých vojáků, jinde vyvýšená zemina naznačuje, že zde stály hradby, z některých hradů zbyly pouze ruiny. V kostelech najdeme epitafy důstojníků nebo starostů. Posledně jmenovaní často skonali při pokusu uchránit město před pohromou. Prostřednictvím projektu „Po stopách třicetileté války Rozvoj bavorsko-českého kulturního turismu“ se podařilo identifikovat četná historicky významná místa na obou stranách hranice. Za podpory Turistické centrály Franckého Švýcarska vznikla nabídka kulturně-turistických jednodenních výletů určených širokému publiku.

O historii třicetileté války

Náboženské a teritoriální napětí rostlo v Evropě již po desetiletí před vypuknutím války. Konflikt, který měl trvat 30 let, započala nakonec pražská defenestrace 23. května 1618. Ve skutečnosti se nejednalo o jednu, nýbrž hned několik válek. Došlo tak k válce česko-falcké, na kterou navázala válka dánská. Do kolektivní paměti obyvatel starého kontinentu se však nesmazatelně zapsala zejména švédská válka mezi lety 1630-35. Za závěr konfliktu můžeme považovat válku švédsko-francouzskou. Spolu s jednotlivými fázemi války se střídala i její regionální dějiště. Některé oblasti střední Evropy zůstaly válečného běsnění zcela ušetřeny, zatímco jiné byly opakovaně pustošeny. V záznamech se tak můžeme dočíst například o tom, jak obyvatelstvo nákladně opravilo a znovu vyzdobilo vyrabovaný kostel, však tento byl následujícího roku znovu vypleněn a zničen. Po dlouhém vyjednávání uzavřely roku 1618 zúčastněné strany konfliktu v Münsteru a Osnabrücku „vestfálský mír“, ačkoliv se v podstatě jednalo o pouhou dohodu o příměří. Ke skutečnému uzavření míru došlo až v následujících letech v průběhu Norimberského kongresu.

Po_stopach_musketyru_25x.jpg
Po_stopach_musketyru_16Bx.jpg

Weiden za třicetileté války

Město Weiden, stejně jako další hornofalcká města, bylo na rozdíl od českých zemí třicetiletou válkou konfrontováno až počátkem 17. století. Tehdy bylo obsazeno bavorskou armádou. Region byl bojištěm jen krátce, než se Bavorům a jejich spojencům podařilo z Horní Falce vytlačit Mansfelda a další vojska věrná Fridrichovi Falckému. K nejnáročnějším létům náležely roky 1632 a 1633, kdy se válka opět přiblížila do bezprostředního sousedství města během švédsko-saských tažení do jižního Německa a útoku na Řezno. Pobyt vojáků ve Weidenu byl tehdy nepřetržitý. Zdejší posádka nedákázala začátkem roku 1634 odrazit útok velitele birkenfeldských sborů Johanna Vitzthuma z Eckstädtu a čestně kapitulovala. V květnu 1635 byl Weiden oblehnut, ostřelován a po čtyřech dnech dobyt bavorským generálem Wahlem, který na rozdíl od Vitzthuma město vydal svým vojákům v plen, a to si tehdy prožilo svou nejhorší válečnou zkušenost. Domy byly vyloupeny, měšťané ztýráni, někteří v boji zabiti, chrámy zneuctěny. Poté se v Čechách a Horní Falci objevil Banér (1639–1641), ten se ale o Weiden ani nepokusil a město tak žilo dále ve vytrvalé symbióze s bavorsko-císařskými jednotkami.

Tachovsko za třicetileté války

Zatímco například relativně nedaleký Horšovský Týn patřil k městům, která již na počátku vyjádřila svoji věrnost císaři, Tachovské za aktivní účast na stavovském povstání proti císaři Ferdinandu II. stihl trest již v počátečním zrodu velkého evropského konfliktu. Obyvatelé Tachova tehdy přišli prakticky o všechny městské majetky, neboť je roku 1623 získal do dědičného držení císařský velitel Jan Filip Husman z Namedy. Roku 1642 obsadili město Švédové, kteří se plnou měrou vrátili ještě o pět let později. Tachovským tehdy nepomohly ani pokusy o aktivní obranu. Poslední závažný útok protetstantských oddílů byl vykonaný ještě v roce 1648, tedy v době podpisu vestfálského míru, jenž třicetiletou válku prakticky ukončil. Na konci války došlo k vypálení Husmanova hradu v Tachově. Až za držení Losyů probíhá nová postupná přestavba tachovského panského sídla na barokní zámek, který mnohem později nechají klasicistně přestavět Windisgratzové.

Po_stopach_musketyru_14x.jpg
Po_stopach_musketyru_9Ax.jpg

Pýcha a pád slavného vojevůdce

Nemilosrdný taktik Torstensson se do povědomí Čechů zapsal asi nejhlouběji ze všech švédských velitelů třicetileté války. Byl pozoruhodný svými mimořádně a nevypočitatelně rychlými přesuny, ačkoli často velel z nosítek, neboť mu jeho nemoc nedovolovala nasednout na koně. Přesto hodlal zaútočit na samotné centrum císařské moci. Švédská armáda už začátkem roku 1645 pochodovala směrem do Čech až do oblasti kolem Tábora. Císařská armáda se jim snažila zabránit v postupu, ale podařilo se jim přehradit cestu až v okolí městečka Jankov. Bitva, která se zde strhla, byla jedním z nejkrvavějších střetů třicetileté války. Torstensson v ní použil zcela novátorský přístup a rozkázal vlastním formacím obejít nepřítele po křídle. Tento boční pochod se stal obvyklým manévrovacím prvkem až v 18. století. Pro císařskou armádu však tehdy znamenal katastrofu a přes svůj hrdinný odpor ztratila tisíce mužů. Poté se švédská armáda dala na pochod až k Vídni, ale bez spojenců by ji dobýval marně, proto se obrátil zpátky na Moravu. Zde učinil Torstensson vyloženě špatné rozhodnutí a rozhodl se obléhat Brno. Později řekl, že by dal 400 000 tolarů za to, kdyby k této chybě nedošlo. Švédská armáda i přes svoji profesionalitu a schopnosti byla jednoduše unavená. Obléhání Brna se stalo fiaskem a poslední kapkou.

Foto: Lennart Torstenson (17. srpna 1603, Forstena, Västergötland, Švédsko – 7. dubna 1651, Stockholm)

Z Horšovského Týna přišel mír

Největší změnu přinesl hned počátek války, kdy po bitvě na Bílé hoře byl majetek tehdejšího vlastníka Viléma Popela z Lobkovic zkonfiskován. V této době se na scéně objevuje štýrský hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu, který levný konfiskát kupuje. Důležitou úlohu sehrál v době vyjednávání míru, nejdříve v roce 1635 a následně mezi léty 1645-1648, kdy se stal hlavním císařským diplomatem Habsburků. K podpisu míru došlo v sobotu 24. října 1648. Byla podepsána smlouva v Münsteru (francouzská delegace a císař) a v Osnabrücku (švédská delegace a císař). Obě smlouvy podepsali zástupci císaře, Švédska a Francie, ale také zvolení kandidáti německých stavů. Dalším důležitým článkem je Maxmiliánův syn Adam Matyáš z Trauttmansdorffu. Ten po otcově smrti zdědil panství, ba jej i rozšířil. Také se stává nejvyšším maršálkem českého království. Jeho rod držel zámek získaný roku 1622 až do roku 1945.

Po_stopach_musketyru_19x.jpg
Po_stopach_musketyru_6x.jpg

Výletní trasy:

1. Forchheim

2-3. Tüchersfeld

4. Wunsiedel

5. Pottenstein

6. Burglengenfeld

7. Tachov

8. Cheb

9. Horšovský Týn

Frankentourismus_logo_1.png

Objevte Franské Švýcarsko

Franské Švýcarsko, nebo také Francké Švýcarsko (Fränkische Schweiz), je krasová vrchovina a populární turistický region v Horních Francích v Bavorsku. Je to země hradů, jeskyní a radovánek které zvou k nádherným přírodním zážitkům, vzrušujícím výletům a franckým lahůdkám ve všech variantách. Francké Švýcarsko, jedna z nejstarších německých rekreačních oblastí mezi Bambergem, Bayreuthem a Norimberkem, potěší své hosty více než 35 středověkými hrady a zámky, více než 1000 jeskyněmi a četnými romantickými mlýny v jednom z největších německých přírodních parků. Francké Švýcarsko vděčí za svůj název cestovatelům z 19. století: Bývalému názvu „Muggendorfer Gebürg“ dali současný název, protože jim tato oblast svými horami, údolími a skalami připomínala Švýcarsko. Rozmanitá krajina Franského Švýcarska je i dnes jednou z jeho hlavních atrakcí.

Po_stopach_musketyru_5x.jpg
Po_stopach_musketyru_26Bx.jpg

Daleko od shonu za spoustou zážitků

Daleko od shonu a shonu existuje mnoho různých způsobů, jak strávit volný čas v nízkém pohoří – od výletu do některého z horolezeckých parků nebo výletu na kánoi po Wiesentu po na míru šité tematické túry, cyklistika a hory výlety na kole za aktivitami pro rodiny a návštěvou skvělých památek. Čeká vás spousta zvláštních zážitků, například více než 200 ozdobených velikonočních fontán, úchvatné rozkvetlé třešně v dubnu/květnu, zasvěcení lipového kostela, které se stalo vzácným, a mnoho dalšího. Jako region s jednou z nejvyšších koncentrací pivovarů a lihovarů na světě představuje Francké Švýcarsko jedinečné zážitky, které jsou zkrátka bezkonkurenční.

Foto: BAYERN TOURISMUS Marketing GmbH | fraenkische-schweiz.com/de/ | Archiv Region Chodsko

Po_stopach_musketyru_23x.jpg

Vydejte se na výletní trasy

Poznejte historii, kulturu a přírodu

Foto: BAYERN TOURISMUS Marketing GmbH

Objevujte historii pěšky nebo na kolech

Po_stopach_musketyru_mapa_small_2x.png

Wunsiedel

Forchheim

Domažlice / Taus

Horšovský Týn / Bischofteinitz

Staraubing

Regensburg

Nürnberg

Bamberg

Tüchersfeld

Amberg

1. Začátky výletních tras
Startpunkte der Touren

Burglengenfeld

D

CZ

Region Chodsko

click_2.png

Oberpfalz

3

5

4

8

7

6

9

1

2

3

5

4

8

7

6

9

1

2

Tachov /

Tachau

CZ

Cheb /

Eger

Výlety / Die Touren 

Bayreuth

Pottenstein

Po_stopach_husitu_Nabburg_3x.jpg
Krizaci_logo_2.png

Po stopách husitů a křižáků

Nabburg_logo_3.png

Foto: nabburg.de

chodsko_11.png

Kulturní výlety pos topách husitských válek

Vydejte se po stopách husitů k exkurzi dějinami obecnými a regionálními až po největší husitské vítězství nad pátou křížovou výpravou u Domažlic v srpnu 1431.

V roce 1415 byl v Kostnici upálen jako kacíř český reformátor Jan Hus. Pod jeho jménem vzplanulo v Českém království revoluční hnutí, které vyústilo ve války. Tyto traumatizovaly po celé epochy země střední Evropy. Za počátek husitské revoluce je považována první pražská defenestrace. Stalo se tak 30. července 1419. Po kázaní Jana Želivského se rozvášněný dav (vedený Želivským) vydal k Novoměstské radnici – požadovali propuštění vězňů přijímajících z kalicha (podobojí). Dav vtrhl na radnici a radní byli vyházeni z okna, někteří z nich i ubiti.

Po_stopach_husitu_28x.jpg
Krizaci_logo_1.png

Nástup husitství a válek

Husitství bylo prvním projevem krize feudalismu a krize v církvi, který narušil feudální společnost. Katolická církev byla mocensky oslabena, ztratila přístup na zemský sněm a byla zbavena pozemkového majetku. Šlechta získala majetek a byla mocensky posílena. Města hospodářsky zesílila, získala přístup na zemský sněm a vzrostl také jejich vojenský význam. Na sněmu měla účast vyšší šlechta (páni), nižší šlechta (rytíři) a města. Měli právo volit krále a přijímat zákony. Královská moc však byla oslabena a král nemohl samostatně bez sněmu jednat. Přichází doba křížových výprav (z latiny kruciáty) které se proženou přes Čechy a Bavorsko. Původním cílem výprav proti muslimům bylo osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě, pozdější tažení však mířila na husity a jejich víru a přesvědčení.

Husitska_korouhev_logo.png

Založení husitského města Tábor

Roku 1420 byl založen Tábor nad řekou Lužnicí. Sedmdesát procent obyvatel tvořili vesničané, zbytek byli řemeslníci, chudí vladykové, zemani a chudí kněží. Tábor byla obec svobodných husitů. Táborští husité měli radikální názory proti feudálnímu zřízení, proti vrchnosti; chtěli, aby pole, louky a lesy byly společné; byli proti vnější nádheře obřadů a církevních prostor, hlásali, že kázat se může kdekoliv a kázat může kdokoliv (i ženy). Odmítají církevní svátky (protože se nepracuje), odmítají zpovědi. Hlásají, aby byl veškerý majetek společný, což symbolizují káděmi, které byly postaveny na Táborském náměstí, tam dávali šperky, zlato a peníze. Idea: rovnost všech lidí. Tábor měl také vojenský význam. Byli zvoleni čtyři hejtmani, kteří stáli v čele Tábora a měli na starosti vojenské a správní záležitosti. Důležitou roli hráli také kněží, kteří měli duchovně působit na lidi. Táborité vytvářejí husitskou církev.

Po_stopach_husitu_2Ax.jpg
Po_stopach_husitu_25Dx.jpg

Zrození vojevůdce a jména Jan Žižka

Jan_Zizka_Grunwald_1.png

Roku 1420 přišel do Tábora Jan Žižka (1360 – 1424) v čele asi 400 bojovníků; stal se jedním ze čtyř hejtmanů. Z Tábora vytvořil vojenskou pevnost, oporu husitů. Bojoval proti tamním Rožmberkům. Žižka odešel z Trocnova, nechával se najímat do vojenských oddílů, v roce 1410 se zřejmě zúčastnil boje v bitvě u Grunwaldu proti řádu německých rytířů na straně Poláků (asi 30 000 mužů). Po návratu do Prahy byl asi ve službách Václava IV. Navštěvoval husitská kázání a účastnil se střetu u novoměstské radnice. Roku 1419, po 1. pražské defenestraci, které byl aktivním účastníkem, odchází do Plzně, kde působí kněz Václav Koranda. Roku 1420 se odebral do Tábora, cestou na něj zaútočila rytířská katolická jízda. Bitva u Sudoměře (na hrázi dvou rybníků – Markovec a Škaredý). Zde přibližně 400 husitů (včetně žen a dětí) ozbrojených často jen cepy a sudlicemi dokázalo odrazit asi 2000 ozbrojenců. Hlavním důvodem byla výhodná poloha, kterou husité před bitvou zaujali. Žižka se projevil jako výborný vojevůdce, z Tábora utvořil vojenskou pevnost a oporu husitů.

Foto: Bitva u Grunwaldu se odehrála 15. července 1410 mezi řádem německých rytířů a polsko-litevskou koalicí. Na vítězné straně bojovala i česká družina s Janem Žižkou z Trocnova.

Krizaci_logo_4.png

První křížová výprava - Čáslavský sněm

V roce 1420 byla uskutečněna první křížová výprava, které se zúčastnilo asi 30 000 vojáků (žoldnéřů) v čele se Zikmundem. Pronikli k Praze a oblehli jí. Praze ale přišli na pomoc oddíly z venkova + Táborité + Severočeši (Žatec, Louny, …). Pražský hrad se lstí pána Čeňka z Vartemberka dostal v květnu 1420 do rukou Zikmunda, ale Žižka obsadil Vítkov u Prahy a opevnil se zde. V srpnu červenci 1420 se zde konala bitva, která vešla ve známost jako bitva na Vítkově (hoře), v níž byl Zikmund poražen. Rovněž v bitvě u Vyšehradu (v listopadu 1420) byl Zikmund poražen a se svým vojskem ustoupil ze země. Praha se stala vůdcem revoluce. Roku 1421 se konal sněm v Čáslavi, na kterém se sešli zástupci šlechty a měšťanstva, prohlásili Zikmundovu korunovaci za neplatnou a zvolili vládu dvaceti vladařů (5 pánů, 7 zemanů a 8 měšťanů – z toho čtyři z Prahy).

Po_stopach_husitu_23x.jpg
Po_stopach_husitu_22x.jpg

Druhá křížová výprava- bitva u Malešova a Žižkova smrt

I v čele druhé křížové výpravy stál Zikmund (už naposledy). Křižáci byli odraženi od Žatce (1421) a byli poraženi u Kutné Hory (1421 / 22). Roku 1423 Žižka odchází z Tábora, ale vojenské spojenectví nebylo přerušeno. Panská jednota vede kampaň proti Žižkovi, na své straně má Prahu. V roce 1424 se tedy Žižka střetává se svými odpůrci u Malešova, kde vítězí a rozezlen táhne proti Praze. Ta je však zachráněna „slovem“ diplomatickým jednáním Jana Rokycany (rozmluvil Žižkovi útok proti Praze), Žižka se s Prahou usmiřuje a uzavírá dohodu o společném tažení na protihusitskou Moravu. 11. října 1424 však Žižka u Přibyslavi umírá. V čele táboritů Žižku nahradil Prokop Holý (Veliký), výborný vojevůdce, vzdělaný, dobrý diplomat pocházející z pražského patricijského rodu. Studoval na Karlově univerzitě, cestoval; od roku 1420 působil v Táboře (umírněný).

Krizaci_logo_3.png

Třetí křížová výprava

K hlavnímu střetu mezi křižáky a husity došlo v červnu 1426 u Ústí nad Labem („na Běháni“). Asi 11 000 husitů bojovalo proti 13 000 nepřátelům. Husité nabídli (před bitvou) Sasům vyměnit si po bitvě zajatce, Sasové však odmítli (nepředpokládali, že prohrají). Husité zvítězili a na úseku 15ti km bylo křižácké vojsko pronásledováno. Zde křižáci utrpěli největší ztráty.

Po_stopach_husitu_18Ax.jpg
Husite_19Ax.jpg
Tachov_znak_2A.png

Čtvrtá křížová výprava - spanilé jízdy u Tachova

Ke střetu mezi křižáky a husity došlo tentokráte u Tachova. Křižáci si přivezli vozy, ale vinou velkých obav z husitů, nedostatečnou propagandou, malou odvahou a také díky „špatným znamením“ z bitvy utekli. Nepomohla ani přítomnost kardinála Beauforta. Poslední část křižáků se sice stáhla do města, to bylo ale husity zakrátko dobyto. Pánem v Čechách byla polní vojska (Táborsko-sirotčí vojska) konec obranných bitev husitů. Ti od roku 1428 uskutečňují tzv. „spanilé jízdy (rejsy)“ na Moravu, Slovensko, do Polska, kde vznikaly vojenské posádky; také do Uher, Rakouska a Německa (až k Baltu). Cílem byla kořist, propagace husitských myšlenek a jejich obrana (to mělo vliv na lidové hnutí) a neposledním cílem bylo též zabránit ničivým nájezdům do Čech. Husité také posílali manifesty s husitským programem (v příslušných jazycích do určitých zemí střední i západní Evropy).

Pátá křížová výprava a bitva u Domažlic

Společný sraz křižáků byl určen na dny 20. června až 1. července. Rakouské sbory měly shromáždiště u Lávy, bavorské